Cestoval jsem za nimi do nejrůznějších koutů světa, naučil se dobývat acháty z melafyrových stěn, rýžovat granáty v náplavech řek a potoků, sbírat magické zelené vltavíny po orbě na jihočeských polích... Mineralogie je ideální kompenzací práce rehabilitačního lékaře - jste v přírodě, na čerstvém vzduchu, dobývání kamenů pak je i docela slušná fyzická námaha, dobře udržující kondici. Potkáte navíc celou řadu zajímavých a barevných lidiček.
Zajímala mě nejen krása drahokamů. Při studiu starých knih jsem si všiml též zvláštního souladu mezi využitím kamenu v klenotu, aby dodaly jisté vlastnosti svému nositeli, souladu, který nečekaně spojoval i civilizace vzdálené si prostorem i časem. Při mém zájmu o tradiční medicínské techniky se pak tyto informace propojovaly i se znalostmi z těchto zdrojů. Vše zakončilo vydání knihy Lapidář pražský, dnes již dávno rozebrané. O milovaných vltavínech jsme pak spolu s O. Shonovou napsali knihu Vltavíny, tajemní a krásní poslové z vesmíru.

Láska ke krásným kamenům mě vedla, jak jsem již řekl, k poznání mnoha zajímavých lidí. Jsou to jednak sběratelé - postavičky, pachtící se tu po polích, tu lomech, skalních stěnách a podobných nehostinných místech. Ublácení, ale v očích s jiskřičkou - ne nepodobnou jiskřičce, která se skrývá v každém drahém kameni.
Poznal jsem také brusiče drahokamů. Starobylé, vzácné řemeslo. A chtěl bych jmenovat hlavně přítele Petra Kláska, jehož brusy jsou nedostižné ve své kráse a citlivosti pro „duši kamene“. Petr brousí jednak ty nejmodernější typy brusů, stejně tak ale i ve své lásce k historii se zabývá tradičními brusy, užívanými od starověku. Své zkušenosti v tomto ohledu využil i při studiu našich královských insignií, ke kterým byl přizván právě jako odborník na staré druhy brusů. Surovinu si Petr hledá na potulkách Čechami, podoben dávným keltským či vlašským prospektorům (a to i fyzicky). Nechybí mu však ani odvaha na opakované cesty na bájný ostrov Lanku, na Cejlon, kde se přátelí s místními hledači, brusiči a obchodníky, a z cest se vrací s nákladem vznešených safírů barvy temné modři, hrdých rubínů s koloritem holubí krve a směsí různobarevných spinelů, zirkonů, sinhalitů, prostě všech pokladů té krásné daleké země.

Kruciální pro mne ale bylo setkání se šperkaři a z nich pak s králem českých šperkařů, mistrem Karlem Votipkou. Známe se spolu již přes 20 let. Pamatuji jeho krušné začátky, kdy bez šperkařského vzdělání, ale s vynikající znalostí řemesla a úctou pro materiál, získanou v nelehké práci dělníka v kovovýrobě, začal s prvými šperkovými kreacemi. Od samého začátku to byly šperky zvláštní, s puncem neopakovatelnosti, s jednoznačnými známkami geniality jejich tvůrce. Ve svých obrovských rukách, poničených od různých chemikálií, s nimiž přišel do styku v práci, si pohrával i s těmi nejdrobnějšími kamínky. Hovořil s nimi, a kameny mu odpovídaly. Již tehdy jsem mu vyjádřil obdiv a ochotu jej vždy na pouti šperkaře podporovat. Pomáhal jsem mu všemožně v jeho počátcích, sháněl pro něj kameny, a Karel se mi odvděčil tím, že nezapomněl a z každé kolekce vyrobil i šperk pro mne. Má kolekce jeho prací, uložená samozřejmě mimo domov, je dnes nejucelenějším souborem tohoto světově uznávaného odborníka.

A rozvaha o Karlově budoucnosti se ukázala jako rozvaha dobrá, snad přímo věštecká. Během několika málo let se Karel vypracoval na oblíbeného šperkaře nejen v Čechách. Má za sebou několik desítek výstav, ať již samostatných, ať ve společnosti renomovaných moderních umělců našich i cizozemských. Jeho dílům se obdivovala veřejnost na všech kontinentech, snad s výjimkou Antarktidy. Všude se pak také nacházejí obdivovatelé, kteří si Karlova díla pořídili pro potěchu oka, srdce i duše. Většina jeho šperků se dá nejen nosit na těle, ale i vystavit jako nádherný drobný solitér zdobící interiér.

Karel umí pracovat s každým materiálem; je jedním z nemnoha odborníků, kteří dokážou obrobit titan. Pracuje se zlatem, stříbrem, ale také s chirurgickou ocelí. A kov, chladný a pevný, je v jeho rukou lehký, přímo tančí, hrdě nese - často na netypickém místě - nějakou zářivou hvězdu drahokamu. Nejoblíbenější jsou pro něj tradiční české drahé kameny, různé odrůdy křemene, acháty, vltavíny. Zpracoval pro mne ale také šperk z pallasitu, nejvzácnější odrůdy meteoritu, kde je do železoniklové matrix meteoritu vmíšen drahokamový kámen olivín. Udělal mi z tohoto podivuhodného kamene prsten: pallasit trůní na základní hmotě, kterou je titan. Průvodce mu dělají zlato a diamant, dvě materie pro laika nejcennější - zde však je na prvý pohled zřejmé, že dělají jen „stafáž“, doprovod. Doprovod surovině, která je mnohem cennější a vzácnější.

Všechny šperky Karla Votipky jsou přitom vyrobeny s obrovským citem pro ergonomii a nosivost. I napohled velké, až bizarní prsteny, brože a jiná díla jsou fantasticky „nositelné“, svého majitele nijak neomezují v běžných aktivitách, nepřekážejí, drží na svém místě s vyvážeností a lehkostí motýla usednuvšího na květ.

Kdysi dávno na těžbě vltavínů v jižních Čechách, kam jsem měl přístup díky laskavosti přítele, jemuž těžba patřila, se mi povedlo nalézt vltavín se stopami rozdělení po dopadu. Velmi vzácně se podaří nalézt takový kus, se skulptací (povrchem neklamně znamenajícím staré rozdělení kamene na dva kusy) na ploše, která jej oddělovala od druhé poloviny. Ještě vzácněji se podaří nalézt ke kameni jeho druhou polovinu, oddělenou 15 miliony let a za tu dobu často i masou materiálu. Za cenu překopání asi 6 metrů stěny a krvácejících dlaní jsem druhou polovinu vltavínu skutečně dohledal a nepoškozenu vyjmul. Karel mi pak z těchto dvou polovin zhotovil dva prsteny, symbol odloučenosti a opětného shledání, a usadil je jako krásný umělecký solitér do železité konkrece, typického to průvodního kamene vltavínů. Byl to pro mne tehdy symbol lásky k ženě, která je dodnes vlastníkem tohoto krásného šperku. Její láska mezitím zmizela někam do nenávratna, jako oněch
15 milionů let, se všemi jejich vzpomínkami a událostmi... Prsteny však budou na věky vyprávět příběh o odloučení a touze, o rozdělení a opětném shledání.

I v tom je půvab mineralogie a gemologie. Objektem vašeho zájmu je krása s puncem věčnosti. Většina drahých kamenů se honosí velkou odolností, ne náhodou mají některé kameny svou historii, s příběhy sahajícími do hlubin minulosti. Největším potěšením je nalézt drahokam tam, kde by jej nikdo nehledal. Po nalezení se postarat o to, aby jeho krásu umocnil brusič svým uměním, aby probudil duši v kameni zakletou. A když pak ještě zručný a dostatečně senzitivní šperkař znásobí půvab kamene jeho umístěním do šperku, je to opravdu nádherný pocit.