Prostory Balbínovy poetické kavárny se už zaplnily do posledního místečka. Různorodá společnost, v níž nepřevládá ani ta mladší, ani starší generace, si pak společně užívá skvělé muziky. Joni Mitchell, Simon & Garfunkel, Joan Baez, Peter, Paul and Mary...
Jako kdyby se zastavil čas, mají pocit ti, kteří tyhle songy zažili kdysi na vlastní kůži, respektive - v rámci možností, jež poskytoval život za pevně utěsněnou železnou oponou - ji poslouchali u starého gramofonu a z ošoupaných vinylek, které se půjčovaly do úplného vyčerpání. Těch desek a často i oněch posluchačů. Ti se teď ale znovu nechají lehce kolébat výrazným hlasem Dominiky Prokopové a evidentně jsou duchem pár desítek let nazpět.
A co si myslí ti mladší, kteří nepamatují ani 60., ba ani 80. léta a tedy ani nemají potuchy, že třeba Joan Baez poprvé zpívala v našich zeměpisných šířkách těsně před Listopadovou revolucí, a to v Bratislavě a za tvrdých policejních opatření, takže už jen účast na tom koncertě bylo poměrně velké dobrodružství?
Netroufám si soudit, patřím (Bohužel, nebo bohudík? to se občas sama sebe ptám.) k té ošoupanější generaci. Ale nadšené reakce publika bez rozdílu věku mi nakonec na tuhle otázku samy odpoví.
A tak alespoň po koncertě položím pár dotazů oněm třem statečným, kteří s nápadem přišli. Kdysi slavné písně pojali osobitě, tedy bez přílišné piety, ale s respektem a citem - a dnes sklízejí zasloužený úspěch.
5 otázek pro DOTrio,
tedy Dominiku Prokopovou (zpěv), Ondřeje Schmidta( kytara, cajon, zpěv) a Tomáše Knoblocha (kytara, zpěv).
Mimochodem, název kapely je odvozen z jejich křestních jmen.
1. Kde jste se tady vůbec vzali, smím-li být tak opovážlivá a ptát se na vaše civilní povolání?
Dominika: Já jsem zpěvačka, což je diagnóza sama o sobě Jinak taky produkční, lektorka vzdělávacích programů pro děti a seniory a výtvarnice. Studuji na katedře výchovné dramatiky DAMU a organizuji festival Habrovka.
Ondřej: Až vyrostu, dle současných plánů ze mě bude ekonom – akademik, neboť studuji VŠE v Praze.
Tomáš: Učím v Thomayerově nemocnici děti, které jsou tam hospitalizované. Do toho studuji češtinu a přírodopis na Univerzitě Palackého v Olomouci. 2. Viděla jsem vás už hrát a zpívat v některých jiných ansámblech a to velmi různorodých žánrů.Vím, že je to dnes běžný způsob, ale není to někdy až moc náročné? Není lépe se soustředit jen jedním směrem? Dominika: Zpívám ještě v barokním ansámblu Victoria Vocale, v komorním smíšeném sboru Subito a příležitostně se účastním dalších projektů. Myslím si, že působení v dalších tělesech, která dělají převážně starou hudbu, mě donutilo na sobě více pracovat. Setkala jsem se také díky tomu s lidmi, kteří mě inspirovali a donutili nespokojit se s tím, co je, ale chtít se vždycky ještě posunout dál. Ondřej: Proč různé žánry? Mám rád hudbu v její komplexnosti. Dříve jsem hrál a zpíval v různých vokálních sborech či folkových kapelách. Nejodlišnější zkušeností byl jazzový orchestr. Dnes už nemám tolik času, moje možnosti mi dovolují se věnovat jen DOTriu. Tomáš: Po dřívějším působení v několika sborech a folkových kapelách jsem nyní členem Zpětného zrcátka, s nímž hrajeme zhudebněnou poezii českých básníků. Také mám ukulelový kvartet – Šťastné ukulele. Přesah do jiných žánrů je pro mě důležitý, poskytuje totiž nadhled a rozšiřuje obzory. Například tím, že jsem se naučil základy jazzové kytary, se ze mě stal lepší kytarista i ve folku. 3. A kdy a proč tedy vzniklo DOTrio?
Tomáš s Dominikou: Potkali jsme se ve sboru Subito a na závěr jednoho povedeného večírku se Prokopová a Knobloch rozhodli založit duo PrKno.
Ondřej: Tomáše znám už 20 let, jezdili jsme spolu na skautské tábory a postupně hráli v různých kapelách. Vzhledem k tomu, že jsem vytrvale vzdoroval Tomášovým pozvánkám do Subita, potkali jsme se s Dominikou až na první zkoušce, kde se z PrKna stalo DOTrio. 4. Proč se věnujete těm krásným starým songům? Jste přece úplně jiná generace a tohle je pro vás poměrně velké retro, ne? Dominika: Protože pro některé naše vrstevníky je Joni Mitchell pouze jménem nebo hůře názvem přípravku na mytí podlahy Chtěli jsme oživit muziku, která je sice „stará“, ale rozhodně by se na ní nemělo zapomenout. Z nějakého důvodu se do této oblasti nikdo moc nepouští a americký a kanadský folk 60. a 70. let téměř nikdo u nás nedělá. Navíc je to mezigenerační záležitost a na našich koncertech se často potkávají děti se svými rodiči, což je skvělé.
Ondřej: Ať už je těm dětem deset nebo čtyřicet.
Tomáš: Mě by asi nebavilo kopírovat původní písně přesně podle originálu, proto jsem rád, že si ty „krásný starý songy“ děláme trochu po našem. 5. Máte za sebou pár prvních koncertů. Co bude dál? Dominika: Těší nás, že o to, co děláme, je zájem. Teď se chystáme nahrát pár věcí ve studiu.
Tomáš: Taky přemýšlíme o tom, že oprášíme vlastní písně, které máme uložené hluboko v šuplících.
Ondřej: Nebo napíšeme nové „staré“ písně.
|
