Tvrdíte, že máte stale víc práce. Znamená to, že přibývá pacientů, jejichž potíže mají imunologický původ, nebo spíš to, že vzrůstá zájem o zdravotnická privátní zařízení?
Rozhodně narůstá počet pacientů s alergickými obtížemi. Celkový nárůst vychází i z velkého stresového zatížení populace. Možný podíl na zájmu má také větší informovanost lidí o problematice imunitních poruch a zároveň společenská nutnost být zdráv, nestonat, nechybět v práci.

Liší se v něčem dnešní pacienti od těch, kteří k vám přicházeli hned po otevření Centra před šesti lety?
V počátcích našeho Centra jsme vídali většinou pacienty s chronickými stavy, provázenými únavou. Dnes zaznamenáváme široké spektrum poruch imunity, mnohdy na superkonziliární úrovni. Klienti dnes přicházejí více a více poučeni. Díky internetu jsou dobře informováni a vztah lékař - pacient se stává rovnocennějším.

Předpokládám, že mnoho nemocných se do vaší péče dostane až po předchozím delším, leč neúspěšném léčení. Můžete říct, jakých terapeutických či jiných chyb se nejčastěji dopouštějí praktičtí lékaři, případně zda pozorujete nějaký negativní trend?
Nemyslím si, že by se en gros praktičtí lékaři dopouštěli chyb, celkově však mám pocit, že systém je špatně nastaven. Lékaři - praktičtí i specialisté - jsou přetíženi, pod nemístným tlakem zdravotních pojišťoven, chybí reálná možnost volby. A v ambulantní praxi chybějí i normální podmínky pro podnikání. Veškeré vstupy jsou plně tržní, ale určení ceny je regulované bez sebemenší možnosti se na její tvorbě podílet. Velmi inspirující byla pro mě letos na jaře týdenní návštěva téměř desítky japonských zdravotnických zařízení, kterou mi umožnila japonská společnost Tokushukai ve spolupráci s Nadací Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Pracují totiž 24 hodin denně 365 dní v roce a jsou otevřena pro všechny nemocné a potřebné. Nevím, jestli jsou všichni přijati do půl hodiny, ale organizace funguje s příslovečnou japonskou přesností. Nemocný se při vstupu do nemocnice přihlásí do systému svou magnetickou kartou, vybere si odbornost a příslušného specialistu. Vypadne mu číslo pořadí s dalšími informacemi. Samozřejmostí je asistence usmívajícího se úředníka v bílých rukavičkách. Problém nadužívání zdravotní péče je řešen, velmi progresivně. Všimli jsme si mimo jiné přesně odpočítaného počtu tablet, vydaného nemocniční lékárnou pacientovi. Ani na lůžkových oddělení se léky nehromadí, ale objednávka je přes systém odesílána do centrální lékárny, která vydá potřebný počet léků podle každodenní ordinace lékaře. Zásadní pak je spoluúčast pacientů, kteří se nad rámec povinného pojištění podílejí na nákladech nemocniční léčby 30 % do stanovené maximální výše. Současně zde mají nastaveny programy, které nemajetným občanům umožní náročnou léčbu i bez spoluúčasti. Dalším zajímavým momentem je skutečnost, že část ambulantní péče provádějí lékaři a sestry nemocnice přímo u nemocných doma - považují to za úsporné a vstřícné vůči nemocným. V Japonsku tedy nepotřebují žádný institut gatekeepera - spoluúčast pacienta, krytou buď přímo nemocným, či jeho rodinou nebo komerčním připojištěním považují za dostatečný regulační nástroj. A v tom vidím veliké rezervy našeho zdravotního systému.

Co byste jako imunolog vytkl pacientům?
Přiznám se, že svým klientům dnes již nic nevytýkám, nezakazuji ani nenařizuji. Snažím se jim poskytnout kompletní servis stanovení diagnózy a nastavení adekvátní léčby s možností výběru způsobu léčení. Samozřejmostí je objasnění možných patogenetických i psychosociálních souvislostí. A to vše v krásné části Prahy, v příjemně působícím interiéru, s milým a profesionálním personálem, s úhradou zdravotních pojišťoven.

Zdravotní osvěta bezpochyby sílí, přesto dosud ve veřejnosti bohužel převažuje pasivní postoj k vlastnímu zdraví. Kdybyste mohl lidem vyslat jedno jediné imunologické poselství, jaké by to bylo?
Osvětě věnujeme i my hodně úsilí, ať již přispíváním do různých periodik nebo každodenním odpovídáním mnoha e-mailových dotazů. Pokud bych však měl svůj přístup a poučení shrnout do poselství, bylo by to volání po harmonii. Po harmonii těla a duše, harmonii práce a odpočinku, tradice a přítomnosti, harmonie ve vztahu k rodině, ke společnosti, k přírodě. Volal bych po každodenním zamyšlení nad tím, co jíme, co pijeme, co děláme pro sebe, pro druhé, pro celou společnost, tuto zemi, ke které jsme mnohdy tak lhostejní. Volal bych po vztahu k historii, po připomínání si smutné historické zkušenosti, po dostatku úcty k starým lidem, k jejich moudrosti a zkušenosti.

„Životu všech tvorů je vlastní odolávat příčinám destrukce, jimiž jsou obklopeni“ Tak shrnul prazáklad imunologie koncem 19. století slavný Pasteur. Imunitních chorob a poruch však valem přibývá a v podstatě víme proč. Mohou se ale například vrozené vady imunity či imunodeficience projevit až po letech? Existuje nějaké červené světélko, které by mohlo praktika upozornit na nějakou zradu? A čeho si především všímat v běžné praxi?
Naštěstí většina druhů vrozených imunodeficitů se projeví záhy po narození. Nejčastější porucha, selektivní deficit imunoglobulinu A, se však opravdu projevuje až na prahu dospělosti. Výhodou ale je, že významně neohrožuje život, pouze jej znepříjemňuje. Většina imunodeficitů je druhotných, získaných. Provázejí jiné chronické nemoci, jako jsou cukrovka či nedostatečnost funkce ledvin. Jiné souvisejí s alergiemi, většina však představuje důsledek stresu a špatného životního stylu. Praktičtí lékaři musí být ovšem neustále ve střehu, protože se objevují nové a nové imunologické souvislosti, na které je nutno v každodenní medicíně pamatovat. Příkladem budiž možnost detekce jen částečně vyjádřených případů celiakie nebo cystické fibrózy v dospívání či dospělosti.

Objevuje se názor, že prioritní funkcí imunitního systému není rozlišení vlastní látky od cizí, ale kontrola a adaptace na živé, a to bez destrukce. K přežití je tedy nutná přizpůsobivost. Čemu se hlavně neumíme v dnešní době přizpůsobit?
Výzkumně se v imunologii již léta usilovně pátrá po příčinách nepříznivé tolerance mikroorganismů - zvláště virů, ale i bakterií. Imunita je totiž stále hodně krátká nejen na viry, jako je HIV, ale mnohdy nestačí ani na „banální“ infekce herpetickými viry, jako jsou oparový virus působící stále častější herpes genitalis, EBV či cytomegalovirus. Stejně tak imunita toleruje chlamydie či borrelie nebo helikobaktery v žaludku. A co se týká adaptace, mám pocit, že nejhůře jsme adaptováni na stres. Na ten každodenní, plíživý, takže si ho ani neuvědomujeme, přestože na nás působí zásadně. Hraje velikou roli v mnoha případech opakovaných, dlouho se hojících infekcí a zánětů.

Nezdá se vám, že moderní rodiče to u malých dětí kapku přehánějí s hygienou, takže jejich organismus se pak některým vlivům vnějšího prostředí mizerně přizpůsobuje?
Před několika lety byla postulována tzv. hygienická hypotéza nárůstu alergických onemocnění. Uvažuje se, že za minimalizaci průjmových bakteriálních onemocnění v dětském věku v rozvinutých zemích platíme daň v podobě alergií. Těžko se budeme zříkat vymožeností moderní společnosti včetně vysokého hygienického standardu. Je to však výzva pro hledání možností modulace imunitního systému v dětství i dospělosti. Nadějné jsou stále častější zprávy o vlivu probiotických střevních bakterií, například různých laktobacilů.

Mimochodem, který z nejnovějších objevů vás zaujal nejvíc?
Je těžké vybrat. Fascinující jsou výsledky základního výzkumu zvláště v oblasti klonování, současně jistě vyvolávají řadu otázek a nejasností. V klinické praxi máme k dispozici stále dokonalejší diagnostické přístroje, dostupné jsou i nejmodernější léky. Přesto se v této přetechnizované medicíně často ztrácí ten nejdůležitější prvek - člověk, nemocný, trpící, pacient. Myslím, že na tomto poli máme my lékaři stále velký dluh. Neměli bychom se nechat drtit zdravotními pojišťovnami, které nízkými platbami a okrádáním v podobě restrikcí nutí mnohé lékaře ošetřit co nejvíce pacientů a stále přijímat nová a nová „rodná čísla“. Máme za povinnost vyslechnout nemocného, probrat s ním mnoho jen zdánlivě nedůležitých okolností, a tak se dobrat řešení jeho nemoci. A k tomu mnohdy nepotřebujeme ani nákladná vyšetření, ani drahé léky. Jeden z mých velkých učitelů mi rád připomínal, že pro pacienta je nejúčinnějším lékem mnohdy osobnost jeho lékaře.

Váš otec Karel se spolupodílel na rozvoji české imunologie. Určitě i vy byste v ní rád zanechal svou stopu. Jakou?
Imunologie u nás i ve světě zásadně zasahuje do vývoje medicíny. V laboratořích vědeckých ústavů a univerzit vznikají ty správné stopy. Já se pouze každodenně snažím dát něco dobrého ze sebe svým pacientům a pomoci jim v jejich bolesti, obavách a úzkostech.

Jste znám jako znalec asijské kuchyně, červeného vína a léčivých rostlin. Mohl byste čtenářům namíchat recept umožňující zcela přirozenou cestou, ještě k tomu chutnou, průběžně posilovat vlastní imunitu?
Možná narážíte na počin naší rodiny z doby nesvobody, kdy jsme se s rodiči bavili sháněním receptů indické, japonské a indonéské kuchyně a jejich zkoušením a převáděním do variací podle možností tehdejšího zásobování. Kniha se proto jmenovala Variace na kuchyně Orientu. Víno - a nejenom červené - je pro změnu záležitostí večerního studia posledních let. Během něj jsem pátral po charakteru jednotlivých odrůd a vlastnostech terroir, které by mohly mít vliv na léčivé vlastnosti a umožňovaly vybraná vína v malém množství propojovat s prevencí a léčbou konkrétních nemocí. Pokud bych měl tedy nyní jako dávný alchymista namíchat vhodný elixír, smíchal bych ve svém tyglíku fyzickou aktivitu, kvalitní stravu, dostatek odpočinku, pravidelné radosti s teplem rodinného krbu a vše bych poradil zapít sklenkou dobrého moravského...

Otázky připravila Alena Málková

MUDr. Martin Nouza, CSc.
- po promoci na lékařské fakultě nastoupil jako internista do pražského IKEM, kde se zaměřil na choroby ledvin a na péči o pacienty dialyzované a transplantované
- atestoval se v oboru vnitřní lékařství, klinická imunologie a alergologie a nefrologie
- od roku 1995 pracoval jako imunolog na klinice MUDr. Jaroslava Svobody
- v roce 1996 spoluzaložil Centrum péče o nemocné s chronickým únavovým syndromem, jehož cílem bylo zajistit komplexní péči těmto pacientům
- v roce 2000 založil privátní Centrum klinické imunologie v Praze, které poskytuje péči od prevence po léčbu, se zaměřením na klinickou imunologii, alergologii, astmatologii, vnitřní lékařství, poruchy reprodukce a neurologii, a to zejména na problematiku bolestí hlavy. Zdejší pracovníci využívají jak klasických diagnostických a léčebných postupů, tak komplementárních, například akupunkturu a psychosomatiku.
- publikuje odborné i populární články, je autorem několika odborných knih