|
reklama
| Ani Rooseveltova smrt nepomohla |
|
Karel Pacner |
| SANQUIS č.88/2011, str. 58 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Rudá armáda se blížila k Berlínu, západní spojenci postupovali k Labi. V tu dobu ministr propagandy Josef Goebbels plný radosti telefonoval Hitlerovi, který se skrýval v podzemním bunkru uprostřed Berlína: „Můj vůdče! Blahopřeji vám! Roosevelt je mrtev! Bůh nás neopustil. Ve hvězdách je napsáno, že pro vás bude znamenat druhá polovina dubna rozhodující obrat.“
|
|
 | | Vlajka SSSR, v pozadí Braniborská brána |
|
|
Hitlera tahle zpráva vzrušila, Goebbels dál horoval. Právě totiž četl Carlyleovy Dějiny Frie dricha Velikého, v nichž se píše, jak zpráva o smrti ruské carevny Alžběty zachránila Friedricha před sebevraždou, protože si myslel, že v sedmileté válce, kterou vedl, je všechno ztraceno. Teď by se také mohlo spojenectví Západu se Stalinem rozpadnout. Vždyť tuhle nesourodou alianci spojoval prezident, který včera odešel na věčnost.
Dnes je pátek 13. dubna. Necháme vypracovat pro vůdce horoskop. Astrologové, tihle umělci v předvídání, sdělili nacistickému dvoru úžasnou novinu: Nacistické Německo vedené geniálním vůdcem Adolfem Hitlerem nakonec zvítězí! Všichni pochopili, že teď zasáhnou „zázračné zbraně“, o kterých se stále mluví, a navíc se angloamerická vojska pustí do boje se sovětskými – západní plutokrati proti bolševikům. V bunkru otevřeli šampaňské. Všichni byli nadšeni. „Tak vidíte, vy, kteří jste mi nechtěli věřit,“ holedbal se Hitler.
Jednotní spojenci?
Franklin Delano Roosevelt se koncem února vrátil do Washingtonu z šestitýdenní cesty do Jalty strašlivě unaven. Zmínil se o tom i ve svém projevu ke kongresmanům, kterým podával 1. března zprávu o jednáních s Churchillem a Stalinem. A také jim potvrdil svou poněkud naivní představu o Sovětském svazu: „Nikdy v dějinách se ještě nestalo, aby hlavní spojenci byli tak jednotní nejen pokud jde o válečné cíle, ale také v pohledu na svět.“ Ve skutečnosti poukazy na věrolomné jednání sovětského spojence v zemích, které osvobozoval od nacistů, sílily i v jeho nejbližším okolí. Upozorňovali na ně velvyslanci v Polsku a Turecku stejně jako někteří další vládní úředníci, diplomaté a generálové. Přitom sám prezident zastával názor, že vývoj atomové bomby, o němž věděl Churchill, musí zůstat před Stalinem utajen. Teprve když mu začátkem dubna oznámili, že Kreml instaloval ve Varšavě polskou vládu složenou z komunistů, uvědomil si, že sovětskému vůdci naletěl.
Koncem března odjel Roosevelt do svého letního sídla ve Warm Springs, aby si tam odpočinul. Lucy Rutherfurdová, údajně jeho intimní přítelkyně, tam pozvala malířku Elisabeth Shoumatoff ovou, aby Roosevelta portrétovala.
Dopoledne 12. dubna podepsal prezident několik spisů a potom si některé další četl. Malířka ho přitom kreslila. Podle jejího názoru vypadal velmi dobře. Když si zapálil cigaretu a vdechl kouř, najednou si sáhl na čelo, na šíji, zbledl a řekl: „Bolí mě strašně hlava.“ Pak ztratil vědomí. Za dvě hodiny skonal.
Berlín pokořen
Zatímco celý demokratický svět truchlil za Roosevelta, Hitler nařídil svým vojskům, aby ustoupila k Berlínu – tím usnadní dotyk a rychlý souboj východních a západních spojenců.
V pondělí 16. dubna zahájila Rudá armáda dobývání Berlína. Proti Němcům nasadila ohromnou sílu – takřka 42 tisíc děl, přes 6 tisíc tanků a 7,5 tisíce letadel. A ve středu 25. dubna se setkali američtí a sovětští vojáci u Torgavy na Labi v přátelském objetí.
Za několik dnů si Hitler uvědomil, že jeho naděje byly marné. Tisíciletá říše se řítí do zkázy. V pondělí 30. dubna spáchal ve svém podzemním krytu v Berlíně sebevraždu. Nechtěl se dostat do rukou bolševiků, jejichž vojska se krok za krokem probojovávala do středu hlavního města jeho „tisícileté říše“.
Hitler přežil Roosevelta o osmnáct dnů. Oba se zapsali do dějin 20. století – jeden jako masový zločinec, druhý jako velký vůdce demokratického světa.
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 88 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
|
