7 OTÁZEK PRO ALICI HORÁČKOVOU 1. Co Vás nejvíc dojalo, osobně zasáhlo, když jste si povídala s paní Mašínovou?
Když mi vyprávěla o tom, jak ve vězení umírala její matka, která byla v 50. letech nespravedlivě vězněná a jak jí pak musela nosit květiny místo na hřbitov na smetiště v Ďáblicích. A taky mě dojalo, jak paní Mašínová překonala to, co jí už od dětství předpovídala její babička, Ty se svým postižením od života nic nečekej, zůstaneš sama! a nakonec prožila velikou lásku. 2. Co jste nevěděla až do rozhovoru s Ivanem Havlem o Václavovi Havlovi?
Těch věcí bylo víc. Například jsem netušila, že v určité fázi svého života věřil Václav Havel normalizačnímu politikovi Mariánu Čalfovi víc než svému mladšímu bratrovi. 3. Na co se nedá prostě zapomenout po té, co jste se setkávala s nezdolnou paní Lustigovou?
Že i v devadesáti letech můžete mít diář zaplněný tak, že nejbližší volné odpoledne máte za dva měsíce. A že i v takovém věku se dá začít s francouzskou konverzací... A to ani nemluvím o tom, jak mi vylíčila to, čím si prošla za války v Terezíně, Osvětimi a Mauthausenu. 4. Co vás nejvíc překvapilo při rozmlouvání s Helenou Landovskou?
Helena Landovská byla podobný samorost jako její starší bratr Pavel a jeden druhého si dobírali tak drsně, až jsem z toho byla někdy na rozpacích. Teprve později jsem pochopila, že Helena pro svého bratra vlastně žila. Po Pavlově smrti se mi svěřila, že mu ten odchod nemůže odpustit, a mně se zdálo, že už nemá důvod pokračovat. 5. Proč jste do své knihy zařadila Julia Bangu?
Protože mi jeho mladší bratr Radek, který se proslavil pod značnou Gipsy.cz, řekl, že je to bohem nadaný muzikant, který na svůj talent úplně kašle. To mě zaujalo, a když Julius Banga podmínil náš rozhovor tím, že si přijdu zazpívat s jeho kapelou Čilagi, nebylo co řešit. 6. V čem vám přijde zvláště obdivuhodná Jana Navrátilová?
Svou odvahou, se kterou se vzbouřila rodičům a začala životy ve čtyřech různých zemích: po Americe, kam emigrovala s rodiči, a návratu zpátky do komunistického Československa, utekla sama do Německa, kde se živila tenisem, odtud odešla za láskou do Švédska, kde se stala zubařkou, aby se nakonec zase vrátila do rodných Řevnic. A taky mi imponoval nadhled a upřímnost, se kterou o svém životě a své starší sestře vypráví. 7. A co vás nejvíc pobouřilo nebo vytočilo na příběhu sourozenců Jana Zajíce?
Kde začít? Všechno, co si rodina prožila po upálení Jana Zajíce, prostředního ze tří sourozenců, bylo neskutečně surové, zbabělé, malicherné a ubíjející. Jako by nestačilo, že Zajícovi prožívali tu nepochopitelnou tragédii, ještě museli bojovat s normalizační mašinérií, která je trestala za to, že pocházeli ze stejné rodiny. Často vzpomínám na to, co mi řekl Jaroslav Zajíc, když jsem se ho ptala, jak to všechno dokázali unést: Naštěstí to v přírodě funguje tak, že když je nějaký tlak, tak vznikne i protitlak. Člověk se zapře.
|
