Lymeská karditida
Postižení srdce v průběhu lymeské boreliózy v literatuře souhrnně označovaná jako lymeská karditida se manifestují ve druhém stadiu časné infekce. Názory na jejich frekvenci nejsou jednotné. Většina autorů se však shoduje v tom, že nepřesahují 10 % všech klinických projevů tohoto onemocnění. V Severní Americe se odhaduje výskyt lymeské karditidy přibližně na 4–10 %, v Evropě maximálně 4 % všech nemocných s lymeskou boreliózou. Dle literatury onemocní častěji muži než ženy, a to v poměru 3:1, nicméně v naší populaci je tomu obráceně. Nemoc se manifestuje od počátku onemocnění v rozsahu několika dní až měsíců. Jen ojediněle jsou známy chronické formy onemocnění.
K lymeské karditidě dochází nejrůznějšími cestami a jen v poměrně malém procentu případů je napaden osrdečník, srdeční sval resp. převodní systém srdeční. Závažnost onemocnění pak může kolísat od sotva znatelných změn po progresivní, fatální pankarditidu, která je však případem výlučným. Dosud není objasněno, proč u některých nemocných probíhá onemocnění vcelku lehce a zůstane bez trvalých následků a u jiných jde o těžké poškození, ani proč panuje tak značná variabilita v závažnosti.
O boreliové infekci jako možném etiologickém agens zvláštní formy srdečního onemocnění, tzv. dilatační kardiomyopatie (DKMP), se v odborném písemnictví diskutuje už řadu let (viz box na protější stránce).

Zásadní objevy v historii lymeské boreliózy:

Diagnostika
Stanovení diagnózy je ve většině případů lymeské karditidy obtížné. Jedním z předpokladů, jak se vyhnout řadě diagnostických rozporů, je považovat lymeskou boreliózu za rutinní součást algoritmu diferenciální diagnostiky srdečních onemocnění. To se ukazuje být výhodné zvláště tehdy, když má nemocný z hlediska kardiálních obtíží negativní anamnézu – neprokazujeme rizikové faktory, ale naopak zjistíme, že se po určitou dobu pohyboval v endemické oblasti. Na druhé straně musíme pečlivě zvážit všechny případné známky poruch vedení, rytmu event. zánětlivého postižení perikardu a myokardu. Nicméně i v přítomnosti uvedených poruch je nezbytný průkaz pozitivního sérologického vyšetření.
Diagnostický proces zahrnuje následující postupy: a) sérologické vyšetření, b) přímý průkaz borelií, c) kompletní kardiologické vyšetření, d) laboratorní vyšetření, e) vyšetření vylučující jiný původ postižení srdce.
Symptomatologie lymeské karditidy je charakterizována nejen značnou interindividuální, ale rovněž i intraindividuální variabilitou. Zkušenosti navíc ukazují, že řada nemocných má obtíže subklinické povahy, které jsou odhaleny odborným lékařem zcela náhodně. Jindy je například mladý nemocný dlouhodobě vyšetřován za účelem zjištění příčin poruch rytmu, zatímco u starších pacientů komplikuje diagnostiku současný výskyt jiné nemoci, která má obdobné symptomy, resp. akcentuje projevy lymeské karditidy.
 
Možnosti léčby
Péče o nemocné se síňo-komorovou blokádou (AVB) závisí především na jejich klinickém stavu. Není-li AVB blokáda symptomatická, lze reálně předpokladat poměrně rychlou normalizaci EKG obrazu jen při zajištění antibiotické léčby. Dočasná zevní kardiostimulace je však nezbytná ve všech symptomatických případech, přičemž nerozhoduje, jde-li o ekvivalenty Adams-Stokesova záchvatu, či pouze o slabost, nevýkonnost nebo prekolapsové stavy. Typický nemocný s lymeskou karditidou má rovněž extrasystolii. Ta může být zaznamenávána buď jako izolovaná, monoformní, ale ve stejné míře se prokazují také komplexní formy, často frekventní a polymorfní. I zde platí, že potřeba kontinuálního monitorování v podmínkách hospitalizace je nutná pouze v případech jasné klinické manifestace arytmie.
Taktika antiarytmické terapie se odvozuje od typu a frekvence poruch rytmu stejně jako od klinického stavu postiženého, tedy zavedeným způsobem v rámci lege artis postupu.

Historie lymeské boreliózy v České republice:

Výzkum boreliózy a srdce
Pracovní skupina IV. interní kliniky 1. LF UK a VFN se věnuje problematice postižení srdce v průběhu lymeské boreliózy řadu let. V roce 1996 spolu s RNDr. Dagmar Hulínskou, CSc., vedoucí Národní referenční laboratoře pro lymeskou boreliózu při SZÚ, jako první u nás prokázali přítomnost borelie v myokardu. Přínos této práce tkví především v tom, že autoři přispěli k potvrzení hypotézy vycházející z předpokladu, že borelie jako etiopatogenetické agens vede k rozvoji závažného onemocnění srdce, tzv. dilatační kardiomyopatie (DKMP). Díky grantové podpoře byla v návaznosti na uvedenou práci zahájena studie, do níž bylo zařazeno 33 nemocných s DKMP. Pro nepřítomnost známek bakterie Borrelia burgdorferi bylo vyřazeno 16 nemocných, do vlastní studie bylo zahrnuto 17 pacientů. U některých vzorků se podařilo prokázat nejen borelie, ale i jejich zvláštní formu označovanou jako cysta. První průkaz boreliové cysty byl zveřejněn teprve v roce 1992 (A. G. Barbour). Vzniká stočením borelie a její postupnou resorpcí. Její „transformace“ zpět v borelii je indukována různými stavy, např. virovým onemocněním, oslabením organismu či léčbou kortikoidy. Elektronoptický průkaz spirochét se zdařil u 10 nemocných, u 8 z nich byla také nalezena DNA patogenních borelií. U 7 nemocných byla pouze DNA patogenních borelií.