Adamův žal

Když láska opouští tě
až za tvůj život,
nechá tě v červencovém poli stát
a bez tebe se vrací do vsi
modli se k Adamovi

Ondřej Tuček ( báseň k snímku Červenec na Hané)

Jednoho osamělého prázdninového dne sedl K. do auta a odjel k rybníku svého dětství. Od vesnických kluků si za dvacku půjčil traktorovou duši a uprostřed vody rozjímal, co v životě posral a co dál. Upřímně řečeno ani moc dál nechtěl. Jenže musí vrátit tu traktorovou duši. 

Ondřej Tuček  (příběh ke snímku Muž na nafukovací duši)

 
Z úžasu nad světem vycházelo odedávna jeho zobrazování. V jeskyních prehistoričtí malíři zvířat a malé děti malující své hlavonožce naplňovali touhu lidí zachytit své vztahování k zázraku světa. Nová doba zamíchala se vším. Fotografie převzala funkci zobrazování a to, co z něj v ostatním umění zbylo, se často zdá být pokleslé či zbytečné. A přece svět neztratil nic ze své zázračnosti a my stejně jako před tisíciletími hledíme s údivem a s pomocí zobrazení bychom rádi pochopili. Je co objevovat, čas všechno mění, příroda žije, i náš pohled je jiný, jen touha zůstává: pravdivě pojmenovat to, co před námi ještě nikdo neviděl. Cesta se někdy může otvírat spíš před těmi, jejichž smysly nejsou otupeny profesionálním školením. Vidí ostře, a hle, nalézají. Civilizace vstupuje do přírody, využívá ji a zase se do ní vrací. Vznikají předměty, které prošly vírem života a do současného stavu je opracovala náhoda. Vyzdviženy a pojmenovány ožívají do nové existence. Když je rozšlápnuté dno umělohmotné lahve nazváno květem, setká se v objektu více skutečností: používaný sériový výrobek, několik fází deformace a zobecněný obraz květu. Také ze zbytků vosku ve svícnu vznikl květ. I když se jmenuje stejně, svědčí o jiných vlastnostech květů - přesvědčují ale oba, jsou krásné a zcela nečekané. Posedlost Ondřeje Tučka má svůj řád, nálezy neupravuje, svůj pohled zkušenostmi tříbí. Vznikají nové obrazy našeho mnohotvárného světa.

Václav Sokol
(text z katalogu k putovní výstavě Odpadky v nalezených souvislostech)

Ondřej Tuček byl nalezen v roce 1969 v Praze.
Vystudoval na FF UK český a ruský jazyk a literaturu. V současné době pracuje jako korektor.
Výtvarné činnosti se věnuje od středoškolských let, jako student vytvořil se spolužákem maturitní tablo nadšeně přijaté pražskou veřejností i médii (1987) – jednotliví žáci byli prezentováni jako knihy. Od 90. let vycházejí ukázky jeho literární, výtvarné a fotografické tvorby ve sbornících, literárních časopisech, tisku, rozhlase a televizi i knižně. V roce 1994 uspořádal bytovou výstavu nálezů „Žijí mezi námi“.
První samostatnou veřejnou výstavou byla v letech 2000/2001 putovní výstava objektů-nálezů „ODPADKY v nalezených souvislostech“ (Dobřichovice, Praha – Klub V Jelení, Telč, Český Krumlov, Ledeč n. Sázavou).
V letech 2002/2003 následovala putovní výstava objektů-nálezů-krajin „Vody domy hory doly“ (Praha – Klub V Jelení, Říčany u Prahy, Filosofická fakulta UK).
V roce 2010 se účastnil dobročinné aukce v Klubu V Jelení, v roce 2011 vystavoval na mezinárodní výstavě TINA B na téma „art-eco-bio“ se „zvířátkovým“ modelem pražské ZOO. V roce 2012 se účastnil Salonu výtvarníků Prahy 8. Na jaře 2014 představil svou fotografickou tvorbu v pražském Café v Lese („Pareidolie“), v létě téhož roku se zúčastnil kolektivní soutěžní výstavy „Samorosti“ v NoD – Roxy.