Pojďme se na toto tvrzení podívat zblízka a zdůrazněme, že v tomto případě je řeč o průměrných hodnotách, ne tedy o individuálních rozdílech a individuálních výsledcích. Za genetický základ přitom považujeme vlastnosti, které se dědí z generace na generaci. Je také potřeba dodat, že testy inteligence zkoumají různé druhy dovedností a poznávacích schopností, které jsme se naučili ve škole. Inteligence jako taková se může nazvat obecnou poznávací schopností a právě ta byla předmětem tohoto výzkumu.

Úloha genů
Je prokázáno, že lidé sdílí 99,5% ze tří miliard spárovaných nukleových bází DNA, tedy máme pouze 15 milionů, jež nás mezi sebou odlišují. Ty jsou však velmi důležité.
Podle vědců dědičnost hraje velkou roli i ve vytváření inteligence - a to u více než poloviny případů. Tento závěr potvrzují nejrůznější studie, které se zaměřily třeba v uplynulých desetiletích na dvojčata. Vědci při nich prokázali, že děti, které byly odebrány biologickým rodičům hned po narození a nikdy s nimi nežily, jim jsou stejně inteligenčně velmi podobné. Vliv prostředí je v těchto situacích až druhořadý, adoptované děti také inteligenčně nejsou nijak podobné svým nevlastním rodičům.
Jenže stále mluvíme jen o 50% případů. Co tedy,  když to nejsou geny, ovlivňují naši inteligenci z druhých 50%? Aby dokázali i na tuto otázku odpovědět, vědci nyní hledají konkrétní geny, které vytvářejí inteligenci. Zjistili zatím, že do tohoto procesu jsou zapojeny stovky, možná i tisíce genů. Každý se podílí jen určitým, někdy i nepatrným způsobem, ale přesto je důležitý, bez něj by se nic nezměnilo. Při posledních studiích se podařilo z této obrovské skupiny identifikovat geny, jež vysvětlují dalších 5% z rozdílů, které se projevily v sledovaných inteligenčních testech. Zbývá ještě 45%...
Než výzkumníci postoupí o další krok kupředu, zaznamenávají i další zajímavá zjištění. Například už prokázali, že vliv genů na inteligenci roste s věkem. Zatímco v raném dětství se dědičnost projevuje jen asi z 20%,  ve věku okolo 10 let je to už 40% a v dospělosti jde až o 60% . Zdá se tedy, že dědíme po rodičích i způsob vyhledávání vědomostí a zkušeností, čímž se pak rozvíjí i naše inteligence a genetické souvislosti se ještě více projevují.

Léčba genetických chorob
Schopnost rozeznat genetický potenciál v inteligenci by jednou mohla být velmi užitečná pro jiné výzkumy a hlavně léčbu. Vědci by v praxi mohli tyto objevy použít třeba k léčbě genetických chorob – například Downova syndromu, který je příčinou poruchy inteligence. Pokud by objevili geny, které souvisí s vývojem inteligence, mohli by předejít, nebo alespoň zmírnit tyto kognitivní defekty.