Touto cestou ale nepokračovala, vrátila se k hračkám, které vystudovala u nestora této specializace profesora Viktora Fixla. Jako samostatná návrhářka vymýšlela dřevěné, textilní a plastové hračky pro průmyslovou velkovýrobu a také hračky, hrací objekty, dětský nábytek a bytové doplňky do dětských zařízení a nemocnic.
Pro dětská hřiště, školky a také nemocnice, především onkologická, neurologická, plicní oddělení a oddělení dlouhodobě nemocných, vytvořila Jaroslava Šetelíková řadu herních a didaktických prvků. Spolupráci s nimi si nemůže vynachválit, i když vzhledem k finančním problémům nemocnic je téhle práce, kterou měla velmi ráda, stále méně. Stará pravda, že nejoblíbenější hračky jsou ty, které prošly největším počtem dětských rukou (a tedy utržily i nejvíc šrámů), jí také dělá starost: nemocnice nemají údržbáře, který by hračky opravil a prodloužil tak jejich život i pro další malé pacienty. Těžiště autorčina zájmu se tak k škodě dětí přesouvá od hraček k tvorbě exkluzivních doplňků bytových interiérů. Věnuje se i převážně figurální kresbě, kde mezi náměty bezkonkurenčně vyhrávají koně, a volné tvorbě plastik a objektů určených pro interiéry institucí. Účastnila se na více než osmdesáti kolektivních i samostatných výstavách doma i v zahraničí (Brusel, Turnhout, Montreal, Gent, Helsinki, Londýn, Budapešť, Paříž, Moskva, Modurodam, Caracas, Ljublaň, Poznaň, Norimberk aj.) a získala i řadu ocenění. Sluší se zmínit „Vynikající výrobek roku“, cenu za kolekci hraček pro postižené děti a nejvyšší ocenění - „Vynikající design ,94“ a „Křišťálový jehlan“. Dnes se s jejími výtvory můžeme nejčastěji setkat v pražských prodejních galeriích i v kolekcích tuzemských i zámořských sběratelů.

K jejím prvním hračkám patřila dřevěná zvířátka pro ty nejmenší, které bylo možné před sebou tlačit nebo v nich provlékat tkaničky. Chytrá sova s ukazovátkem, otáčející se na zrcátku vědomostní hry Ukaž, co umíš, provází už několikátou generaci starších dětí. Zvukové hračky - ptáci klapáci - ukrývali v zobáku třeba dřevěného motýlka, krásné exotické ryby se zase dají skládat jako velmi originální puzzle. (2)

Oblíbeným motivem dekoračních předmětů Jaroslavy Šetelíkové jsou ptáci (3), které vyrábí v široké škále druhů i rozměrů. „Bavilo by mě dělat panenky, ale pravda je, že v galeriích jsou nejprodejnější právě ptáci a andělé...“ Nejnovější pestří exoti, na které v nedalekých Vojanových sadech určitě nenarazíte, jsou označení zoologickým rodovým a druhovým jménem. Bádat nad tím, zda jsou stylizovaní nebo přísně realističtí, není k ničemu: jsou půvabní.

I u většiny hmyzu (4), který v Šetelíkové pojetí vůbec nepůsobí odporně, ale právě naopak, uplatňuje princip, jejž používala u hraček: křídla jsou skládací. Anatomicky jsou přesné, takže vážky, brouci i motýli by mohli sloužit k výuce, nejčastější uplatnění však nacházejí jako neobvyklá dekorace. I tady je patrný autorčin posun k realismu a stálému zmenšování objektů.

„Můj malostranský ateliér je v patře, takže ho loňská povodeň nezasáhla. Dostat sem bych se ale mohla jenom na lodičce - jenže ta by průjezdem na dvorek neproplula,“ říká Jaroslava Šetelíková. Ptáčci a andělé, nebýt dřevění, by snad před velkou vodou dokázali uletět, ale co další příslušníci pestrého zvěřince na policích? (5)

Tradiční námět představuje dřevěný betlém. Od něj vedla cesta i k sadě oltářních svícnů. (6) Jaroslava Šetelíková umí s textilem, kovem i plastem, ale nejraději má dřevo, především lípu a břízu. „Krásně se vybrušuje javor. V dřevu jehličnanů je moc pryskyřice.“ Jak dosahuje snově jemné barevnosti? Dřív používala mořidla, ta ale časem šisovala, a tak přišly ke slovu barvy na bázi akrylu, jejichž vrstvy stále přebrušuje.

Princip užitý u hraček je uplatněn i na dekoračních předmětech (7), které jsou vlastně originální skládankou. Při práci vychází z kresby dřeva a v jednotlivých proříznutých částech z charakteru barvy materiálu a proporcí zvířat. Právně autorská ochrana těchto drobných dílek je ovšem problém, a tak jediným „ochranným prvkem“ zůstává nenapodobitelný autorčin výtvarný rukopis.