|
reklama
| Specialista na duhu |
|
Eva Pivodová |
| SANQUIS č.83/2010, str. 62 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Interaktivní objekty podle jeho návrhů obdivovali návštěvníci výstav Orbis pictus a Labyrint světla, nyní je čeká pokračování v rámci expozice PLAY. Ueli Seiler-Hugova také v Praze převezme ocenění WALD Press Award 2010 „za odvahu překonávat předsudky a dogmata při výchově mladých lidí ke svobodě a za celoživotní popularizaci waldorfské pedagogiky“.
|
|
Je rodilý Švýcar, přesto už skoro dvacet let působí na pražské Akademii sociálního umění Tabor. Vede zde vzdělávací kurzy pro pedagogy, kteří následně učí ve waldorfských školách po celé České republice. „Skupina učitelů, které jsem kdysi školil v semináři v Písku, pak v Českých Budějovicích dokonce založila soukromou waldorfskou školu!“ Své studenty učí, jak vychovávat děti tak, aby se jejich osobnosti mohly rozvíjet svobodně a tvůrčím způsobem.
S manželkou Kamilou, která pochází z Velkého Meziříčí, se seznámili, když byla ve Švýcarsku na stáži. Kamila studovala speciální pedagogiku a dnes pracuje jako terapeutka. Ueliho v jeho práci soustavně podporuje – je jeho tlumočnicí i manažerkou.
Potkali jsme se v centru Prahy, Seilerovi tu se skupinou studentů ze švýcarské školy Schlössli Ins byli právě na kulturně vzdělávací cestě.
Čemu své švýcarské žáky učíte v Praze?
Snažím se jim přiblížit české dějiny, ukazuji jim historicky významná místa. Absolvovali jsme procházku po Vyšehradu, kde jsem studentům popisoval některé staročeské legendy, výstavu o vývoji Moravy v Národním muzeu, prohlídku Kafkova muzea na Kampě, pojedeme do Terezína... Také jsme se podívali na výuku ve waldorfské škole v Jinonicích. Takové kulturně vzdělávací cesty pořádáme často v rámci mých kurzů pro dospělé.
Desítky let jste se ale zabýval výchovou dětí. Celých 35 roků jste stál v čele švýcarské školy Schlössli Ins. V čem je jiná?
Schlössli Ins, internátní waldorfskou školu, založili před 57 lety moji rodiče. Její specializací jsou děti a mladiství, kteří to na světě nemají jednoduché – nesou si problémy z rodiny, patří k národnostní menšině... Takže ve švýcarských školách se běžně říkávalo: „Máte problémové dítě? Pošlete je za tím Seilerem, on má děti s potížemi rád.“ Pro mě je ale opravdu zajímavé, čeho se u takových dětí dá dosáhnout. Když se jim dá prostor a netlačí se na ně, často se velice rychle „spraví“.
Takže waldorfská škola je laskavá.
Waldorfská škola je umělecká – praktická a celistvá. Děti poznávají nové věci nejen hlavou, ale také srdcem a tělem. Takže počítají, čtou, píšou, ale také malují, hrají na hudební nástroje... Samozřejmě existují dobré a horší waldorfské školy, záleží na osobnosti učitele. Vždy by měl uplatňovat jakousi láskyplnou přísnost.
Odkud vlastně vychází váš zájem o waldorfskou pedagogiku?
Sám jsem chodil do waldorfské školy v Bernu. A tam jsem také poprvé slyšel o goethovské nauce o barvách.
O barvách dnes přednášíte. A kniha Barvy, která česky vyšla v nakladatelství WALD Press, mapuje vaše zkušenosti v této oblasti za posledních asitřicet let. Její podtitul zní Barvy vidět – barvy prožívat – barvám rozumět. Jak můžeme barvy prožívat?
Každá barva vyvolá v naší duši nějaký vjem, pocit, na který navazuje prožitek. Tak třeba duha představuje velmi harmonické spojení. Nesetkal jsem se s nikým, koho by nenadchla, kdo by s nadšením nezvolal – podívejte se, duha!
Jsme u vašeho oblíbeného tématu...
Věděla jste třeba, že každá duha má vždy 360 stupňů, ačkoli se zpravidla zobrazuje jenom jako půlkruh?
A co jsme se duhy nakreslili ve škole! Barvy tedy mohou na člověka pozitivně působit. Mohou také léčit?
Například na jedné klinice u Basileje se specializací na poruchy imunity pracují s barvami tak, že pacienta každý den posadí do prostoru, který osvětlí určitou barvou. Poté se projekce vypne a to u člověka vyvolá fyziologickou reakci na oční sítnici – vidí tzv. komplementární, doplňkovou barvu. Když byl osvětlen červenou, vnímá teď zelenou a tak dále. Životní síly pacienta se v tu chvíli aktivují zevnitř, bez čehokoli umělého zvenku. Jiná, takzvaná meridiánová terapie by se dala přirovnat k akupunktuře – barvy se nanášejí na určité body na těle. Arteterapie, například malba akvarely, zase může příznivě působit na psychiku.
Za měsíc vydává WALD Press další vaši knihu, jmenuje se Integrální nauka o hvězdách. To zní složitě...
Opravdu to tak jen zní. Jsem učitel a vysvětluji všechno srozumitelně. Astronomové a astrologové si totiž dnes vzájemně haní svoje vědy, zatímco já se snažím je propojit – a proto slovo integrální. Vycházím z fenoménů, které můžeme na obloze běžně pozorovat.
Jaké vaše objekty uvidíme v rámci PLAY?
Mám v Mánesu instalace, které demonstrují některé zajímavé fenomény.Každý návštěvník si je může „prožít“, pochopit je, experimentovat, zamýšlet se... Nabízím alternativu k chápání dnešního mediálního světa, kde se děti věnují převážně jen počítačům, počítačovým hrám, iPodům.
Vyrábíte objekty sám?
Nejsem technologicky zaměřený – spolupracuji s techniky. Přináším základní myšlenku, vím přesně, jak dosáhnout toho, aby se ten který fenomén ukázal.
Podílel jste se také na přípravě doprovodného programu.
Hodně se do něj zapojí právě waldorfská škola z Jinonic a Akademie Tabor. Děti přijdou ukázat, jak se maluje akvarelem, jak se pracuje s hlínou, učitelé zahrají vánoční hru, zapojí se veřejnost. Sám budu mít tři přednášky – 20. 11. o barvách, 16. 2. o hvězdách a 9. 2. o dvanácti smyslech. A 10. února na téma dvanácti smyslů povedu také workshop.
Dvanácti smyslů?
I na vědecké úrovni se dnes mluví o tom, že smyslů je víc než jenom pět. Při rešerši jsem přišel na to, že už Komenský v jedné ze svých knih hovoří o dvanácti smyslech! A samotnou nauku o dvanácti smyslech založil Rudolf Steiner už před sto lety. Jsou uspořádány v hierarchii: dolní smysly – sem patří smysl hmatu, životní smysl, vnímání pohybu, smysl rovnováhy. Střední smysly – pro čich, chuť, zrak a pro teplo, a smysly vyšší – sluch, smysl pro řeč, pro myšlení a smysl pro Já, spojený se schopností vnímat také Já toho druhého. Jeden z interaktivních objektů v Mánesu těchto 12 smyslů zobrazí a umožní je návštěvníkům prozkoumat – realizovali jej Oldřich Hozman a Jiří Wald. Těším se na odezvy od malých i velkých návštěvníků – z českého prostředí se mi dostává hodně inspirativních podnětů, cítím spoustu zájmu a potenciálu. Je pro mě vždy velký zážitek tu pracovat.
|
|
|
Ueli Seiler-Hugova (*1942)
Chodil do waldorfské školy v Bernu, pak studoval pedagogickou školu a v Institutu užitkové psychologie v Zurichu obor vedení škol. Absolvoval řadu specializovaných kurzů. V letech 1972–2006 působil jako ředitel školy Schlössli Ins. Dodnes zde učí, přednáší po celé Evropě, píše knihy. Z prvního manželství má čtyři děti, z druhého manželství s Kamilou Hugovou má tři děti. Žijí střídavě ve Švýcarsku a v Čechách.
|
|
Barvy (ukázka z knihy)
„V barevném odlesku máme život.“ J. W. Goethe Se sluncem v zádech a stínem své hlavy před sebou pozoruji duhu. Uvnitř je duha velmi světlá, vně tmavá. Z vnější temnoty vzniká oranžovočervená, potom žlutá. Z vnitřního jasu vzniká fialová, potom modrá. Uprostřed je ovšem zelená, která oba barevné světy spojuje. Když měl Bůh dost lidstva, utopil celý svět v potopě. Přežilo jen to, co se v Noemově arše zachránilo na Araratu. Tehdy Bůh uzavřel nový svazek s lidmi a na znamení usmíření stvořil duhu.
Pohled na duhu, ať už v prizmatu, ve vodní tříšti za slunečního svitu na zahradě nebo po bouřce v dešťové stěně osvícené sluncem, nás vždy naladí smířlivě. Budeme-li duhu pozorovat z vrcholu hory, z letadla nebo ze žebříku, pak uvidíme uzavřený kruh a uprostřed něj stín své hlavy. Mimochodem, každý člověk vidí svou vlastní duhu. Duha je jediná imaginace, kterou můžeme vidět očima.
|
|
|
Integrální nauka o hvězdách
Kniha představuje první ucelený souhrn různých přístupů k nauce o hvězdách – fenomenologie, astronomie, astrologie a astrosofie. Čtivá publikace nabitá poznatky je bohatě ilustrovaná. Jak se vyvíjela dávná věda o hvězdách a na ní založené obrazy světa a jak lze zdánlivou protikladnost astronomie a astrologie integrovat na vyšší úrovni? WALD PRESS
|
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 83 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
|
