|
reklama
| V ráji mimo sezónu |
|
Jan Pohribný |
| SANQUIS č.99/2012, str. 71 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Říká se, že člověka utvářejí živly, které ho obklopují. Na Lofotech i Vesterálech se střetávají oba důležité živly, jež naši pýchu a sebevědomí patřičně korigují: vysoké štíty hor se tu protínají s mořem. Je to místo, kde pokora má hlubokou platnost. Je to místo, kde můžeme být zcela sami, ale rozhodně se nemusíme cítit osamoceni. Možná i tak by se dal definovat ráj.
|
|
 | | Hora Hov (Pata) na ostrově
Gimsøy byla uctívána již prvními
obyvateli ostrovů, jak o tom
svědčí archeologické nálezy
v okolí |
|
|
Moje cesty za prastarými rituálními památkami Evropy i pedagogické působení na různých školách ve Skandinávii mne zavedly také na Lofoty a Vesterály, ostrovy na severu Norska, které jsou zážitkem nejen pro oko, ale také rájem pro milovníky divoké přírody, trekingu, horolezectví, cyklistiky či rybaření. Tisíce turistů přijíždí zejména v létě, kdy slunce za polárním kruhem nezapadá a srážek je minimum. Již třetí rok se však vracím přednášet v podzimních měsících na jedné z typických norských Folkehøgskole v městečku Kabelvag, kdy den se krátí jen na několik hodin a časté smíšené srážky omezují pohyb po krajině. Možná je to však období, kdy lze nejen lépe vnímat fascinující krásu krajiny a živlů i v nepříznivých podmínkách, ale také přemýšlet, proč si tento zdánlivě nehostinný kout severu Evropy již dávno zvolili jeho praobyvatelé za svůj ráj.
|
|
 | | Sušení tresek v Reine |
|
|
V ráji rybářů?
Lofotské souostroví je pozůstatkem jedněch z nejstarších i nejmladších vrásnění na této planetě, tvořené převážně vulkanickými horninami. Jejich alpinský „design“ ostrých vrcholků jim však vtisknul teprve ledovec, který zde působil ještě před 18 000 lety. Lofotenveggen – Lofotskou zeď, jak se někdy hradba hor nazývá, stvořil podle legendy bůh Thor, aby měl dohled nad všemi rybáři. Rozhodně se ovšem podílí na utváření počasí a dělí ostrovy na vnitřní a vnější pobřeží, kdy na jedné straně (zpravidla západní pobřeží) mohou být velmi husté mlhy a vichry z oceánu, zatímco druhá strana může mít oblohu bez jediného mráčku.
Klíčový význam pro souostroví a velkou část pobřeží celého Norska má Golfský proud, díky němuž je podnebí i zde, 200 km nad polárním kruhem, velmi mírné a průměrné teploty v lednu a únoru jsou často kolem 1 °C, kdežto ve vnitrozemí Norska, například v norské části Laponska, může být -30 °C. Vestfjord, tedy moře mezi pevninou a východní částí souostroví, je bohaté na ryby, zejména však na tresky, které se sem ve věku 7–8 let v lednu a únoru vracejí až z Barentsova moře třít.
Příznivé podmínky pro rybolov byly hlavním důvodem, proč se již v době kamenné začali na ostrovech usazovat první lidé. Teprve nedávno objevené skalní kresby v jeskyni Kollhellaren v nejzazším cípu ostrova Moskensøya z doby před asi 3000 lety, poukazují na spirituální i praktický život těchto praobyvatel severu, jejichž asi nejproslulejší „galerií“ jsou pobřežní skály u města Alta na severu Norska. Ostrovy byly i významnou základnou pro některé vikinské kmeny a na ostrově Vestvagøy u vesnice Borg byla nalezena největší vikinská hodovní síň ve Skandinávii, o délce 83 m a šíři 8,5 m. K původnímu obyvatelstvu ostrovů také patřily přímořské kmeny Sámiů (Laponců), což dokládají některé místní názvy. Byli však v celém Norsku až téměř do druhé poloviny dvacátého století nesmlouvavě norskou většinou omezováni ve svých požadavcích po sebeurčení nebo jednoduše asimilováni.
|
|
 | | Maják Kabelvag |
|
|
Dominantní postavení v době rozvíjejíciho se obchodu s rybami zaujímaly Lofoty zejména v 11.–14. stol, kdy se město Vagan (dnes součást městečka Kabelvag) stalo jedním z norských center obchodu s rybami a ryby, zejména sušené tresky a rybí tuk, exportním artiklem středověkého Norska. Teprve později převzal tuto úlohu klíčového obchodního přístavu Bergen a mocensky silnější šlechta z jihu země. Drsný a nebezpečný život rybářů, čelících často náhlým změnám počasí či silným mořským prodům, vytvářejícím nebezpečné víry, proslavili spisovatelé J. Verne nebo E. A. Poe. Nijak nepřipomíná ráj na zemi. Stejně tak život rodin v malých chudých vesnicích nebo přebývání sezonních rybářů z jiných koutů Norska v přístavních srubech, zvaných rorbu, kde byli ubytováni často v nuzných podmínkách.
Tradice a dějiny Lofot jsou přesto úzce svázány především s lovem ryb, zejména tresek, a jejich následným sušením na rozsáhlých dřevěných konstrukcích u každé rybářské vesnice. Nezaměnitelný pach, podle kterého poznáte, že se blížíte k rybářské vesnici, přičemž vám nepomohou ani zatažená okénka a vypnutá ventilace, není zrovna pro slabší žaludky. Nezasvěcenému pozorovateli se navíc může zdát, že ve zdánlivě vlhkém a nepříliš teplém podnebí nemohou ryby nikdy uschnout, ale právě mořský vánek s dostatečným obsahem soli a pozvolné konzervování vzduchem zajistí, že ryba se opravdu zbaví zcela vody a zachová si výživnou hodnotu čerstvé ryby. Nižší teplota zase brání mouchám naklást vajíčka do ryb, a tak je znehodnotit. Lofotské tresky se vyvážejí do celého světa, dominantním odběratelem jsou však Italové.
|
|
 | | Nyksund na podzim
opravdu připomíná
město duchů |
|
|
Ráj pro pozorovatele
Lofoty a Vesterály bývají rájem nejen tresek, kosatek, velryb, sleďů a dalších druhů ryb, ale také spousty nejrůznějších ptáků. U městečka Reine, ale i v dalších lokalitách, jako je proslulý Trollfjord, dosažitelný pouze lodí, zahlédnete kroužící mořské orly. Na oblíbené papuchálky musíte do rezervace u ostrova Røst nebo na útesy u Nykvagu na Vestrálech, ale nebe s přibývajícím podzimem stále dříve šedne, nebo se barví do nachových barev, je-li příznivý den, kdy slunce putuje již jen po horizontu. Od 10. prosince zmizí na měsíc za horizont zcela.
A právě aktivita slunce hraje významnou roli v jedné z nejmagičtějších podívaných, které se na Lofotech i celém severu Evropy odehrávají mimo hlavní turistickou sezonu. V závislosti na slunečních erupcích a následné intenzitě slunečního větru, který u pólů způsobuje ionizaci zemské atmosféry, vznikají polární záře i další efekty, jako je kolísání a výpadky elektrických sítí či narušení rádiových vln. Pokud tedy není oblačno a slunce se alespoň trochu činí, je noční podzimní a zimní obloha prozářena hrou vlnících se nazelenalých až fialových závojů. Polární záře bývala často spojována s pověrami a mýty a zvláště v krajích položených jižněji vykládána jako varovné znamení budoucích neštěstí a válek.
Lofoty i sousední Vesterály jsou pověstné svou otevřeností vůči lidem zblízka i zdaleka, v přijímání nových zpráv i kulturních podnětů. Pramení to do značné míry z tradice sezonních rybářů migrujících z jiných fjordů a částí Norska i obchodníků, dobrodruhů a umělců, kteří se zde na kratší či delší dobu usadili. Krajina je to bezesporu inspirující a v současném prosperujícím a sociálně stabilizovaném Norsku nabízí možná větší jistotu uplatnění než leckteré evropské velkoměsto. Zajímavým příkladem může být bývalá rybářská osada Nyksund na severu ostrova Langøya na Vesterálech, kterou rybáři v 70. letech zcela opustili. Teprve v roce 2003 se skupina mladých německých, holandských a norských nadšenců pustila do rekonstrukce některých objektů. Dnes je zde nejen několik sezonních ubytoven, restaurací, ale dokonce sochařský ateliér s galerií, letní divadelní scéna a koncertní „sál“. O několik kilometrů dále se navíc nabízí safari na velryby a kosatky. Podzimní návštěva sice může dát odpověď, proč rybáři tuto osadu pro drsné počasí a špatný přístup z moře i po souši raději opustili, ale také příležitost vychutnat si skoro zapomenuté místo na konci světa, kde živly jasně říkají, kdo je tu pánem.
Pro umělce, který hledá soustředění, nevyžaduje tep městského života a pozlátko úspěchů v galeriích, však místo takřka ideální. Alespoň na čas...
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 99 |
 |
ročník 2012 |
|
témata |
|
|
