Je až k neuvěření, že Adriena Šimotová, umělkyně, jejíž díla dnes vlastní prestižní galerie na celém světě, nemohla více než dvacet let ve své rodné zemi vystavovat. Jako by to nestačilo, v těch zlých normalizačních dobách ztratila osudového přítele a manžela Jiřího Johna, pak dokonce syna. Na jednu lidskou bytost těžký úděl. Adriena Šimotová ho unesla. Nepřestala malovat, rýt do karbonových papírů, stříhat... A stále, přes všechna současná zdravotní omezení, kreslí, tvoří.
„Nechtěla to někdy vzdát? Je přece po předcích francouzsko-švýcarského původu, mohla z téhle země odejít. A její práce mohla mnohem rychleji dojít uznání, ne?“ Moje otázka zůstala viset v prostoru. Pavel Brunclík, spolupracovník paní Šimotové, který se mnou právě vybíral reprodukce pro časopis, pouze zvedl obočí: „Emigrovat? To nevím. Ale jsem si jist, že kdyby odtud odešla, takové dílo by nevzniklo. Jen se podívejte!“
Ano, běžte se podívat. Až dočtete toto číslo, doporučuji vydat se na dvě pražské výstavy, které k 85. narozeninám významné české výtvarnice pořádají Museum Kampa a Galerie Rudolfinum. Třeba se tam potkáme.
                    Irena Jirků, šéfredaktorka