|
reklama
| Lionardo - známý, a přece neznámý (95/2011) |
|
Irena Jirků |
| SANQUIS č.95/2011, str. 8 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Výstava Leonardo da Vinci, malíř milánského dvora, která je až do 5. února otevřena v Národní galerii v Londýně, je bezesporu událostí roku. Z patnácti dochovaných Leonardových maleb je jich k vidění v Londýně devět (!), což samo o sobě představuje málokdy opakovatelnou situaci.
|
|
|
Tyto obrazy se zřídkakdy stěhují, a když ještě jeden z nich, který byl dlouhé roky považován za méně významné renesanční dílo a svého času prodán za pouhých 50 liber, je tu poprvé v historii vystaven jako ověřená Leonardova práce, lze samozřejmě výstavu už přirovnat k senzaci. Není divu, že se v Londýně vstupenky přidělují podle pořadníků. Dáma s hranostajem, Madona Litta, Madona ve skalách, Svatý Jeroným... Kromě slavných obrazů a „nového” Žehnajícího Krista jsou v Londýně vystaveny desítky kreseb, skic a studií, které dokumentují renesanční šíři zájmů tohoto myslitele, vědce, vynálezce, architekta, spisovatele, umělce. Už přes 500 let udivuje tento muž svou univerzálností. Kdepak, ještě zdaleko vše nevíme o Leonardovi. O čem přemýšlel, v co věřil? A mimochodem, víte, že byl vegetarián, maloval oběma rukama a někdy se podepisoval po toskánsku Lionardo?
|
 | | 1. Potrét ženy z profilu, okolo 1489–1490, pero na světle hnědém papíře |
|
|
 | | Idealizovaná hlava ženy,
podle Leonarda da Vinci,
okolo 1495, rytina |
|
|
(Repro: © The Trustees of The British Museum (1877)
|
|
Malíř si nezasluhuje obdivu, pokud není všestranný. Můžeme nesporně tvrdit, že považují-li lidé malíře, který umí jen hlavy či figury, za mistra, podléhají klamu. Takové umění není jistě velkým úspěchem; věnuje-li někdo celý život studiu jediné věci, jak by v ní nemohl nedosáhnout dokonalosti? Protože však víme, že malířství zahrnuje a pojímá vše, co vytváří příroda či co vzniká nahodilou činností člověka, zkrátka vše, co vidíme, připadá mi malíř, který umí pouze figury, chabý. Cožpak nevidíš, kolika různými činnostmi se zabývá člověk? A kolik je různých zvířat a stromů, rostlin a květin, stejně jako hornatých krajů a planin, pramenů a řek, měst s veřejnými i soukromými budovami a také strojů uzpůsobených účelům člověka a doličných šatů, ozdob i umění? A člověk, který chce být nazýván dobrým malířem, by měl všechny tyto věci pokládat za rovnocenné a stejně důležité.
|
|
 | | 2. Hlava ženy z profilu, okolo 1490,
pero zdůrazněné bílou na světle modrém
papíře |
|
|
Myslitel
Jakkoliv vymýšlí lidský důmysl nejrůznější vynálezy, nikdy nestvoří nic krásnějšího, jednoduššího ani účelnějšího, než vytváří příroda; neboť v jejích výtvorech nic nechybí a nic nepřebývá... Definici duše ponechávám na představivosti mnichů, oněch otců, již poznávají všechna tajemství skrz vnuknutí. A k svatým knihám nic nedodávám, protože jsou nejvyšší pravdou.
|
|
 | | 4. Hermelín
jako symbol
čistoty a umírněnosti,
asi 1489–94, pero,
hnědý inkoust přes
černou křídu na papíře |
|
|
Anatom
Staří Řekové a Římané nazývali člověka malým světem. Tento pojem je vskutku případný, protože skládá-li se člověk ze země, vody, vzduchu a ohně, tělo země se skládá z téhož. Stejně jako jsou uvnitř člověka kosti jako výztuž a rámoví masa, jsou v zemské kouli skály, jež vyztužují zemi. Stejně jako jsou uvnitř člověka zásoba krve a plíce, jež se při dýchání rozpínají a stahují, jsou v zemské mase oceány, jež se zvedají a klesají s dýcháním planety. A stejně jako je ona krevní zásoba rozváděna žilami, jež se rozbíhají lidským tělem, plní oceán tělo země nekonečným množstvím vodních pramínků. V tomto zemském těle přesto chybí šlachy: a to proto, že šlachy jsou stvotřeny kvůli pohybu. Jelikož zeměkoule je sama o sobě věčně pevná, nepohybuje se a šlachy jí nejsou potřeba. Ale ve všem ostatním se sobě člověk a svět velmi podobají.
|
|
 | | 3. Skica portrétu mladíka; fortifikace,
kolem roku 1493, červená křída,
pero a inkoust na papíře |
|
|
|
 | | Svatá Anna samotřetí, asi 1499- 1500, kartón |
|
Spisovatel
Plameny již měsíce žily ve sklářské peci, když spatřily, jak se blíží svíčka v krásném, blyštivém svícnu, a prudce zatoužily se jí dotknout. Jeden z nich náhle vyšlehl, obtočil se kolem žhavého oharku, jímž se živil, a vyklouzl štěrbinou z ohniště. Pak přeskočil na svíčku, která stála blízko peci, a v nenasytné lačnosti a hltavosti ji strávil téměř až k patě knotu. Tu zatoužil prodloužit si život. Marně se však snažil vrátit se do pece a chtě nechtě musel zaniknout a zhasnout spolu se svíčkou. Nakonec se tedy s lítostí a nářkem proměnil v páchnoucí dým, zatímco jeho bratři – plameny nadále planuly a těšily se životu a kráse.
|
|
Repro: © National Gallery, London
|
|
ZPRACOVÁNO A CITÁTY VYBRÁNY Z KNIH: LEONADRŮV SKICÁŘ, SLOVART, 2007; FRITJOF CAPRA – VĚDA MISTRA LEONARDA, POHLED DO MYSLI VELKÉHO RENESANČNÍHO GÉNIA, NAKL. ACADAMIA, 2009
|
|
|
| 1 + 3 – repro: The Royal Collection © 2011, Her Majesty Queen Elizabeth II; 2 – repro: Musée du Louvre, Paris, Département des Arts Graphiques (2376) © RMN / Thierry Le Mage; 4 – repro: © The Fitzwilliam Museum, Cambridge (PD.120–196)
|
|
|
|
obsah čísla 95 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
|
