|
reklama
| Sen o růži – II. |
|
doc. PhDr. Jiří Kocourek Ph.D. |
| SANQUIS č.84/2010, str. 48 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| V předcházejícím článku jsme si udělali aspoň povrchní, i když realitě blízký obraz o výkladu snu, který vychází z klasické psychoanalýzy a který lze nazvat výkladem na objektivním stupni. Toto rozlišení učinil Jung s tím, že vedle tohoto typu výkladu přinesl ještě jeden nový pohled a postup, který se dnes stal přirozenou součástí výkladu daného snu –jak přístupem snícího, tak i návrhem snového vykladače.
|
|
Přístup Jung označil jako výklad na subjektivním stupni. Jedná se o to, že všechny postavy, předměty a někdy dokonce i jevy a procesy jsou vlastně specifickým transformovaným vyjádřením osobnosti snícího, resp. jeho komplexního Já.
Připomeňme si ještě jednou sen o růži: snící se setkává někde ve městě se svou bývalou láskou a je tímto setkáním velmi potěšen. V ruce má růži, kterou jí dává. Žena je překvapena a ptá se, jak to mohl tušit, že se spolu setkají – že jí mohl tu růži koupit. On říká, že to nevěděl, že růže kupuje „jen tak“.
Ve výkladu na subjektivním stupni je terapeut obyčejně výrazně aktivnější, nabízí snícímu možnosti pojetí a výkladu. Ale stále se nechá vést původním segmentováním a i některými již akceptovanými skutečnostmi předcházející formy výkladu.
Sen je pak jakýmsi proscéniem dramatu intrapsychických sil. Snící, který sebe sama i takto ve snu chápe a se sebou se identifikuje, bude zřejmě vědomá část jeho Já. V přijetí této skutečnosti není pro snícího žádný problém.
Město, kam vstupuje, resp. kde se pohybuje, bude nám už z předcházející formy výkladu zřejmě korespondovat s ženskou (mateřskou) částí jeho psychiky. Zřejmě se zde cítí dobře, bezpečně a zajištěně – město mu tady implicite poskytuje otevřenou přijímající náruč, ne-li reevokaci intrauterinní existence.
Postava jeho partnerky z doby bývalé je pro něj stále živá a emoce jsou aktuální, jejich rozchodem se „čas pro něj zastavil“. Tato figura je evidentně vyjádřením Animy – tedy opačněpohlavní části jeho Já („Eva v mysli Adama“). Její význam je velmi problematický a v podstatě dialektický. Je postavou jeho největší touhy a lásky (zde nacházíme dionýsovské prvky aktivující primitivní biologické potřeby sexuálního charakteru až po polohu partnerky emočně a intelektově rovnocenné). Ale zároveň z ní cítí něco ohrožujícího a zlověstně destruujícího – ona jej opustila, zranila a nechala jej se trápit. Tato jáská komponenta, která ukazuje na neujasněnost a nevřaditelnost feminní části snícího Já, může být dost alarmující a zřejmě i v realitě pro něj nebezpečná.
Růže – dle které sen dostal své jméno – bude jednoznačně dokladem a vyjádřením falické složky jeho Já. Ukazuje explicitní a jevovou převahu a naladění mužského dobyvatelsko- dvorného typu.
Tento lakonický pohled na sen z hlediska výkladu na subjektivním stupni vlastně dobře navazuje a propojuje se s výkladem předcházejícím. Snícího Já je jednak přijatelně zralé a diferencované, schopné se vystavit a unést konfrontaci s feminní částí sebe sama. Určitá nespojitost a cizost v pojetí této části Já byla otevřeně při sezeních – v jiném kontextu – řešena. Snad s přijatelným výsledkem pozitivního přitakání ženskému světu, kde velmi nápomocna byla kladná zkušenost s jeho matkou, která mu pomohla vytvořit a zvnitřnit pozitivní a ochranný aspekt ženství. Svoji faličnost vlastně přijímá, ale dává jí kultivovanou a zralou podobu.
Uvedené skutečnosti byly se snícím diskutovány a v návaznosti na výklad na objektivním stupni zřejmě i přijaty. Což koneckonců potvrzovaly i další terapeutické sese.
|
|
|
|
Kresby: Luděk Bárta, pramen textu F. Houdka: Boorstin III, 167 + Sartori 45
|
|
|
|
obsah čísla 84 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
|
