|
reklama
| Opera je život |
|
Jana Nekolová |
| SANQUIS č.83/2010, str. 38 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Francouzská sopranistka Hjördis Thébault vystoupí v koncertním uvedení lyrické opery J. Ch. Bacha Amadis de Gaule. Unikátní představení uvádí 26. listopadu Slovenské národní divadlo a 1. prosince Státní opera Praha. Společně s francouzskými sólisty bude hrát český orchestr Musica Florea a slovenský soubor Solamente Naturali pod taktovkou Didiera Talpaina.
|
|
|
Rytířský příběh
Amadise de Gaule zaujal kdysi Ludvíka XIV. Požádal svého dvorního skladatele Jeana-Baptista Lullyho, aby na libreto Philippa Quinaulta napsal operu. Francouzský panovník chtěl být skrze toto dílo údajně ztotožněn s postavou dokonalého rytíře, jakým Amadis byl. „Skoro o jedno století později si Královská hudební akademie objednala na stejné téma operu u Johanna Christiana Bacha, který dílo předělal z pětiaktové Lullyho opery na tříaktovou. V podání Bacha je to velmi silná, dramatická a dojemná hudba,“ říká pěvkyně Hjördis Thébault.
Zpíváte roli Arcabonne. Čím je zajímavá?
Je to vlastně dvojí role: Arcabonne, žena toužící po odplatě, se chce pomstít Amadisovi, kterého nikdy neviděla, ale který zabil jejího bratra Ardana-Canila. A také, aniž by to věděla, se na první pohled zamiluje do cizince, jenž jí zachránil život a jímž není nikdo jiný než tak nenáviděný Amadis. Když zpívám její roli, musím vycházet z temné stránky osobnosti, z její touhy po pomstě. A pak je tu její druhá tvář, velmi ženská, křehká, zraněná láskou. Moc dobře ví, že není opětovaná, jelikož Amadis miluje princeznu Orianu. Vždy mě baví zpívat složitou postavu.
Liší se koncertní provedení a operní představení?
Musíte pouze hudbou, pouze svým hlasem vyjádřit všechny hudební úmysly, psychologické i dramatické, které jsou samozřejmě zřetelnější v kostýmní verzi s dekoracemi a scénou. Důraz, zabarvení hlasu a text tudíž musí být popracovanější a kompletně zapojené. Při současném koncertním provedení Amadise panuje výborná atmosféra, což je také důležité. Všichni se známe a spojují nás silné vztahy, založené na vzájemné důvěře.
Máte široký repertoár – najde se v něm místo i pro české skladatele?
Zpívám pouze Janáčkovu Glagolskou mši. Jednou bych se ráda pustila do české opery, ale je to repertoár, který se Francouzům dává jen vzácně, možná kvůli jazykové bariéře.
Vystudovala jste práva. Jak se vůbec z právničky stane operní pěvkyně? Náhodou! Přítel, který věděl, jak zpívám, mě donutil se zapsat na hudební konzervatoř. Na konci druhého ročníku mi můj profesor řekl, že mám na to stát se profesionální zpěvačkou. Toho dne jsem se rozhodla. Také jsem však chtěla dokončit práva, člověk nikdy neví.
Bylo pro vás těžké proniknout do operního světa?
Ano i ne. Musela jsem se zkrátka seznámit s pravidly. Nepocházím z hudební rodiny, byla jsem dost naivní a ne vždy jsem chápala určitá chování. Po několika letech se mi podařilo porozumět, jak prostředí profesionální hudby funguje.
Proč hudba nakonec vyhrála nad právy?
Byla jsem na stáži v advokátní kanceláři a pochopila jsem, že když zůstanu, život projde tak nějak kolem mě. A tak jsem právnickou kariéru opustila. Povolání advokáta mi přijde nudné a monotónní. Hudba mi dává bohatší a silnější pocity, které se dotýkají mého nitra. Jsem od přírody velmi nesmělá a konečně jsem našla způsob, jak se projevit.
|
|
|
Hjördis Thébault
Francouzská sopranistka se na kurzy zpěvu zapsala až během studia práv ve svých dvaceti letech. Hudební vzdělání si později doplnila v San Franciscu. Vystupuje pravidelně na francouzských i zahraničních scénách. Její bohatý repertoár zahrnuje díla Pucciniho, Mozarta, Rossiniho, Čajkovského či Monteverdiho. V Praze vystupuje poprvé.
|
|
|
| Foto: © Philippe Grunchec, © Danièle Pierre
|
|
|
|
obsah čísla 83 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
|
