Ke stránce stylu budiž řečeno, že tam, kde Novákovo umělecké ztvárnění nespočívá na nejprostší gestické improvizaci, nalézáme vědoucí, odvážné a strhující proměny. V dalších případech se náchylnost k snění, schopnost poznávání a kompoziční vlohy harmonicky snoubí a vytvářejí dobře vyvážené artefakty. Pokud jde o estetický dojem, dominuje barva. Přímo čarovně působí užití kobaltové modře, kterou můžeme považovat za malířův barevný podpis.
Vladimírův snový malířský svět představuje změť symbolů. Jeho surrealistická podmanivost nás zahltí. To, co je vnitřní a vnější, je v jeho pracích neoddělitelně svázáno, čas denní a čas noční se tu prolínají, zatímco „dříve“ a „později“ jsou jen nerozlučné variace na téma „zde a nyní“. A konečně atmosféra, kterou vytváří, má nepochybně magickou platnost. Jejím prostřednictvím vše tíhne k tomu, aby ustrnulo v prostoru. Neposledním zdrojem těchto děl je tvořivá schopnost obměny, lovící ve stržích nevědomí, jež prostřednictvím malby promlouvá lákavým a přitažlivým jazykem.
