Herpes genitalis
Virus HSV se vyskytuje ve dvou podobách. Typ 1, jemuž se dostalo přídomku „labialis“, tedy „retný“, protože s oblibou napadá oblast obličeje a vytváří dobře známý opar na rtu. Typ 2 má podtitul „genitalis“, protože nejraději má oblast pohlavních orgánů, kde tvoří podobné kožní projevy jako onen první v obličeji. Nicméně asi každý desátý opar na pohlavních orgánech je způsoben tím typem viru, který bychom jinak očekávali spíše v okolí úst, a naopak. Je to následek takových sexuálních praktik, které vždy nerespektují původní biologická určení tělesných vyústění.

První setkání s virem
Infekce tímto virem probíhá ve dvou fázích. Když se nakazí organismus, který se s ním dosud nesetkal a nemá tedy proti němu obranné protilátky, vzniká tzv. primoinfekce. Nejčastějším projevem je výsev puchýřků s čirým obsahem za nějakou dobu (3-6 dní) po nákaze. Puchýřky jsou bolestivé, po krátké době se jejich obsah zakalí, prasknou a celá záležitost velmi nepříjemně pálí a bolí. V této fázi se často průběh ještě komplikuje druhotnou bakteriální infekcí. Při nekomplikovaném průběhu pak vřídky zasychají a hojí se stroupkem, aniž by zanechaly jizvu. Celá záležitost, není-li léčena, trvá asi dva, nanejvýš tři týdny. Dojde pak k vyhojení, nikoliv však k likvidaci viru. Ten se jen stáhne do místních nervových uzlin, v nichž se sbíhají nervy, zprostředkovávající čití. V obličeji jsou to ganglia trojklaného nervu, u genitální formy sakrální senzorická ganglia. Primoinfekce může být ale doprovázena i celkovými příznaky, jako je únavnost, horečky, bolesti kloubů. Protože při primoinfekci je celý organismus zaplaven viry, může dojít i k systémovému postižení, tj. napadení vnitřních orgánů. Relativně velmi vzácný je zánět centrální nervové soustavy ve smyslu encefalitidy a meningitidy. Tento průběh je sice opravdu vzácný, ale pokud k němu dojde, je skoro v polovině případů smrtelný. Naštěstí obvykle zůstane u místních kožních příznaků.
Virus skrytý v nervových uzlinách
V nervových uzlinách, kam se virus stáhne, je pak chráněn před protilátkami a čeká na svou příležitost. Ta příležitost spočívá v poklesu obranyschopnosti organismu, který může být způsoben nějakou jinou virovou infekcí, onemocněním s horečnatým průběhem, intenzivním ozářením ultrafialovými paprsky, ale třeba i jen pohlavním stykem. V tuto chvíli se virus aktivuje, vydá se na cestu po nervových vláknech do kožních buněk a vytvoří podobné projevy jako při primoinfekci. Tomu se říká rekurentní infekce. Projevy bývají méně intenzivní než je tomu při primoinfekci, téměř vždy zůstane jen u kožních jevů, ale stále jsou dost nepříjemné, aby dokázaly otrávit pár dní života. Před vzplanutím této primární a rekurentní infekce se často objevují i tzv. prodromální příznaky, které spočívají ve svědění nebo bolestech v oblasti, v níž se za několik dní objeví puchýře.
Závažnost herpetického postižení nespočívá ani tak v podstatném ohrožení života nebo zdraví, ale spíše ve faktu, že po první prodělané infekci se virus již nikdy, žádným způsobem a žádnou léčbou nepodaří z těla odstranit! U většiny takto postižených se tedy budou opakovat více či méně často projevy rekurentní infekce a nezbývá, než se naučit s touto nemocí žít, a to až do smrti. Nová vzplanutí kožních příznaků mohou přicházet s různou periodicitou, jednou za několik let nebo každý měsíc.

Bezpříznakový průběh - zdroj šíření viru
Z epidemiologického hlediska je velmi závažný fakt, že ne všechna vzplanutí infekce musí mít typické příznaky. Typický je tím zejména genitální herpes. Zatímco opar v okolí úst pozná každý laik, projevy na pohlavních orgánech mohou být velmi mnohotvárné, a to zejména u žen. Léze se také nemusí vyskytovat na zevních rodidlech, ale i na sliznici pochvy a na děložním čípku, kde zpravidla ujdou pozornosti. Průběh může být natolik netypický, že zmate i lékaře. Mezi odborníky na tuto problematiku jsou pesimisté, kteří tvrdí, že jen 25 % genitálních oparů se dočká správné diagnózy! Mohou se vyskytovat i zcela bezpříznaková vzplanutí této nákazy, která nemají ani tak individuální význam pro svého nositele, jako spíše jsou závažná epidemiologicky. „Postižený“ sice nemá žádné potíže, přesto však virus vylučuje a může jej dále pohlavním stykem rozšiřovat. 80 % nových nákaz vznikne právě takto.

Herpes v těhotenství
Zcela novou dimenzi ale získává genitální herpes u těhotných žen. Nejenže zejména primoinfekty u nich probíhají hůře, ale hlavně může být infikován plod. Dojde k tomu dvěma možnými způsoby. Především při primoinfekci s generalizovaným průběhem virus prochází placentou a infikuje plod. Zejména pokud k tomu dojde v průběhu prvních 20 týdnů těhotenství, asi čtvrtina plodů je potracena nebo se narodí s vrozenými vadami, jako hydrocefalem, očními poruchami aj. Druhý mechanismus spočívá v tom, že se plod nakazí při porodu kontaktem se sliznicí rodidel, která vylučuje virus. Nevyskytuje se to sice často (asi 4 případy na 10 000 porodů), ale průběh infekce novorozence s nezralým imunitním systémem může být velmi vážný. Dojde-li ke generalizaci, udává se asi padesátiprocentní úmrtnost. Dokonce i když průběh zůstane omezen na slizniční projevy jako u dospělého, jsou často lokalizovány v oku a mohou vést k oslepnutí. Přítomnost aktivních herpetických projevů v období porodu je tedy důvodem k císařskému řezu a intenzivní léčbě. Že situaci komplikuje možnost netypického nebo zcela bezpříznakového průběhu rekurentní infekce u genitálního herpesu, je v tomto případě zcela jasné.

Léčba musí být včasná
Pokud jde o léky používané v léčbě již vzniklé primární nebo rekurentní ataky, většina metod dříve používaných se ukázala jako neúčinná. Šlo obvykle o zevně používaná léčiva často z rodiny obecných desinficiencií (Betadin, genciánová violeť aj.), vitaminy a jiné látky. Jejich význam je často spíše v tom, že jen zabrání druhotné bakteriální infekci po prasknutí puchýřků. Pokud jde o opar sám, nezkracují trvání vlastních projevů ani o den.
Skutečně účinná jsou jen léčiva ze skupiny tzv. antivirotik, tj. léky, které skutečně zabraňují množení viru. V současné době se jedná o léčiva ze dvou skupin. První tvoří acyklovir a jeho analoga, famciklovir a valaciklovir (obchodní názvy Zovirax, Viresin, Herpesin aj.), druhou skupinu tvoří tromantadin (preparát ViruMerz). Léky z první skupiny brání tzv. replikaci viru, tedy novotvoření jeho DNA (desoxyribonukleové kyseliny), léky z druhé skupiny blokují vstup viru do buněk, kompletizaci virových částic a jejich uvolňování postiženou buňkou. Podávají se zevně ve formě mastí nebo krémů, léčiva první skupiny je možno podávat i celkově a jsou použitelná k léčbě těžkých generalizovaných infekcí nebo k prevenci generalizace u ohrožených jedinců. Jinak je účinnost obou skupin srovnatelná a zkracuje trvání již vzniklé ataky asi na polovinu. Podmínkou ale je, aby se s léčbou začalo co nejdříve, třeba již ve stadiu prodromů, nebo alespoň počátečních puchýřků. Ve chvíli, kdy puchýřky již prasknou, je podávání zbytečné a například tromantadin může průběh spíše zhoršit.