|
reklama
| Víme, co jíme? |
|
Zora Kasiková |
| SANQUIS č.87/2011, str. 98 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Jednou z hlavních starostí lidí na Zemi vždy bylo zajistit si dostatek jídla. S rostoucí populací i změnami našeho životního stylu však přichází také zásadní otázka – jak nakrmit svět, aniž bychom zbídačili planetu.
|
|
Kudy putují potraviny z pole na vidličku? V roce 1993 švédští vědci spočítali, že pochoutky tradiční švédské snídaně cestou na talíř urazí zhruba 40 000 kilometrů. V roce 2009 pátrala po původu jídla v českých obchodech Petra Pospěchová z Hospodářských novin. Zjistila, že nákup potravin v hodnotě 795 Kč nacestoval 68 077 kilometrů. Například rozinky z Chile mají za sebou 12 000 kilometrů.
Bez ohledu na roční období máme po celý rok k dispozici široký sortiment potravin, a to hlavně v super- a hypermarketech. Děje se tak ale za cenu jejich přepravy na velké vzdálenosti spojené s produkcí emisí, větší spotřebou surovin a energie na chlazení a balení. Takový způsob plnění regálů v prodejnách navíc zpřetrhal vazby mezi námi, krajinou, v níž žijeme, a tím, co jíme. Intenzivní velkoplošné zemědělství je vysoce produktivní a také efektivní ve využití lidské práce, zároveň se však pojí s řadou problémů. Půdu ohrožuje hutnění – zpevňování, které snižuje výnosy i kvalitu některých plodin, spotřebuje se při něm spousta pohonných hmot. Zbytky pesticidů, jež mohou obsahovat ovoce a zelenina z konvenčního zemědělství, mohou škodit dětem a v nejhorším případě způsobit i poruchy fungování nervového nebo imunitního systému.
Jde to i jinak
Řada tradičních potravin u nás získala značku Regionální potravina, garantující původ v České republice. Jejich nákupem neublížíme životnímu prostředí a ještě podpoříme místní zemědělce a ekonomiku. Dáme-li přednost sezonnímu ovoci a zelenině od místních zemědělců či zahrádkářů, ušetříme nezanedbatelné množství emisí z dopravy. S lokálními výrobky se do našich kuchyní dostávají čerstvé potraviny bez konzervantů. Vždycky je lepší vyhnout se zbytečnému přísunu různých chemických látek. I u těch „éček“ (odborně aditiv), která byla uznána za přijatelná pro lidský organismus, si musíme dávat pozor – pokud nějaký výrobek konzumujeme příliš často, dostává se do těla také velké množství chemické látky. Opět platí: hledejme produkty ekologického zemědělství, které je vstřícné k přírodě, ke zvířatům i biologické rozmanitosti. Díky nově vznikajícím bioklubům se dá pravidelný přísun plodin od ekologických zemědělců zajistit bez problémů.
www.arnika.cz, www.bioklub.cz, www.biozelenina.eu
|
|
Víte, že…
• geneticky modifikované organismy vznikají tak, že vědci například vkládají do DNA rajčat geny z bakterie, do jahod geny z ryby a do ovoce geny lidské?
• obaly tvoří 30–50 % objemu námi vyprodukovaných odpadů?
• světová produkce masa se ve 2. polovině 20. století zhruba zpětinásobila, spotřebovává nejvíce zemědělské půdy a tvoří 18 % celkových emisí skleníkových plynů?
• společnosti s vysokým podílem masa ve stravě potřebují 5x více obdělávané půdy na osobu, než vyžaduje jídelníček rostlinný?
• na 1 kg kiwi dovezený z Nového Zélandu připadá 5 kg CO2?
• z 340 pesticidů schválených v ČR je 11 charakterizováno Světovou zdravotnickou organizací jako vysoce či extrémně nebezpečných, 14 je pravděpodobně karcinogenních a 110 nebezpečných pro životní prostředí?
|
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 87 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
|
