Není divu, že se k tomu místu váže tolik pověstí, čarodějnických báchorek i veskrze lidských neštěstí a záhad. Smrtelně se tu například zranil Bedřich Kolenati, jeden z prvních českých biologů. Jeho nehodu připomínala kdysi pamětní deska, která ale z kamenů už zmizela. Kolenati je pohřben v Malé Morávce.
Z biologického hlediska jsou však Petrovy kameny lokalitou významnou do té míry, že byly vyhlášeny přírodní rezervací, původně na malé ploše 19 hektarů. Jedinečný a vlastně bodový výskyt tu má například vrba bylinná, naše nejmenší dřevina. Rezervace Petrových kamenů se posléze stala součástí Národní přírodní rezervace Praděd, která na ploše 2031,40 hektarů chrání vrcholové části Jeseníků.

 
Po smrti svého otce (1855) se Franz II. Klein stal pravou rukou posledního z bratří, Alberta, který byl původně ve fi rmě ekonomem. Roku 1865 se Franz II. rozhodl pro stavbu loveckého objektu, který se německy jmenoval Franzens Jagdhaus. Původně to byla jednoduchá lovecká chata, z níž se roku 1897 stal malý lovecký zámeček – stále v držení Kleinů. Franze Kleina, v pořadí třetího, připomíná dodnes kruhová pamětní deska ve skalce vysoko ve svahu nad Františkovou myslivnou, poblíž prameniště zvaného Tři studánky.
Podobný stavební vývoj jako Františkova myslivna prodělala Alfrédova chata, pojmenovaná podle svého stavebníka Alfréda Harracha, majitele panství Janovice, ke kterému patřily rozlehlé pozemky na východní straně hřebene. „Alfrédka“, postavená kolem poloviny 19. století, sloužila jako restaurace a ubytovna. Vyhořela nejprve v roce 1962, poté po celkové rekonstrukci znovu roku 2002. Tak zanikl vlastně jediný objekt, který turistům umožňoval nocleh v krajině hlavního jesenického hřebene.
 

 
Velká kotlina
Přísný režim přírodní rezervace a de facto žádné místo k noclehu dělají z horské planiny mezi Jelením hřbetem a Vysokou holí jedno z nejosamělejších – a o to zajímavějších míst, která lze na území České republiky navštívit. Málokdo ví, že se tady z doby ledové zachoval i unikátní kotel neboli kar. Pojmenovali ho Velká kotlina.
Glaciální jevy jsou u nás poměrně vzácné, jejich typické tvary se snáze hledají v Alpách, Tatrách nebo ve Skandinávii. Kar je vlastně místo vzniku ledovce, území, kde ledovec působil na horský svah svou hmotností a tak ohladil skály, případně vytrhal celé skalní bloky. Výsledkem bývají prostory ze tří stran ohraničené, nejpodobnější přírodnímu amfi teátru. Stěny Velké kotliny, jesenického karu, jsou opravdu velmi strmé, proto tato lokalita patří mezi tamní nejnebezpečnější lavinová území. Protože pády lavin prakticky nedovolují růst stromů, vytvořila se zde velmi pestrá a druhově bohatá bylinná společenstva.