|
reklama
| Pokladnice umění z Kjóta |
|
| SANQUIS č.24/2002, str. 42 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Sbírka orientálního umění NG v Praze ve spolupráci s Kjótským národním muzeem představuje veřejnosti ve dnech 20. září - 28. října 2002 v prostorách rokokového paláce Golz-Kinských v Praze na Staroměstském náměstí 70 uměleckých děl z majetku Kjótského národního muzea.
|
|
Jde o unikátní ukázky japonského umění, které nebyly doposud v takovém rozsahu evropskému publiku zpřístupněny.
Kjótská sbírka, shromažďovaná od roku 1897, patří mezi nejvýznamnější soubory japonského umění ve světě a obsahuje celou řadu jedinečných předmětů japonské umělecké historie. Zahrnuje zcela výjimečnou kolekci japonské malby, mimořádný soubor japonského sochařství, ale rovněž bohaté a rozmanité sbírky jednotlivých oborů uměleckého řemesla včetně archeologických artefaktů. V současné době se v muzeu nachází přes 150 předmětů, kterým byl přiznán statut „národního pokladu“ nebo „významné umělecké památky“. Z nich bylo vybráno 70 ukázek hlavních uměleckých oborů z nejvýznamnějších časových období, které byly tematicky rozděleny do několika částí.
Nejpočetnější skupinou je na pražské výstavě japonské buddhistické umění - malba, kaligrafie a sochařství. Malby s figurální ikonografií buddhistického panteonu, mandaly a obrazy s buddhistickými kláštery z období Heain (794-1185), Kamakura (1185-1333) a Nambokučó (1333-1392) představují vrcholné ukázky tohoto uměleckého žánru japonského umění. Buddhistické sochařství je zastoupeno hlavně oblíbeným zobrazením bódhisattvy milosrdenství Kannon. Tuto skupinu předmětů doplňují ukázky tradiční buddhistické kaligrafie v podobě ilustrovaných svatých buddhistických textů - súter, z nichž nejstarší pochází z 8. století.
Další oddíl zahrnuje soubor světské malířské tvorby od doby Heian (dvě ilustrace ze scén o nemocích Jamai zóši) přes díla z období Muromači (1392-1573), z nichž je patrně nejvýznamnější podélný svitek, emakimono, Vyprávění o jeřábu, připisované Tosa Micunobuovi. Novověké malířství reprezentují díla nejznámějších tvůrců z období Momojama (přelom 16. a 17. století) a Edo (1603-1867), jako byli Tawaraja Sótacu, Kanó Tan’jú, Ogata Kórin, Marujama Ókjo, Itó Džakučú. Malířství zahrnuje nejenom všechny výrazné žánry japonského uměleckého vyjádření (krajinomalbu, obrazy květin a ptáků, figuralistiku, buddhistické náměty a žánrové výjevy), ale také základní obrazové formáty: vertikální (kakemono) a horizontální svitky (emakimono) a paravány (bjóbu).
Rovněž ukázky japonského užitého umění řadíme mezi unikátní díla ve světových sbírkách. V souboru japonského laku je krabice na osobní dokumenty tebako z 12. století, ukázka nejstarších dochovaných předmětů zdobených technikou přírodních laků, které se získávají z mízy stromu škumpy lakodárné, esteticky nepřekonatelná psací souprava suzuribako z 15. století, na které musíme obdivovat jak bravurně zvládnutou techniku, tak uměleckou vytříbenost tehdejších lakových mistrů. Japonské keramické umění, jehož tradice sahá až k době před 12 000 lety, zde reprezentují archeologicky ojedinělé nálezy - keramická nádoba z doby Džómon, stará 5000 let, hrobová figura bojovníka ze 6. století nebo pohřební urna z 8. století, zdobená trojbarevnou glazurou v čínském stylu. Vrcholná keramická tvorba se na této výstavě omezuje jen na práce vzniklé ve střední oblasti ostrova Honšú a v okolí Kjóta ve stylu Šino, Oribe nebo ko Kijomizu, s tvarovou bohatostí a rozličnými rostlinnými motivy typickými pro období Edo (1603-1867). K neméně zajímavým předmětům japonského užitého umění patří ukázky japonského kovolitectví a kovotepectví. Zřejmě nejvýznamnější z nich je bronzový zvon dótaku z přelomu 2. a 3. století, který sloužil v prehistorických vesnicích při slavnostních rituálech nám dnes neznámého kultu.
Výstava Umělecká pokladnice z Kjóta je součástí výstavního podniku Podzim s japonským uměním v Národní galerii v Praze, který dále zahrnuje výstavu japonského lakového umění z českých sbírek, nazvanou Plocha zrozená k dekoru.
|
|
|
|
obsah čísla 24 |
 |
ročník 2002 |
|
témata |
|
|
