|
reklama
| Šanghaj mezi světlem a tmou |
|
Jan Pohribný |
| SANQUIS č.83/2010, str. 96 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Nejlidnatější město Číny hostilo od května do konce října všeobecnou světovou výstavu EXPO 2010. Nablýskaná městská show snadno překryla problémy, které Šanghaj tíží.
|
|
„Šanghaj? To není skutečná Čína,” slyšel jsem už mnohokrát od přátel, kteří megapoli východní Asie navštívili jako překladatelé z čínštiny. Právě uzavřené Expo 2010 se pokoušelo tuto nálepku setřít, ukázat světu, že celá Čína je moderní, prosperující a dynamicky se rozvíjející společnost. Čína do této dříve tak prestižní akce, která v dnešním virtuálním světě internetu a médií ztrácí pomalu na významu, investovala obrovské prostředky, jež předčily investice do olympiády v Pekingu. Počet vystavovatelů byl rovněž rekordní. Pořadatelé se nezakrytě snažili všemožně pokořit i letitý rekord Expa 1970 v Ósace, které navštívilo na 64 milionů návštěvníků. Povedlo se: v Šanghaji jich bylo přes 70 milionů.
Atrakcí bylo dostatek a návštěvník Šanghaje mohl lehce podlehnout dojmu, že se nachází v gigantickém lunaparku, jehož středem je právě Expo. Jakmile se Šanghaj zešeří, snad všechny mrakodrapy začínají barevně světélkovat, betonové mosty se mění v proudy barev a proslulá promenáda Bund se stává několikasetmetrovou nasvícenou kašnou.
Mnoho architektů národních pavilonů na Expu se nechalo světelnou show Šanghaje i odvěkou zálibou Číňanů v ohňostrojích inspirovat (nebo snad strhnout) a implementovali podobné duhové variace i do svých staveb. Naštěstí vedle strašidelných hradů, které děsily už jen svou velikostí, a luxusních vzdušných zámků, které ohromovaly technickou i finanční náročností, tu návštěvník nalezl opravdové architektonické, designérské i scénické skvosty.
|
|
|
Plody civilizace
Český pavilon se příliš výjimečnou architekturou chlubit nemohl. Plášť typizované výstavní krabice dekorovala stylizovaná mapa historického centra Prahy – největší chráněné městské zóny UNESCO na světě. Sázka na materiál – 42 tisíc hokejových puků, z kterých je mapa sestavena, vyšla ovšem stoprocentně. Nejenže připomněly, že patříme v tomto sportu k velmocím, ale pár dní po Českém národním dni dokázali naši hokejisté na mistrovství světa v Německu opět po letech vybojovat zlato. Pavilon si ten den připsal rekordních 50 tisíc návštěvníků!
|
|
 | | Zlatá kapka Frédérica Diaze patřila k tomu, co si návštěvníci českého pavilonu rozhodně zapamatovali. Ať již z ryze estetických důvodů, či jako esenci dokonalosti i po materialistické stránce. Stejně tak zaujal autentický reliéf z Karlova mostu, jehož místo bývalo pod kopií sochy Jana Nepomuckého (v pozadí). Po turistech v centru Prahy teď přinášel štěstí návštěvníkům Šanghaje. |
|
|
K dalším zřetelným plusům našeho pavilonu patřila snaha nejít za každou cenu s hlavním trendem šanghajského Expa – tedy hrát si se světly a velkoplošnými projekcemi. Důraz ležel na výtvarných a designérských dílech, která měla symbolizovat Plody civilizace, jak se souborně expozice jmenovala. Byla ve většině umístěna do zavěšených kubusů symbolizujících městské bloky. Po skončení Expa 2010 se expozice českého pavilonu prodala za zhruba 33 milionů korun. Její nový majitel – československo-čínská farma přátelství – jej přenese a znovu postaví nedaleko Pekingu.
Česká expozice nebyla jediná, která příliš zřetelně nereflektovala hlavní téma Expa „Lepší město – lepší život“. Největší pozornost v tomto směru na sebe poutala pochopitelně Čína. Na Expu měla vedle národního pavilonu také mnoho dalších pavilonů, které se specializovaly na různá odvětví – telekomunikaci, letectví, biologii atd. Nechyběly futuristické vize šťastné čínské rodiny, která je obklopena výhledem do umělé krajiny, plastovým nábytkem nezvyklých tvarů a vede videokonferenční hovory s příbuznými přes obří obrazovky na stěnách obývacího pokoje. Mnohem hmatatelnější zde však byly investice, které učinila vláda a místní správa do samotné Šanghaje. Díky Expu vyrostl nejen nový mezinárodní letištní terminál na letišti Pu-tong, ale hned tři nové trasy metra, další byly prodlouženy.
|
|
 | | Čínský pavilon byl sice největší, ale ne tak původní. Kanada již prezentovala princip obrácené pagody na Expu v Montrealu v roce 1967. S kopírováním a nápodobou čehokoli si však Číňané nelámou příliš hlavu. A tak najdeme na Nankingské třídě ty nejluxusnější značky prádla z celého světa, ale víc než polovina jich jsou imitace. Také iPhone pořídíte překvapivě levně. Při srovnání s originálem již ale znejistíte, protože se trochu liší velikostí. |
|
|
Pavilon Saúdské Arábie připomínal vzdušný koráb. V útrobách ukrýval monumentální 3D IMAX projekci, která obklopovala diváky jedoucí na pohyblivém pásu. Neboli odpověď na otázku, proč byl tento pavilon na celém Expu nejdražší.
|
|
|
|
Nové město
Jak se aktuálně ve světle Expa 2010 mění samotné město? Mnohopodlažní betonové budovy zaplňují horizont všemi směry a definitivně vytěsňují zbytky staré zástavby, tzv. lilongy, připomínku původní Šanghaje. Chudinské slumy obnažují odvrácenou tvář čínského hybridu komunismu a kapitalismu, kterého se po boku Hongkongu snaží být Šanghaj výkladní skříní. V sousedství mrakodrapů nebo nových obytných čtvrtí se najednou ocitnete v zákoutí temných dvorků, rozpadajících se fasád a směsice pachů, které skrývají nejen vůně asijské kuchyně. I v nočních hodinách, v příšeří několika domácky zavěšených světel, potkáte pouliční prodavače smaženého tofu s rýží nebo s tradičními čínskými knedlíčky, které vám přímo na ulici naservíruje ze zrezivělých kotlíků a misek. Lilongy ještě žijí, jejich dny se však zdají být nemilosrdně sečteny. Všude se rozprostírají parcely po demolicích. Vyrostou tu další betonové činžáky, úřady nebo luxusní hotely.
Západní turista nesmí být překvapen, ani příliš informován. Proto byla po dobu Expa zastavena většina stavebních prací překotně rostoucího města a sezonní dělníci se museli vrátit domů, nebo dokonce byli vyvezeni. Davy houstly jen přímo na Expu, na hlavních turistických trasách mezi Bundem a Náměstím lidu či u největších mrakodrapů ve čtvrti Pu-tong. Atmosféra byla přátelská, zdánlivě uvolněná, jen občas
|
 | | Les mrakodrapů ve čtvrti Pu-tong, kterému vévodí přes 400 m vysoká televizní věž Perla Orientu a Světové finanční středisko, má být brzy doplněn o ještě vyšší budovu Shanghai Tower. Není divu, že se Šanghaj údajně propadá o 1,5 centimetru ročně... |
|
|
| si člověk všiml, že na rohu ulice stojí voják nebo přihlíží policie... V metru i u vchodu na výstaviště zase pečlivě prověřovali návštěvníky rentgenem. Co kdyby náhodou vezli tibetskou vlajku?
|
|
Po právu se dostávalo obdivu pavilonu Velké Británie, který nic nepředstíral a přitom si pohrával s divákovou fantazií. Navíc uvnitř této gigantické pampelišky či ježka, jak se stavbě také říkalo, byla do zakončení tyčí optických vláken zatavena semena z 60 tisíc rostlin z botanické banky v Kchun-mingu. Šlo o jeden z mála pavilonů, kde si mohli návštěvníci pohodlně sednout či lehnout do umělé krajiny – a nikoli jen na všudepřítomný beton.
|
|
|
Třpytivé pozlátko
Zahaleny stále ještě zůstávají také kulturní a náboženské tradice Číny. Maova kulturní revoluce vykázala buddhismus a jiná náboženství v zemi na okraj společnosti a zlikvidovala řadu chrámů a klášterů. Nastolení nového „náboženství“, které pomocí represí, ideologické masáže a všudypřítomné tajné policie a cenzury drží tuto miliardovou společnost v jakémsi hypnotickém spánku, však naštěstí nezbavilo všechny Číňany jejich duchovních tradic. V parcích Šanghaje potkáte mnoho lidí praktikujících taiči, ale také zenového mistra, který zde medituje. Několik zrekonstruovaných chrámů uprostřed města je sice provozováno jako muzeum, ale buddhistický mnich zde není výjimkou, stejně jako obyčejní lidé, kteří zapalují obětní vonné tyče (pro svou velikost je nelze nazvat tyčinkami) a modlí se k sochám Buddhy.
|
|
 | | Lilong (li znamená společnost, long – ulička) nedaleko centra Šanghaje. Teprve den odhalí, jak se betonové město blíží a nezastavuje. |
|
|
Stolní hokej či puky – jak málo stačí k radosti… Číňané jsou nejen hraví, ale také vděční diváci. Odrazilo se to i na zástupech, které obklopily průvod českých umělců vedených Tam-Tam Orchestrem, oblíbeným krtečkem a herci a žongléry z La Putyky. Ti procházeli evropskou částí při Českém národním dni.
|
|
|
Obecná ignorace šanghajské historie, kterou lze v nahuštěné formě zhlédnout třeba alespoň v rozsáhlém šanghajském muzeu, má však paradoxně protipól v prostoru, který je v komunistické Šanghaji věnován současnému umění. K těm nejzajímavějším místům patří rozhodně umělecká kolonie M50 nedaleko hlavního nádraží. Zde jsou z několika bloků čtvrti, která částečně prochází demolicí, vytvořeny galerie a studia. Prezentují nejen čínské současné umění, ale také prestižní zahraniční umělce. Čínské soudobé umění je dnes „in“ a těší se zájmu po celém světě (prozíravě jej již před několika lety vystavil kurátor Petr Nedoma v Galerii Rudolfinum). Čínská cenzura tedy přivírá oči, neboť úspěchy čínských umělců přinášejí do země nejen kapitál, ale také cenné body v podobě iluze, že v zemi lze tvořit svobodně.
Skandinávské expozice tradičně vynikají jednoduchostí a zajímavým řešením vnějších i vnitřních prostor. Dánský pavilon (v popředí) byl prostou spirálou s různoběžnými úrovněmi přístupu – pro pěší i projížďku na dánském kole – která obklopovala Malou vodní vílu, klasickou ikonu Kodaně. Finský pavilon (v pozadí) připomínal obří mísu či kámen, jehož vnitřní uspořádání i meditativně laděná projekce s užitím děl předních finských fotografů a výtvarníků nabízela divákům trochu klidu.
|
|
|
Šanghaj, bývalá brána importu opia do Číny a bývalý největší nevěstinec světa, vás pravděpodobně oslní tak jako kdysi evropské koncesionáře, kteří ji pomáhali budovat s vidinou větších a snadnějších zisků. Ve světle reflektorů, které osvětlovaly letošní Expo a především obchod, jež má tato megashow přilákat do Číny a utvrdit její dominantní postavení na celosvětovém trhu, bylo snadné přehlédnout místa, kde je tma. Kde žije obyčejný člověk, který asi ani nemá na to, aby si koupil drahou vstupenku na Expo, a kde se ukáže skutečná Čína bez příkras, mrakodrapů, ale v stále pevném sevření rudé ideologie.
|
|
|
|
|
obsah čísla 83 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
|
