|
reklama
| Pes a psychika |
|
František Houdek |
| SANQUIS č.87/2011, str. 58 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Před 75 lety zemřel I. P. Pavlov
|
|
|
Tento muž sklenul most mezi fysis a psyché tak tři roky před Freudem a na rozdíl od něho z břehu tělesna.
Ivan Petrovič Pavlov se narodil roku 1849 v Rjazani. Měl být po otci popem, jako šestnáctiletému seminaristovi se mu však dostal do ruky překlad anglické popularizační knihy Fyziologie denního života – a bylo po svatosti. Když se pak o čtyři roky později připravoval na lékařskou fakultu, Sečenovovy Mozkové refl exy zúžily jeho zájem k fyziologii.
Po studiích na Vojenské lékařské akademii v Petrohradě a stážích u významných fyziologů v Německu odmítl jistoty venkovského praktika a s nadšením přijal badatelskou řeholi na své alma mater. Pracoval na klinice jednoho ze svých učitelů, internisty Sergeje Petroviče Botkina. Vedle již známých nervů ovlivňujících srdeční frekvenci beze změny síly stahu objevil při výzkumu pro dizertaci i nervy, které naopak zvětšují intenzitu stahu beze změny frekvence.
Pomocí originálních a na tehdejší dobu i šetrných experimentů začal systematicky studovat vztahy nervového systému a trávení u psů. Výsledkem byla roku 1897 – to už byl profesorem fyziologie – kniha O funkci trávicích žláz. O sedm let později mu vynesla Nobelovu cenu.
V čem byla Pavlovova vědecká velikost? Během výzkumu, kterým mimochodem objasnil i všechny základní fyziologické pochody trávení, si totiž všiml, že pokusní psi vylučují žaludeční šťávy a sliny nejen při pohledu na potravu, ale už při spatření zřízence, který jim ji nosíval, a posléze i jen při zvuku zvonce, kterým se jídlonoš ohlašoval... Nakonec se naučili reagovat i na barvu misky, ze které se krmili! To Pavlova přivedlo k rozlišení refl exů na nepodmíněné a podmíněné.
Dalším výzkumem pak dokázal, že pudy a instinkty (projevující se řetězci nepodmíněných refl exů), kterými je vybaveno každé mládě, samy o sobě k životu nestačí, musí k nim přistoupit i refl exy podmíněné, vypěstované. Život jakéhokoli tvora je tedy neustálé učení, popřípadě přeučování. Učením zde ovšem není míněno bifl ování a následné bezduché memorování, nýbrž zvídání, vyhodnocování zkušenosti a tvořivé přizpůsobování.
Z Pavlovových objevů vyplývá, že stejně jako zvířecí lze i lidské chování (na vyšší úrovni, zprostředkované nejen první, ale i druhou, pouze člověku vlastní signální soustavou) vysvětlit jako nekonečný řetězec podmíněných refl exů, de facto návyků. Jejich násilné porušení pak vede k nerovnováze mezi vnitřními procesy a mezi vnějším prostředím, mezi podnětem a útlumem, což může vést i k neuróze (to Pavlov experimentálně potvrdil opět na psech). Tím naznačil jednu z možných cest terapie některých neuróz (znovu – na rozdíl od Freuda z opačného, biologického konce).
Obhajoba lidskosti
Bolševická revoluce vyvolala v osmašedesátiletém badateli zděšení. „Nejsem ani socialista, ani komunista a nevěřím na váš nebezpečný sociální experiment,“ napsal Leninovi. Jeho rozhodnutí emigrovat zvrátilo v roce 1920 intenzivní úsilí mocných, které fascinovala možnost podmiňovat masy. Přestože mu vytvořili ideální podmínky k práci, Pavlov proti nim často vystupoval i psal: „Nešíříte v kulturním světě revoluce, nýbrž s obrovským úspěchem rozséváte fašismus.“ Marně však dokazoval, že „podmíněný refl ex otrocké pokory“ povede „k úplné paralýze celého nervového systému obyvatelstva“, svévolné masové rozsudky pak až k rozsáhlé animalizaci společnosti, ke ztrátě lidskosti. V závěru dopisu Radě lidových komisařů z poloviny třicátých let říká: „Člověk se snadno stane zvířetem. Je však strašně těžké a trvá neuvěřitelně dlouho učinit toto zvíře znovu člověkem...“
Ivan Petrovič zemřel 27. února 1936 v (tehdejším) Leningradu. Jeho dílo hluboce zasáhlo nejen do biologie a medicíny, ale i do psychologie, kde iniciovalo vznik behaviorismu, a samozřejmě do pedagogiky v podobě učení opakováním. Ovlivnilo také vznikající kybernetiku, kam zavedlo pojem zpětné vazby. Pavlovovo vědecké renomé však za stalinismu někteří pavědci v čele s Trofimem Lysenkem zneužili k ideologickému zdeformování biologie – ale to už je jiná historie.
|
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 87 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
|
