|
reklama
| Alkohol dobře rozpouští úzkost, ale... |
|
Jarmila Jelínková |
| SANQUIS č.100/2012, str. 64 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| „Ne, já nejsem alkoholik. Alkoholici pijí víc než já! Když mi tohle někdo tvrdí, vím, že je zle,“ upozorňuje psychiatr MUDr. Petr Popov, primář nově otevřené Kliniky adiktologie 1.Lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
|
|
Na začátku roku se u nás otevřela první klinika adiktologie, jejímž jste primářem. Kliniku si vyžádal narůstající počet závislých na alkoholu?
O to, aby se naše pracoviště stalo klinikou, usiloval už zakladatel našeho oboru, docent Skála, ale podařilo se to až nyní. Klinika nemá jen léčebnou, ale také vědecko-výzkumnou a výukovou část. Tyto aktivity u nás dosud probíhaly jen v omezené míře. Klinika, která je součástí lékařské fakulty, s sebou přináší i jiné možnosti realizace vědeckého bádání a výzkumu.
Mnoho lidí závislých na alkoholu odmítá léčbu, neboť je podmíněna abstinencí. Nejsou jiné metody?
Nemůžeme a priori vyloučit z léčby člověka, který není ochoten okamžitě abstinovat. Pracujeme i s těmi, kteří mají vážný problém s alkoholem a nejsou ochotni či schopni přestat pít hned. Někteří z nich pak přejdou do stadia, kdy zkusí úplnou abstinenci. Někomu se to podaří, někomu ne, ale i s těmi, kterým se to nepodaří, pracujeme dál.Teď také do hry vstupuje nová možnost léčby pro ty, kteří nejsou pro úplnou abstinenci.
Máte k dispozici něco jako je metadon v léčbě drogově závislých?
U alkoholu asi k takové situaci nikdy nedojde. Tedy nebude asi nikdy vyvinuta náhražka alkoholu, která by plnila stejnou roli, jakou u pacientů se závislostí na opiátech hraje syntetický opiát metadon. To u alkoholu asi možné nebude. K dispozici už ale máme některé léky a objevují se další, kterými můžeme u významné části našich pacientů zásadním způsobem ovlivnit to, jestli člověk pije nebo nepije a pokud pije, tak jak a kolik pije. A to je ten rozdíl oproti minulosti, kdy žádné léky, s výjimkou Antabusu, nebyly. Ten sice používáme dodnes, ale nejde ho naordinovat u všech pacientů a ne všichni ho užívat chtějí.
Jaký je rozdíl mezi klasickým Antabusem a léky „nové generace“?
Tyto léky nevyvolávají negativní reakci při konzumaci alkoholu, označují se jako anticravingové, tedy používané ke snížení chuti na alkohol.
Jak působí?
Snižují chuť napít se, snižují craving, tedy dychtění, či bažení po alkoholu. Pak je zde nová skupina léků, které snižují subjektivně vnímaný efekt již zkonzumovaného alkoholu. Tyto preparáty působí na receptory v mozku, kde účinek alkoholu mění. Efekt, že požitý alkohol dělá člověku dobře, už není tak výrazný a on už nemá tendenci toho tolik vypít. Očekávaný efekt z alkoholu sice má, ale stačí mu k němu malá dávka. Odpadá důvod v pití pokračovat.
To zní velmi nadějně.
Ano, ale žádný lék není všelék. Žádný preparát nepůsobí u každého, univerzálně a za každé situace. Navíc lék sám o sobě nestačí, je vždy nutné jej doprovodit další terapeutickou aktivitou. Nestačí pacientovi podat lék, který „vše vyřeší“, je potřeba se pacientovi věnovat. To jsme dělali vždy. Jen teď nám k tomu víc pomáhá farmakoterapie.
Dokážete tedy pacienta probudit do „jiného života“? Najít mu nové aktivity, které zapudí touhu po alkoholu?
Ano, součástí terapie je vždy snaha motivovat pacienta, aby změnil své chování směrem k aktivitám, které nejsou škodlivé a nebezpečné. U někoho se terapie daří, u někoho je to složitější.
|
|
Test závislosti
SASQ
(Single Alcohol Screening Question)
„Kdy jste naposledy vypil 5 (ženy 4) drinků (alkoholických nápojů) v jednom dni?“
Za pozitivní odpověď se považuje časový údaj kratší než 3 měsíce; 1 drink = 12 g etylalkoholu (tj. zhruba malé pivo, 100, 120 ml vína).
CAGE
(Cut down, Angry, Guilty, Eye opener)
Měl jste někdy pocit, že byste měl pití omezit?
Vadilo vám, že lidé vaše pití kritizovali?
Měl jste někdy kvůli pití pocity viny?
Stalo se vám někdy, že jste se hned po ránu napil, abyste se uklidnil nebo zbavil kocoviny?
Hodnocení: 1 kladná odpověď – vhodné důkladnější vyšetření 2 kladné odpovědi – podezření na závislost 3 – 4 kladné odpovědi – závislost na alkoholu
|
|
Existuje nějaký univerzálnější recept?
Obecně lze říci, že fyzické aktivity, pokud jsou možné, doporučujeme všem nemocným. Je to možnost, jak ovlivnit mozkový chemismus pohybem, který způsobuje aktivitu některých látek produkovaných mozkem v pozitivním slova smyslu.
Alkoholici se často sami obelhávají. Namlouvají si, že se se vlastně ještě nic neděje. Pomáhá v takových situacích tzv. skreening vlastního chování?
Každý si může zkusit podle dané šablony zaznamenávat svou konzumaci alkoholu v průběhu třiceti dnů (viz test závislosti vlevo) a pak si sám definovat, zda jsem nebo nejsem alkoholik. Předpokládá to, že pokaždé, kdy se napije, má pacient po ruce tužku a papír nebo naši šablonu a zapíše si, kolik čeho vypil a v jaké situaci. V jaké denní době, zda před jídlem či po jídle, sám, s někým, co při tom prožíval, co cítil poté...
Když si tento test někdo samostatně provede a výsledek ho nemile překvapí, může přijít rovnou k vám na kliniku?
Může. Ale bude to výjimečné. Lidé, kteří si sami připustí, že pijí příliš, a dobrovolně k nám přijdou? Takových moc nevídáme. Většina dorazí, až když už své problémy nedokáže řešit.
|
|
Co je závislost?
Silná touha užívat látku nebo se chovat určitým způsobem (craving, „bažení“). Zhoršená sebekontrola v souvislosti s látkou či chováním (porucha sebeovládání). Somatický odvykací stav (tzv. absťák při nepřítomnost „drogy“, třes, nervozita, bušení srdce, bolesti hlavy apod.) Zvyšování tolerance (k vyvolání účinku – pocitu libosti – je nutné zvyšovat dávku někdy do závratných výšin). Postupné zanedbávání jiných potěšení, zájmů, zálib, přátel, rodiny. Pokračování v užívání látky přes jasný důkaz škodlivých následků, a to jak zdravotních, tak společenských.
|
|
|
Kdy taková situace obvykle nastává?
To je velmi individuální. My se většinou potkáváme s lidmi, kteří pijí moc, věděli to dávno a už nějakou dobu tvrdí všem okolo i sami sobě, že to není tak vážné. Když přijdou, už je to hodně, hodně vážné.
Jak tedy poznat, že je člověk závislý na alkoholu?
Podle diagnostických příznaků závislosti. Když člověk pije hodně nebo pravidelně, ještě nemusí znamenat, že je závislý. Pokud však nedokáže potlačit chuť na alkohol a napije se i ve zcela nevhodné situaci, když má kocovinu a v pití ihned pokračuje dál, či pije, aby mu nebylo špatně, kdyby pít přestal, je závislý. Anebo když není schopen svoje pití účinně kontrolovat, pokračuje v pití i přesto, že to jemu anebo i jiným lidem zjevně škodí – tak například v opilosti sedne za volant, způsobí nehodu a při další příležitosti opět sedne v opilosti za volant. Pokud se vyskytují alespoň tři z těchto příznaků společně v průběhu jednoho roku, jedná se s vysokou pravděpodobností o závislost na alkoholu. Bezpečná dávka alkoholu ani bezpečná doba pití alkoholu neexistují. Riziko vzniku závislosti je zcela individuální a nikdo před ním není chráněn.
Když se kuřák dozví o rakovině plic, je schopen okamžitě přestat kouřit. Funguje to i u alkoholiků?
Setkáváme se se dvěma typy reakcí. Když se alkoholik dozví, že má cirhózu jater nebo jiné život ohrožující onemocnění způsobené alkoholem, buď také začne okamžitě abstinovat, anebo pije ještě víc s tím, že už mu stejně není pomoci.
Občas se ozývají hlasy, že alkoholici by si za léčbu měli platit, protože si svou nemoc sami způsobili. Souhlasíte s tím?
Nesouhlasím. Za prvé, jak říká můj kolega internista, za většinu chronických onemocnění si lidé mohou sami, například za cukrovku druhého typu. A nikoho by nenapadlo požadovat na pacientech s touto nemocí úhradu léčby z vlastní kapsy. A za druhé, v závislosti na alkoholu hraje roli i dědičnost. Na letošním Evropském psychiatrickém kongresu byly předneseny výsledky pozorování, které prokázaly zvýšený výskyt závislosti u osob, které měly ve svém genotypu určitou formu genu PDYN. Ukazuje se však, že důležitou roli hrají i takové faktory, jako je výživa matky v těhotenství či zážitky z útlého dětství, zejména citové a fyzické zanedbávání, týrání, život se závislým apod.
U drogově závislých se někdy doporučuje jako poslední možnost záchrany nechat dotyčného úplně padnout, aby se mohl pak odrazit ode dna. Funguje to i u alkoholiků?
Určitě nefunguje. Ten propad může být fatální a léčba mnohem komplikovanější.
Je úplná abstinence tak důležitá?
My ji doporučujeme jako nejlepší variantu, ale pro někoho to prostě není cesta, anebo ne hned. Léčíme i tyto pacienty, nemusejí nám lhát a my je díky tomu neztrácíme.
Kdo je tedy podle vás alkoholik? Jak byste ho definoval?
Docent Skála říkával, že alkoholik je člověk, který platí za alkohol něčím jiným než penězi. Občas od lidí, kteří mají s alkoholem problém, slýchám: „Alkoholik je někdo jiný, nejsem to já, ale člověk, který pije víc než já…“ Když tuto větu v nějaké podobě přede mnou někdo pronese, vím, že je zle.
Alkoholismus je svým způsobem sebedestruktivní činnost. Všichni to víme, přesto pijeme víc. Může nárůst alkoholismu v posledních letech souviset s mizejícími obrannými mechanismy, přirozenými instinkty a podobně?
S tím bych souhlasil. Mění se životní styl, postoje k hodnotám, k tomu, co je vlastně smysl naší existence. To všechno se spolupodílí na tom, že tam, kde nevíme, kde s obavami a úzkostmi tápeme, se snažíme sáhnout po tom, co naši úzkost aspoň na chviličku rozpustí. A alkohol funguje jako dobré rozpouštědlo. Bohužel zrádné.
Dáte si někdy alkohol „na kuráž“?
Nejsem abstinent, ale panáka na kuráž si nedám. Nepoužívám alkohol na to, abych jím něco řešil.
|
|
|
MUDr. Petr Popov (*1959)
Promoval v roce 1987, od roku 1990 působil jako odborný pracovník na psychiatrické klinice 1. LF UK. Specializuje se na léčení alkoholismu a jiných toxikomanií a na systematickou psychoterapii. Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze vedl oddělení léčby závislostí. Po jeho sloučení s centrem adiktologie v dubnu 2012 se stal primářem Kliniky adiktologie při VFN v Praze.
Foto. Günter Bartoš
|
|
|
|
zpět na obsah aktuálního čísla 100 |
|
|
