|
reklama
| Posel u Merkuru |
|
Zuzana Sobotková |
| SANQUIS č.90/2011, str. 54 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Už i nejmenší planeta sluneční soustavy má svou umělou družici. Od poloviny března kolem Merkuru obíhá americká sonda MESSENGER. Po necelých sedmi letech své cesty sluneční soustavou posel ze Země dosáhl svého cíle a jako průvodce Merkuru pro příští období nám pomůže seznámit se s touto planetou podrobněji.
|
|
Ano, jistě se dá namítat, že planetu nejblíže u Slunce už poměrně dobře známe – před 36 lety se k ní letěla podívat americká sonda Mariner 10. Už z prvních snímků, jež pořídila, bylo více než jasné, že povrch Merkuru se velmi nápadně podobá našemu Měsíci. Pokrývá ho nesčetné množství kráterů, z nichž ten největší s názvem Caloris Basin má průměr neuvěřitelných 1500 kilometrů. Řadí se tak k největším obdobným útvarům ve sluneční soustavě. Celkově ale byla fotograficky zmapována asi jenom polovina povrchu této planety. To proto, že Mariner 10 se nikdy nestal oběžnicí Merkuru, jen třikrát proletěl kolem něj a navíc pokaždé nad stejnou polokoulí. Dodnes tedy nemáme ani pořádnou mapu této malé planety. Po vyřazení Pluta ze seznamu planet v roce 2006 se Merkur stal nejenom nejmenší, ale zároveň nejméně prozkoumanou planetou sluneční soustavy.
|
|
 | | Americká sonda MESSENGER se stala první umělou družicí Merkuru.
Půltunové zařízení bude zkoumat nejmenší planetu minimálně jeden rok. |
|
|
Zkrocená družice
Tato situace se bezpochyby změní díky sondě MESSENGER. Zemi opustila už v roce 2004. Ve sluneční soustavě se však nedá cestovat rovnou „za nosem“. Energeticky nejméně náročná cesta bývá delší, a tak se nemůžeme divit, že rok po startu MESSENGER znovu prolétal kolem Země. V následujících letech ještě dvakrát obletěl kolem Venuše a pak celkem třikrát kolem Merkuru – v lednu a říjnu 2008 a také v září 2009. Cílem takového meziplanetárního slalomu je, aby se postupně dráha družice podobala dráze Merkuru bez nutnosti vynaložit na to velké množství energie. Využívá se gravitace okolních planet a vlivu Slunce. Kolem něj MESSENGER proletěl hned patnáctkrát. Vesmírná pouť sondy byla ukončena letos 18. března zážehem trysek největšího z motorů proti směru pohybu sondy, což způsobilo zbrzdění na takovou rychlost, aby sonda zůstala pevně připoutána k planetě a stala se její umělou družicí.
Už při prvním průletu v lednu 2008 pořídil MESSENGER podrobné snímky asi poloviny doposud neprozkoumaného povrchu. Proběhla také první měření, zejména proto, aby badatelé mohli po dobu následujících let upřesnit svůj vědecký program a upravit plán zkoumání planety po navedení sondy na oběžnou dráhu. A že bylo co testovat. Co se týká měřicích přístrojů, výbava půl tuny vážící sondy je bohatá. Kamery s filtry pro barevné či černobílé snímkování má dvě, jednu širokoúhlou a druhou s užším zorným polem. Spektrometrů nese hned několik: gama, neutronový, rentgenový, plazmový a speciální spektrometr pro studium složení atmosféry a povrchu. Pro měření výšky nad planetou disponuje laserovým výškoměrem a na palubě je i magnetometr a přístroj pro radiový experiment měřící rychlost sondy a její vzdálenost od Země.
|
|
 | | Snímek povrchu planety
Merkur pořízený při druhém
přeletu sondy MESSENGER |
|
|
Skupinu celkem sedmi vědeckých přístrojů chrání před agresivním slunečním zářením speciální štít vysoký asi dva metry. Vzhledem k podobnému rozměru samotné sondy je to dostatečná velikost. Samozřejmě mluvíme o rozměru bez solárních panelů, ty ale není potřeba chránit žádným štítem, ba naopak, musí být co nejvíce vystavené okolí. Díky malé vzdálenosti od Slunce solární panely přijímají hned dvakrát víc energie, než by dostaly v blízkosti Země. Takto získaná energie je pro provoz všech přístrojů nesmírně důležitá.
Plánovaná doba, po kterou bude MESSENGER provádět měření a držet planetu Merkur pod drobnohledem, byla stanovena na jeden rok. Sonda by nám měla pomoci nalézt odpovědi na spoustu otázek o složení a geologické historii planety, o síle jejího magnetického pole, o existenci tekutého jádra... Doposud nejméně prozkoumaná planeta tak bude moci zaplnit více stránek v encyklopediích. Kdo ví, třeba nám ještě navíc připraví nějaké to překvapení.
|
|
 | | Povrch Merkuru je
posetý krátery,
například kráter Vivaldi
měří v průměru 200 km |
|
|
Co už víme o Merkuru?
• Je nejmenší planetou sluneční soustavy. Tento status však nemá dlouho. Přesněji od srpna 2006, kdy Mezinárodní astronomická unie v Praze rozhodla o vyřazení Pluta ze seznamu planet.
• Ze všech planet se nachází nejblíže u Slunce.
• Během dvou oběhů kolem Slunce se planeta Merkur otočí pouze třikrát kolem své vlastní osy. Jeden oběh Merkuru kolem Slunce trvá 88 pozemských dnů.
• Teplotní rozdíly na povrchu přivrácené a odvrácené strany dosahují až 600 stupňů a jsou tedy největší ve sluneční soustavě.
• Hned po Zemi představuje druhou nejhustší planetu sluneční soustavy. Až do poloviny poloměru planety zasahuje velké železo-niklové jádro. Nic zvláštního, vezmeme-li v úvahu, že při utváření sluneční soustavy se právě těžké prvky vyskytovaly nejblíže u Slunce.
• Má magnetické pole. Jeho intenzita je sice asi setina intenzity toho zemského, ale taková Venuše nebo Mars nemají pole vůbec žádné. Může být generováno pohybem tekutého jádra jako u Země, pravděpodobnější však je, že jde o zbytkový magnetismus zachovaný v minerálech bohatých na železo.
• Obklopuje jej slabá atmosféra, ale kvůli malé gravitaci a vysoké teplotě si ji nedokáže udržet. Tlak atmosféry na Merkuru je srovnatelný s ultravysokým vakuem. I v obyčejné žárovce tedy nalezneme mnohem hustší atmosféru než na Merkuru.
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 90 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
|
