Když instinktivně natáhnete ruku, abyste chytili horkou padající palačinku ze sporáku, máte pořád možnost na poslední chvíli ucuknout a předejít tak popálení. To proto, že váš mozek je schopen narušit řetězec automatických příkazů. Nové vědecké poznatky naznačují, že téhož je mozek schopen v procesu konsolidace paměti – dokáže zastavit ukládání potenciálně bolestivých vzpomínek.
V mozkové hmotě jsou vzpomínky umístěny v navzájem propojené síti informací. Jedna vzpomínka může aktivovat další a člověk si ji vybaví, aniž by sám chtěl. „Když se pokoušíte na něco vzpomenout, vaše mysl se vám snaží pomoct tím, že vám na stříbrném podnose naservíruje vše s tím spojené. Nicméně občas se stane, že se nám tím připomenou věci, které chceme zapomenout,“ říká Michael Anderson, neurolog na University of Cambridge.
Jak potlačit vzpomínky
Člověk však proti tomuto procesu není úplně bezmocný. Předchozí studie ukázaly, že některé oblasti v čelním laloku mozku dokážou utlumit aktivitu hipokampu, části, která je více než důležitá pro formování vzpomínek, a tak zastavit jejich řetězové vyvolání. Anderson a jeho tým chtěli zjistit více. Proto studovali, co se děje posléze - tedy v době, kdy byla aktivita hipokampu potlačena. Požádali 381 studentů, aby se naučili páry vzdáleně souvisejících slov. Později měli za úkol k jednomu slovu doplnit druhé z dvojice, nebo naopak jej úmyslně ve svém mysli potlačit a nemyslet na něj. Mezi jednotlivými úkoly jim věci ukazovali neobvyklé obrázky – například páv stojící uprostřed parkoviště.´
Podle studie, která byla publikována v časopise Nature Communications, byla schopnost studentů oživit potřebné vzpomínky o 40% nižší, pokud byli před nebo po té, co shlédli nečekaný obrázek, požádáni, aby slovo patřící do dvojice úmyslně potlačili, nebo si ho naopak měli vybavit. Toto ukazuje, že mechanismus na kontrolu paměti v našem mozku funguje a že pokusy o vytěsnění určité vzpomínky negativně ovlivňují obecně naši paměť. Tento fenomén podle Andersonova týmu blokuje také zapamatování si většiny nesouvisejících událostí v čase, když je takto snížena aktivita hipokampu. Podle vědců by tento jev mohl vysvětlovat, proč si někteří lidé po traumatizujícím zážitku, na který se usilovně snaží nemyslet, špatně pamatují každodenní rutinní záležitosti.
Anderson si myslí, že pokud vezmeme dočasnou amnézii jako nutný vedlejší efekt, mohla by schopnost zapomínat být velmi užitečná - zvláště pro pacienty trpící posttraumatickou stresovou poruchou. A tak se se svými kolegy nyní studuje, zda je možné k zapomínání člověka vycvičit.
|
