Všichni ji známe. Všichni jsme ji četli, všichni jsme také byli v Ratibořicích. V tom půvabném údolí, jež se v průběhu let „trasformovalo na živou ilustraci Babičky”. To už cituji z textu Güntera Bartoše, který najdete v tomto čísle Sanquisu a jenž nabízí trochu jiný pohled na odkaz české spisovatelky. Ať už však patříte jako Günter spíše ke kritikům onoho „prostinkého díla fantazie”, jak sama Božena Němcová svůj román nazvala, nebo ho ctíte jako literární klasiku, na jednom se bezesporu shodneme. Ta knížka je dobře napsaná. Zrovna nedávno jsem se o tom měla možnost zase přesvědčit. Moje desetiletá dcera musela Babičku přečíst v rámci povinné školní četby. Nejdříve protestovala, že je to nějaký divný starý jazyk. A pak těch sto padesát stránek zhltla za dvě odpoledne. A že neuhodnete, kam nás teď nutí jet na výlet?

                                 Irena Jirků, šéfredaktorka