Tvůrci a producent filmu Alois Nebel by si zasloužili metál za odvahu. Za to, že se pustili do tak drahého a náročného projektu: desítky animátorů překreslovaly po dvaadvacet měsíců natočenou hranou akci tak, aby se podobala původnímu komiksu Jaroslava Rudiše a Jaromíra Švejdíka.
Ale také za to, že se nedopustili skoro žádných komerčních kompromisů. Alois Nebel je film melancholický, temný, nedoslovný a pomalý. Příběh je z košatě rozvětvené předlohy osekán na dvě základní linie. V první se na podzim 1989 ocitne osamělý a introverní výpravčí Alois Nebel (Miroslav Krobot) v blázinci, přijde o práci a už v nových společenských poměrech najde na Hlavním nádraží v Praze spřízněnou duší v toaletářce Květě (Marie Ludvíková). A ve druhé se záhadný Němý (Karel Roden) vrací přes československo-polské hranice, aby se v takřka westernovém duchu pomstil za příkoří z roku 1945. Ale scénář je asi nejslabším článkem výtvarně unikátního filmu s naprosto uhrančivou atmosférou. Dokonale animované záběry divoké jesenické krajiny zachycují mnohem lépe, než by dokázal hraný film, genius loci místa, přes které se v dvacátém století několikrát zásadně přelily dějiny. premiéra 29. 9.
