Větším problémem zpravidla bývá diagnostika a ošetření tupého poranění břicha. Existuje celá řada doporučovaných diagnostických a terapeutických postupů, vždy však je rozhodující zkušenost chirurga, on musí zvolit nejvhodnější algoritmus ošetření.
Se zlepšením a urychlením první pomoci za současné resuscitace během převozu sice přibývá nadějí na záchranu poraněných, ale současně paradoxně narůstá i počet neúspěšně léčených na odděleních, a to o ty poraněné, kteří by vzhledem k závažnosti úrazu zemřeli na místě neštěstí.
Prognosticky rozhodující jsou tyto faktory:
- druh a lokalizace poranění
- počet a závažnost průvodních
  poranění
- stupeň a délka šoku
- časový interval mezi úrazem,
  stanovením diagnózy a ošetřením
- rozsah operačního výkonu
  a pooperační komplikace
- volba vhodného postupu
- stupeň kontaminace rány
  při otevřeném poranění.
Přibližně v 60 % se jedná o úrazy dopravní. Se zvyšujícím se počtem silných a rychlých automobilů na našich silnicích přibývá úrazů v dopravě, a to nejen kvantitativně, ale jejich charakter se mění rovněž co do kvality. Stoupá počet těžkých polytraumatických poranění. V posledních letech jsme také svědky nárůstu otevřených poranění - hlavně kriminálních (bodných a střelných).
U sdružených poranění a polytraumat je diagnóza poranění nitrobřišních orgánů někdy svízelná, poněvadž symptomy jsou často zastřeny bezvědomím. K nejčastěji poraněným orgánům dutiny břišní patří játra a slezina.
V diagnostice úrazového hemoperitonea se chirurg pohybuje mezi dynamikou klinických změn a laboratorními hodnotami a svou rozvahu event. doplní sonografií, CT, laparoskopií.
Při těch polytraumatech, kdy poranění břicha není dominantním poranění, musíme často řešit problém - provést před event. operací závažného extraabdominálního poranění (páteře, kraniocerebrální poranění apod.) laparotomii? Při ne zcela jasném břišním nálezu za současné nutnosti neodkladného operačního řešení mimobřišních poranění umožňuje laparoskopie chirurgovi bez časové ztráty na operačním sále pohotově rozhodnout o nutnosti laparotomie před extraabdominálním zákrokem. Laparoskopie někdy nahradí tzv. „laparotomii z rozpaků“ při podezření na určité konkrétní poranění, v případě nejasného origa volné tekutiny v břichu nebo při posouzení dalšího pokračování krvácení.
Při tupém poranění břicha je v akutní fázi rozhodující klinický nález a zkušenost chirurga. To znamená, že při jasném klinickém nálezu je pacient ihned odvezen z ambulance na operační sál bez dalších vyšetření. Při ne zcela jasném klinickém obrazu může chirurg event. doplnit rtg, sono, CT vyšetření. Dále může diagnostiku doplnit laparoskopií s event. konverzí výkonu nebo je pacient dále observován na JIP a průběžně sledován - klinika, laboratoř, sono, CT. Při zhoršení chirurg indikuje operaci.
Při bodném poranění břicha po primárním vyšetření u oběhově nestabilního pacienta je ihned indikována laparotomie. Není-li klinický nález i závěry vyšetření u oběhově stabilního pacienta nijak alarmující, provedeme revizi rány na operačním sále, event. v indikovaných případech (hlavně při poranění v horních kvadrantech břicha) laparoskopii. Při známkách penetrace do dutiny břišní v nejasných případech je indikována laparotomie. Podobně postupujeme i při střelných poraněních břicha, kdy ovšem diagnostická laparoskopie je indikována zcela výjimečně (tangenciální rány). Při těchto poraněních je výhodnější laparotomie s důkladnou revizí orgánů dutiny břišní.

Úrazová nemocnice, Brno