Thanathea
A hola Holbein už jde sem
sem s dřevcem svým jde zalesen
Už přilbice se tmí už mravenečník v třásních
jazykem vystřeluje do hemžení básní
Už lebka pardalí zvnitř svíčkou rozrudlá
plujíc verandou vydá
succus prapudla

Poslední
já kytovec rozvalen po obzoru
rozvěšuju do azuru mlžnou stóru
Už dej to sem už dej to sem
železa skoby lana s baťohem
Už lezu prosíkem už rypcem ryju tmu
své nadávky odvolávám
podávky křivdy na záchod dávám
V posledku nemoha posloužit žádnou lítostí
Usmýkán ani ke snu ani k bolesti
Hop stará skoč mi sem
obkroč mne
péro stop
a pokrop vrkočem

/

S čím ale chlapče
rozloučil by ses přec jen rád
co naposledy mezi ledy taje ti na zubopatře
Nepovím buď to věž
prostřed jednoho města na něž patře
Jsem hotov znov podstoupit muka převleků
Na práh pozděbycha rád se dovleku
Znovu v dutém zoru buzolu rozumu
ve schráně přízračné včelí roj nadšumů
znovu do básně do masky vstoupiti
do sebenic z nemanic se vloupiti
Hotov s touto řečí otce syna
jí klna miluje ji sebestvořitel jí hyna
ó země tato v třešních sváta v květech lebek
vlastenců dílno rudo rudolfinská
čubo svým milencům děvko věrným svým
Tebe rozloučit bych chtěl tebe si hotovím
Tebe proklel jsem tebe naposledy
tonout vidím strašně mezi běloledy
brali mi tě brali zkroutili meč i řeč
Olstili váhy přelstili ústup i zteč
ty zradolásko má ty láskozrado má
tré holoubátek v loubí s volátky splaskalými
svatá trojice rodiny s nesčetnými syny
Prokrážel jsem tě křižmo viděl zepsutou
produť kamenitou sutku prosutou
Jeřáby rozdrcenou cementem zamoučenou
Golema s šémem zuřil jsem vrávorat scénou
aniž pohnouti jsem mohl veřeje šupinou
aniž zachránit tě mohl tebe jedinou
aniž zde milovati aniž jsem proklet byl
aniž věřiti vydán potrouchni vyhořenců
aniž hořeti mohl aniž jsem zhasínán byl
aniž pozdravit mohu jitro aniž tmu si stelu
v podsklepích tvých podlých místodržitelů
Aniž zde usmáti se aniž jsem vysmát byl
aniž kam kráčet zde až bych se uchodil
Takto se louče dávno před vrcholem
dávno před svatostí dadávno před chocholem
Na Bílou horu jdu tam o zeď opřen stana
láj bídníků mne rve rve mne tam zakována
přikována tam Šárka lká v klepetu šarkanově
roh medoviny vylit s močí na klín vdově
Přikována tam milá tlí ve jmíně Máchově
dorozpleněna rozcupována na peří prachové
Tebou zemizemě to vidím zděří mžiku
hnis náš se vylívá na úžas modrou dýku
hnis úrodný rosený v padlém slově
pálený od pat na roštu Vavřincově
S tebou hrade s tebou horo s tebou závoro
života mého všeho předivoká pokoro
Zde sebe pláču aniž jsem oplakán
zde rozbitý svůj zabit hábit sbírám stan
vleka za sebou hnát hnán v přelud sebemar
špetýnku soli pár kružnic něco čar
Sem volám pomstu na palubu tuto
lodi potopeného fantasmatu Pluto
sem ptáku noci sem Sem světče svržený
pod pilíř mostu s jazykem světla plným
Sem všechno líto mé sem obvlnu mé vlny
Sem mýto hvězd se skloň sem čarovide látko
Sem ke mně nakloň se ty přese vše má matko
Sem slovo zapředené v kokon sebeskon
sem slzu roň a zvoň svatého Víta zvon...

/

Došel jsem do vsi, Thanatheo.
Peruti syna, vanu cíl.
Peruti cíle, vanu syna.
Došel jsem do vsi, Thanatheo.
Přede mnou horský monastýr.
Je dobře. U temného týna
podepíšeme spolu mír.

(Ze sbírky Thanathea)