|
reklama
| Krásná to žena |
|
Günter Bartoš |
| SANQUIS č.97/2012, str. 42 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Božena Němcová zemřela před 150 lety – 21. ledna 1862. Byla krásná, prý až „démonicky“, chytrá, svobodomyslná, citlivá, tvořivá. Možná těch darů bylo až příliš. Žena s takovou kombinací vlastností bývá málokdy šťastná.
|
|
Boženu Němcovou pokřtili 5. února 1820 ve Vídni jako Barboru Novotnou, přesné datum narození není známo. Příjmení otce Johanna Pankla získala až po sňatku rodičů v létě 1820 v Ratibořicích. Kvůli těmto nejasným okolnostem a také jejímu vzhledu (zdála se být podobná kněžně Kateřině Zaháňské a její sestře Dorothee) se často spekuluje, že Němcová je nemanželskou dcerou jedné z nich. To má potvrzovat i nebývalá péče, které se Barboře ze strany Zaháňské dostalo. Šlechta se s dětmi sluhů běžně nestýkala, Barbora Panklová si však mohla půjčovat knihy ze zámecké knihovny a Zaháňští ji také poslali na tři roky na chvalkovický zámek, kde se jí dostalo vzdělání. Proč zrovna jí? Otázky zatím bez odpovědi...
Původ Boženy Němcové by mohly upřesnit DNA testy. Byly také před lety provedeny, ale podle ředitele Muzea Boženy Němcové Milana Horkého bez výsledku: „Nemáme dost genetického materiálu, abychom něco průkazného mohli publikovat. Máme například vlasy, ale bez kořínků.“ K exhumaci těla se ještě nepřistoupilo. Původ spisovatelky není pro vnímání jejího díla podstatný.
Krásná Barbora
Barbora Panklová se vdala v roce 1837 za finančního komisaře Josefa Němce. Byl o 15 let starší, historici ho považují za „oddaného vlastence a prchlivého člověka, který neměl pochopení pro romantické představy své nevěsty, což později vedlo k rozvratu manželství“. Krásná dívka bývala přitom ráda středem zájmu, „koketovala, nevyhýbala se malým dobrodružstvím, dostaveníčkům v zámeckém parku, kradmým, ostýchavým polibkům“. Sňatek ji měl ochránit před „nebezpečími života“. Motiv sňatku jako ochrany se objevuje také v jejím vyprávění o Viktorce, které nepomohl ani svěcený škapulíř, a svým fantaziím o uhrančivých očích černého vojáka podlehla.
Státního zaměstnace Josefa Němce často překládali, už kvůli jeho vlasteneckým politickým aktivitám, Němcovi se hodně stěhovali. Božena strádala daleko od Prahy – centra kulturního dění, ale měla zase možnost na venkově a zvláště pak v Uhrách sbírat lidové báchorky a další etnografický materiál. Vedle Babičky (okolo 350 vydání!), větších próz a povídek sepsala také skvělé pohádky, několik etnografických studií a cestopisů.
|
|
|
Úděl ženy
Z hlediska literárních kvalit se dnes považují za nejcennější její dopisy, poskytující svědectví o české rodině v polovině 19. století, v níž žena plnila roli „stroje na děti”. Během prvních pěti let manželství přivedla Němcová také na svět čtyři potomky, ale poslední porod v roce 1842 ji zdravotně poznamenal a další děti už mít nemohla. Podlomené zdraví ještě zhoršovala nedostatečná výživa, rodina upadala postupně do velké bídy. Nemocná a zbídačelá spisovatelka umírá v roce 1862 na „na vodnatelnost”, jak tomu tehdy říkali. Dnes se usuzuje, že Božena Němcová trpěla tuberkulózou, a navíc se z jejích vleklých gynekologických zánětů vyvinula rakovina. Jako spisovatelka se ohlížela do minulosti, za přirozeným venkovským světem, který už za jejího života pomalu mizel. Naopak jako člověk a obzvláště žena předběhla svým emancipovaným a liberálním životním stylem a postoji dobu, mířila do budoucnosti. S praktickými požadavky života, jaké klade přítomnost, čas neztrácela. Proto její hvězda tak silně zazářila a ještě stále svítí.
|
|
 | | Když v roce 1845 maloval Josef Vojtěch Hellich ve svém malostranském bytě Boženu Němcovou, bylo jí 25 let a okouzlovala celou Prahu. Poslední fotografie ukazují nemocnou, vyčerpanou ženu. Bylo jí teprve 42 roků, když zemřela. |
|
|
|
|
|
obsah čísla 97 |
 |
ročník 2012 |
|
témata |
|
|
