Za nejkrásnější považuji japonský poklop s horou Fuji a mostem Ohashi, klenoucím se přes jezero Kawaguchiko. Objevil jsem ho přímo na břehu tohoto jezera, jen kousek od pilířů mostu, a byl věrnou ilustrací toho, co bylo právě přede mnou. Ikonická hora se zasněženou špičkou, modrá voda a z nebe se snášející okvětní lístky z odkvétajících sakur.
     

Čtyři poklopy se psem Hachiko najdeme v Tokiu, u nádraž v hektické čtvrti Shibuya, jen pár metrů od největšího přechodu pro chodce na světě. Kanály samotné jsou jen v bezprostřední blízkosti pomníku psí věrnosti, vyhlášené turistické atrakce. Na tomto místě totiž věrný Hachiko v roce 1934 zemřel, když tu celých deset let marně pročekal na svého pána, který se mu nevrátil z práce.

U Kjóta leží město Nara, bývalé hlavní město Japonska. Mezi jeho svatyněmi a chrámy zapsanými na seznamu UNESCO se v parcích volně pohybují stovky jelínků, protože šintoisté dodnes věří, že jsou to poslíčci boží. Mezi jelínky se procházejí davy lidí, na které útočí další stovky jelínků vyobrazených. Jsou totiž symbolem města, a proto jsou všude. V obchodech, na vývěsních štítech, mezi suvenýry, na tričkách a přirozeně i na kanálech.

 
V Tokiu mají veliký park Ueno, kterým se začátkem května skoro vůbec nedá projít, protože si tam desítky tisíc lidí s fotoaparáty fotí bledě růžové kvetoucí koruny sakur. Kdo zrovna nefotografuje, ten se jen omámen krásou prochází, nebo hromadně piknikuje na modrých igelitových plachtách mezi stromy. Tento jev se jmenuje Hanami, doslovně: svátek dívání se na sakurové květy. Dokonce i poklopy kanálů mají tady v Uenu speciální reliéf s květy sakur.

 
Skoro každé z japonských měst má vlastní design poklopů od požárních hydrantů. Na některých zápasí hasiči se stříkající hadicí, na jiných se řítí k požáru v hasičském autě. Většinou jsou poklopy žluto červené, takže na chodníku je člověk ani v kritických chvílích nemůže přehlédnout. Snímek je z města Takamatsu na severu ostrova Šikoku.

 
Mistrovsky odvedenou prací je poklop z centra města Himeji. Stojíte nad tímto kanálem na hlavní třídě a před vámi se na kopečku tyčí naprosto totéž, bílý středověký hrad, nejnavštěvovanější hrad v Japonsku. Národní kulturní poklad. Hrad, který přežil nepoškozen bombardování v pětačtyřicátém i natáčení Jamese Bonda se Seanem Connerym. Je nazýván hradem bílé volavky. Ale to už stojím u vedlejšího poklopu…

MICHAL CIHLÁŘ (1960)

Vystudoval Ateliér knižní kultury a písma na VŠUP v Praze (1987), od té doby ve svobodném povolání.
Věnuje se volné i užité grafice, knižní a novinové ilustraci, kolážím a fotografování. Od roku 1981 se systematicky zabývá linorytem. Za přínos české moderní grafice získal v roce 2002 Cenu Vladimíra Boudníka. S Veronikou Richterovou vydává autorské publikace sestavené z fotografií z četných cest. V květnu se vrátili z Japonska, kde v Českém centru v Tokiu představili svá nová díla.

Michal Cihlář uspořádal celkem padesát samostatných výstav. Nyní jsou jeho fotografie s „portréty“ kanalizačních poklopů (nejen japonských) k vidění do 30. července na výstavě Pošlapaný skvosty v Galerii 4MAT v Táboře.

Více informací najdete na www.galerie4mat.cz