|
reklama
| Bratři Karamazovi v Činoherním klubu |
|
| SANQUIS č.105/2016, str. 2 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Bratři Karamazovi v Činoherním klubu
Volné zpracování Bratrů Karamazových od F. M. Dostojevského režisérem Martinem Čičvákem nabízí na scéně Činoherního klubu strhující pohled na známý dramatický příběh čtyř bratrů, zničených lhostejností vlastního otce i sama sebe. Nejen díky svrchovanému hereckému výkonu Juraje Kukury, ale také zásluhou drobných změn z původní dramatizace Evalda Schorma - jako je přeskupení scén a opomenutí několika postav - vznikla osobitá inscenace.
Činoherní klub Praha
Nejbližší repríza: 30. 4., 3. 5. a 28. 5.
www.cinoherniklub.cz
|
|
premiéra 20. února 2015
Délka představení: 3:00
Režie:Martin Čičvák
Dramaturgie: Martin Kubran
Scéna: Hans Hoffer
Kostýmy: Mária Havran
Hudba: Ivan Acher
Hrají:
Fjodor Karamazov/
Juraj Kukura
Dimitrij/
Martin Finger
Aljoša/
Igor Orozovič, Michal Čapka
Ivan/
Honza Hájek
Smerďakov/
Matěj Dadák
Kateřina/
Gabriela Míčová
Grušenka/
Natálie Puklušová
Líza/
Ivana Uhlířová
|
|
 | | Foto: archiv divadla |
|
|
Co řekli o představení:
Jan Kolář
Nejen díky svrchovanému hereckému výkonu J. Kukury, který je na českých scénách opravdu nevídaný, ale i zásluhou citlivé aktualizace dávné Schormovy dramatizace vznikla inscenace, z níž nespustíte oči ani vteřinu. Jelikož vnímání divadla je povýtce individuální, přiznávám ovšem, že jiný divák může mít jiný názor.
Lukáš Křížek
F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi, Činoherní klub Praha. Inscenace M. Čičváka vychází ze Schormovy dramatizace a zároveň si s ní, avšak nijak agresivně, volně pohrává. Drobné změny, přeskupení některých scén, opomenutí několika postav a jiné vhodně zvolené (nejen) interpretační prostředky však nejsou minusem, nýbrž velikým plusem. Hra rozehraná přes celou scénu i mimo ni tak nezůstává nic dlužna všem těm „dostojevským motivům“, jimž naopak nenápadně vytváří další nástavbu. Rozhodně jedna z nejsilnějších inscenací tohoto roku, která je navíc plná výborných hereckých výkonů a tím nemyslím pouze již oceněného J. Kukuru, ale i všechny ostatní. Pro mě osobně – byť je troufalé srovnávat – je to J. Hájek (Ivan) a I. Uhlířová (Líza). R. Urbánek, Š. Stiburek: Nářek mravence. Vdova po kapitánovi dunajské paroplavební společnosti. Bezdomovec René Urbánek prodá svůj „deníček“ Šimonu Stiburkovi, který z něj vytvoří jedinečný, poetický a podivný divadelní tvar pojednávající o světě i nesvětě – příběhu člověka, jenž mnohé zažil a mnohé si mohl vymyslet. Pravdivě nepravdivý, filosofický, životem postižený, úzkostlivý, o světě a lidech uvažující text má obrovský potenciál a Stiburkovi se jeho kvalit podařilo využít naplno. Ke slovu přidává tři herce, kteří stylizovaně vypráví, malují, „experimentují“ a mlčí. Celé zpracování a především geneze textu ve mně vyvolávají abstraktní a dlouhodobě silný zážitek, jejž musím povýšit nad mnohá jiná divadla.
Milan Uhde
Inscenace Bratrů Karamazových v Činoherním klubu mě zaujala osobitým výkladem zejména hlavní postavy a vyrovnanými hereckými výkony ostatních, vyzvedl bych aspoň I. Uhlířovou.
|
|
|
|
obsah čísla 105 |
 |
ročník 2016 |
|
témata |
|
|
