Některým vědcům se podařilo dostat intravenózně podané léky za hematoencefalickou bariéru s pomocí ultrazvuku, nebo ve formě nanočástic. Nicméně tyto metody mohou zaměřit jen velmi malé oblasti mozku, což v mnoha případech nestačí. Nyní se neuroložce Vivianě Gradinaru a jejím kolegům z Kalifornského technologického institutu podařilo najít neškodný virus, který dokáže projít hematoencefalickou bariérou a donést medikamenty tam, kde je potřeba.

Virus, který může léčit
 Tým se uchýlil k použití virů, protože jsou dost malé, aby prošly bariérou a vstoupily dále do buněk, od nichž si pak ukradnou jejich DNA. Navíc mají pouzdro, ve kterém je dost prostoru na uskladnění jiných látek. Například léků nebo genové terapie. Aby našli ten pravý virus, vědci vytvořili miliony variant viru z rodiny adenovirů, každou s drobně modifikovanou podobou pouzdra. Tyto varianty podali myším a po týdnu zjišťovali, které modifikace byly schopny proniknout do mozku a které ne. Vir se jménem AAV-PHP.B se ukázal být nespolehlivějším.
Dalším krokem byly testy, při nichž bylo třeba zjistit, zda je AAV-PHP-B schopen transportovat i genovou terapii, tedy techniku, která léčí přenesením nových genů do buněk, nebo naopak aktivací těch, co již existují. Vědci tedy virus aplikovali do těla myši po té, co do jeho pouzdra vpravili geny, které ovlivňují zelené fluorescenční proteiny. Ty měly posloužit jako důkaz... Pokud by se virus dostal do mozku a nová DNA by se uchytila v neuronech, při pitvě by infikované neurony svítily zeleně.

Naděje pro další obory
Výsledek testu předčil očekávání.  Virus infikoval většinu mozkových buněk a fluorescence přetrvávala ještě rok po jeho aplikaci. Vědci zapojení do studie konstatují článku, který byl zveřejněn v časopise Nature Biotechnology, že v budoucnu by se tato metoda mohla použít k léčbě mnoha neurologických onemocnění. To, že budeme moci přenášet geny do mozku bez použití invazivních metod, se stane velmi užitečným, říká Anthony Zador, neurolog z Cold Spring Harbor laboratory. Možná by se naše metoda dala použít i při cílené léčbě jinde – například v periferním nervovém systému. Zde je léčba neuropatií složitá kvůli vysokému počtu periferních nervových zakončení. Virus by mohl proniknout ke všem z nich.

---------------------------------------------
Základní pojmy:
Hematoencefalická bariéra je označení pro bariéru, která odděluje vnitřní prostředí mozku obratlovců od cévního systému v těle a umožňuje jen omezený transport látek mezi mozkovou tkání a krví. Je to možné díky tomu, že buňky cévního endotelu jsou opatřeny výrazně vyvinutými těsnými spoji, jež zamezují vzniku pórů mezi buňkami.Roli hraje do jisté míry i bazální lamina a dále také výběžky astrocytů, které se napojují na vnější stěny krevních vlásečnic a zřejmě vylučují jisté regulační signální proteiny.

Přes hematoencefalickou bariéru mohou volně přecházet látky rozpustné v tucích a samozřejmě i plyny (jako je kyslík a oxid uhličitý). Všechny ionty a látky rozpustné ve vodě (jako je glukóza) se však musí aktivně transportovat přes buněčné membrány za spotřeby energie. Díky tomu může být výměna látek mezi krví a mozkovým tkáňovým mokem regulována.