|
reklama
| Medicína v 21. století |
|
kolektiv autorů |
| SANQUIS č.86/2011, str. 49 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Jaký bude alergolog a klinický imunolog v první polovině 21. století? Jaké úkoly čekají na endokrinologii? Kam se posune asistovaná reprodukce? Poradíme si lépe s nemocemi srdce? Přinášíme ukázky z nové publikace Elita české medicíny, jež shromáždila fundované předpovědi předních osobností českého lékařství.
|
|
Budoucnost alergologie a klinické imunologie očima profesora Václava Špičáka
Jaká bude druhá dekáda 21. století? Předpovídat budoucnost je věc všeobecně ošidná. Často říkám, že alergologie je mnohem horší než meteorologie. Stejně tak jako nás může náhle překvapit bouřka, záplavový déšť, tak nás překvapí náhlá alergická reakce na podnět, který jsme dříve snášeli bez problémů.
Jsem šťastný, že jsem ve svém alergologickém životě mohl zažít několik významných „třesků“, které naše znalosti o alergii neobyčejně prohloubily. Deset let je příliš krátká doba k tomu, abychom nabyli přesvědčení, že je přede dveřmi průlomové léčivo s absolutní převahou léčivé účinnosti. Používání ověřených látek se bude posunovat k použití u nejmenších dětí. Získají se data o tom, kdy a jak u koho ten který lék je nejvýhodnější. Naučíme se více respektovat individualitu nemocného a podle toho léčbu volit. Významnou úlohu v léčbě a zejména v prevenci zaujme péče o naše prostředí a o způsob života.
Jaký bude alergolog a klinický imunolog v první polovině 21. století? Imunolog A. Wright předpovídal v roce 1922, že lékař budoucnosti bude „imunizátor“. O padesát let později ikona evropské alergologie profesor Alain de Weck prohlásil, že „alergolog budoucnosti bude ekologem“. Vycházel přitom ze skutečnosti, že vlivy prostředí jsou odpovědné za vznik a průběh alergie z více než 30 procent. Funkci svých genů má tedy člověk do značné míry pod kontrolou. Prostředí, v němž žijeme, a způsob života, kterým žijeme, je a stále více bude rozhodující. Alergolog a klinický imunolog v 21. století bude „ombudsmanem“ imunity.
|
|
|
Úkoly endokrinologie podle profesora Luboslava Stárky
Průnik endokrinologie – a to zejména v oblasti steroidních hormonů – do jiných lékařských oborů se stává specifikem jejího dnešního významu.
Samotná klinická diagnostika i terapie má již ustálené obrysy, zdokonalení se objevuje spíše v navazujících specializacích, jako je klinická biochemie hormonů, molekulární biologie endokrinopatií..., zobrazovací metody nebo operační technika. Převratnější objevy nejsou sice na obzoru, ale poznání patofyziologie endokrinopatií se stále upřesňuje jako výsledek základního výzkumu.
Mezi hlavní úkoly dnešní endokrinologie steroidních hormonů lze počítat její příspěvek k řešení otázky jejich souhry s inzulinem a s dalšími hormony při řízení metabolismu glukózy a jejich úlohy v rozvoji inzulinové rezistence, v řešení úlohy imunity a hlavně autoimunity v endokrinologii, v odkrytí úlohy steroidních hormonů v řízení nebo alespoň modulaci dějů v centrální nervové soustavě, kde se tzv. neurosteroidy podílejí svou úlohou na našem chování, emocích, paměti a v krajním případě i psychózách a neurodegeneraci. Velkým úkolem je zmapování endokrinních změn v průběhu stárnutí a možnost hormonální intervence a také v přesnějším poznání dějů, které vedou k některým endokrinně podmíněným novotvarům, například karcinomu prsu nebo u mužů prostaty.
Zásadnější význam má i studium tzv. endokrinních hormonálně aktivních látek v životním prostředí, většinou antropogenního původu, které mohou výrazně ovlivnit vývoj člověka a jeho reprodukční schopnosti...
|
|
|
Umělé oplodnění: vize profesora Ladislava Pilky
Za 10 let... Největší světová centra asistované reprodukce (jako například Kato Ladies Hospital v Japonsku), která provádějí asi dvacet tisíc cyklů ročně, ustupují v klinické praxi od běžných stimulačních cyklů k minimální stimulaci nebo k přirozeným cyklům. Ve světě je patrný trend návratu k takzvaným naturálním cyklům, tedy odběru vajíčka bez stimulace vaječníkové tkáně. Mimo jiné proto, že tyto cykly jsou mnohem levnější a tedy dostupné i méně zámožné klientele. Nejen tato velká japonská klinika, ale i slavná americká Mayo Clinic publikuje minimální ovariální stimulace. Tímto směrem jistě půjde i klinický vývoj u nás.
Pokročí se také v problematice kmenových buněk, jejichž výzkum vzbuzuje již řadu let velké otazníky (například zákaz jejich kultivace v USA, opět povolení jejich výzkumu apod.)... Vzdor technickým, právním i etickým problémům pokládám myšlenku i cíle spojené s kmenovými buňkami za natolik významné, že se v medicíně podle mne v dohledné době uplatní.
Nebude také příliš dlouho trvat a začne se prosazovat nový obor asistované reprodukce, takzvaná onkofertilita. To znamená, že naše dosavadní znalosti využijeme u těžce nemocných pacientů s nádory. V současné době totiž postihuje rakovina stále častěji i mladé lidi, kteří ještě nemají děti, zároveň se jich díky účinnější léčbě stále více uzdravuje.
Za 50 let... Zdá se téměř jisté, že přestane platit Zuckermanovo tvrzení z roku 1951, že samice savců mají konečný počet vajíček a většina vajíček ve vaječníku spontánně svůj život ukončí. Tato učebnicová teze, kterou jsme všichni přijali a přednášeli medikům, bude zřejmě zásadně poopravena s tím, že počet oocytů ve vaječníku není definitivní...
|
|
|
Moderní kardiologie očima profesora Michaela Aschermanna
Můžeme s dostatečnou přesností předpovídat, jak se bude vyvíjet kardiologie v příštích desetiletích?... Domnívám se, že se o to můžeme pouze pokoušet na základě předpovědí, které nám mohou dnes připadat jako science fiction... Zkusme se nyní podívat na to, jaký scénář předepsala science fiction pro budoucnost člověka, kterému je v roce 2010 právě 50 roků.
V roce 2020 mu je šedesát, cítí se lépe, než když mu bylo padesát – především proto, že zdravě jí, nekouří, častěji a usilovněji cvičí a dostatečně spí! Nosí „chytré oblečení“, kontinuální monitorování životních funkcí umožňují nové modely triček, pásků, podprsenek. Při návštěvě lékaře stačí jen jedna kapka krve a za dvě minuty má k dispozici výsledky i s komentářem – odnese si je k „life stylistovi“ (něco jako vizážista, ale ten je jen pro parádu) – ten konstatuje, že je nyní zcela v pořádku, ale jeho genom napovídá, že se blíží srdeční onemocnění.
V roce 2035 dosáhl pětasedmdesátky, cítí se lépe než v padesáti, stále zdravě jí, hojně cvičí, hezky spí a užívá léky proti stárnutí. Jeho soused v raketoplánu, se kterým letí na dovolenou, se zdá být zcela normální, ale přiznává, že má bioprotézu srdce a v cévách mu v krvi koluje „chytrý prach“, který umožňuje trvalou analýzu zdravotního stavu. Tyto senzory velikosti bakterií mají povrch stejného složení jako buněčné membrány. Výsledky jsou nepřetržitě dodávány jeho lékaři. Je třeba poznamenat, že on sám má také srdeční bioprotézu.
V roce 2060 slaví stovku, cítí se výborně, zdravě jí, vydatně sportuje, spánek stále bez problémů – faktem je, že si v posledních letech nechal vyměnit všechny orgány, jsou již volně na trhu dostupné. V cévách mu kolují nanolaboratoře, které průběžně analyzují vnitřní prostředí a přes nanolékárny, taktéž v těle již zabudované, je jeho tělo udržováno v optimálním stavu. Blíží se chvíle, kdy bude reálně syntetizována telomeráza, enzym, který učiní jeho buňky nesmrtelné. Tuto éru zahájí vývoj genetických scannerů, po kterých budou následovat plovoucí minitovárny – „bioassemblery“. Tyhle minitovárny budou schopny opravit nesprávnou genetickou výbavu. Člověk si řekne: Nač se pak trápit dietou! A to bude jeden ze staronových problémů budoucnosti...
|
|
|
Výhledy neurochirurgie podle profesora Vladimíra Beneše
Můj syn bude zcela nepochybně méně operovat a operace nebudou tak heroické, budou mnohem šetrnější a fyziologičtější... Pro existenci oboru bude a již je nezbytné, abychom chirurgicky dokázali nemocnému nabídnout lepší a jistější výsledky nežli alternativní modality...
Takže pokud v minulosti dominoval mozek chirurga nad mozkem nemocného, dnes jsou v rovnováze. Brzy bude dominovat mozek nemocného, zatímco chirurgův zůstane jenom zdrojem informací. Příštích deset let půjde více rekonstrukční cestou – neuromodulace, tedy elektroda v daných a definovaných mozkových centrech a stimulátor podobný kardiostimulátoru, u mnohem většího počtu diagnóz. Budeme účinněji a efektivněji předcházet cévním příhodám, mnoho nádorů snad zmizí z operačních sálů a budou řešeny onkology. V oblasti páteře budeme operovat mnohem šetrněji za pomoci sofistikovaných implantátů. Nepochybně budeme mít k dispozici trojrozměrné obrazovky u endoskopie, které naši operativu změní zcela zásadně. Změny nejméně postihnou traumatologii, poraněný mozek, ale i mozek poničený třeba mrtvicí bude čekat na řešení nejdéle. Je otázkou, zda za deset let budeme mít k dispozici tkáňové transplantace, ať již kmenové buňky nebo embryonální nervovou tkáň. Jsem spíše pesimista, tuto oblast považuji za doménu laboratoří, praktické využití je zatím hudbou delší budoucnosti...
A tím jsem se již dostal k výhledu ne pro vnuky otců zakladatelů, ale pravnuky. To již je vzdálenost, kam si moc netroufnu, protože se mohu mýlit zcela zásadně. Obor nepochybně přežije, ale bude transformovaný k nepoznání. Dominovat bude genetika, která by měla umožnit předejít vzniku nemoci. Medicína by tak mohla dosáhnout svého vrcholu – zrušila by sama sebe. Ale tak daleko to asi nepůjde, přesto doufám, že z pouze popisné fáze se genetika dostane k praktickému využití. Objem poznatků je již tak ohromný, že je reálné očekávat průlomový objev, který ji posune do aktivního využití. A tak určitě přežije traumatologie, i když je možné, že se bude opravovat i gen blbého řidiče...
|
|
|
Budoucnost onkologie, jak ji vidí profesorka Jitka Abrahámová
Jak bude onkologie vypadat za 10–50 let? Těžko říci. S každým malým vyřešeným problémem se otevírají další obrovské nevyřešené obzory.
Bude se nepochybně vyvíjet jak diagnostika, tak léčba. Na poli diagnostiky se stále vylepšují, zdokonalují a rozšiřují možnosti zobrazovacích metod. V současné době zaznamenávají největší rozvoj metody na základě molekulární biologie. Objevují se další a další prediktivní i prognostické faktory. Prediktivní faktory jsou klíčem ke stále cílenější léčbě, která zasahuje určité buněčné struktury až na molekulární úrovni. Představuji si, že za mnoho let bude možné každému jednotlivému nemocnému ušít léčbu na míru, tedy takovou, která zasahuje právě onu zjištěnou „specifickou“ strukturu. Prognostické faktory, jejich rozpoznání a jejich specifikace vede k časnějšímu rozpoznání maligního procesu a k nastavení preventivních programů a soustředění se na určité skupiny ohrožené populace. Nepochybně se dál sníží úmrtnost na zhoubné nádory. Nejsem si jista, zda se sníží i jejich výskyt. Současné trendy tomu nenasvědčují. Znamenalo by to velmi intenzivní a cílenou primární prevenci a odstranění veškerých onkogenních škodlivin, což je zřejmě utopie.
|
|
|
Kniha Elita české medicíny Karla Pacnera a kolektivu autorů přináší další životní a profesní příběhy předních českých lékařů. Zahrnuje také jejich úvahy a předpovědi, jak se vyvinou jejich obory v dalších desetiletích. Publikaci vydalo nakladatelství Brána (2010) v návaznosti na předchozí dva díly s obdobnou tematikou: Rytíři lékařského stavu a Významní čeští lékaři.
|
|
|
|
Foto: kolektiv autorů (nakl. Brána)
|
|
|
|
obsah čísla 86 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
|
