|
reklama
| Záněty dolních močových cest |
|
MUDr. Petr Macek Ph.D., FEBU |
| SANQUIS č.79/2010, str. 75 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Infekce močových cest představují zánětlivou odpověď povrchu sliznice močového ústrojí na bakteriální invazi. Po infekcích dýchacích cest jde o druhou nejčastější nákazu. V průběhu života prodělá minimálně jednu infekci močových cest 40 % žen a 12 % mužů. Původci mohou být různí, zcela převládají bakterie.
|
|
Bakterie Escherichia coli způsobuje více než 75–85 % všech infekcí, dalších 5–15 % zapříčiňuje Staphylococcus saprophyticus, ostatní bakterie jsou zastoupeny výrazně méně. Přítomnost bakterií v moči označujeme jako bakteriurii, pyurie se projevuje jako hnis v moči.
Záněty močových cest lze dělit na akutní a chronické nebo na infekce horních a dolních močových cest. O recidivě hovoříme, pokud člověk znovu onemocní poté, co byl prokazatelně vymýcen původce předchozí infekce. Recidivující infekce močových cest znamená tři a více epizod v průběhu dvanácti měsíců. Podle příznaků dělíme onemocnění na uretritidu (zánět močové trubice), cystitidu (zánět močového měchýře), pyelonefritidu (zánět ledvinných pánviček a okolní tkáně), absces ledviny, u mužů pak také zánět prostaty či absces prostaty.
Zánět močového měchýře
Akutní zánět močového měchýře (cystitida) je nejčastější infekce močových cest. Postihuje především sexuálně aktivní ženy a s věkem její pravděpodobnost pomalu mírně narůstá. Vzniká nejběžněji průnikem z oblasti zevního genitálu. Obvykle se jedná o infekce nekomplikované.
Po prvním zánětu má v průběhu jednoho roku alespoň jednu recidivu 25–50 % žen a 3–5 % trpí recidivujícími infekcemi dlouhodobě. K rizikovým faktorům pro vznik tohoto zánětu patří především častý pohlavní styk.
K projevům akutní cystitidy může patřit obecně obtížnější pocit močení, bolestivé močení, pálení při močení nebo při jeho dokončování, dále pak častější močení nebo pocit častého nucení na močení (někdy i velmi výrazný). Současně mohou být přítomny také bolesti v podbřišku nebo v oblasti zevního genitálu. Teplota obvykle zvýšená nebývá. Moč může zapáchat a přítomnost krve v moči se uvádí až ve 40 procentech. Teploty přes 38 °C obvykle signalizují silně probíhající zánět či počínající postižení ledvin.
Vyšetření moče v ordinaci se nejčastěji provádí detekčními papírky. Léčba nekomplikované akutní cystitidy spočívá v režimových opatřeních a antimikrobiální terapii (podávání antibiotik). Obvykle trvá 3 až 5 dní. Režimová opatření spočívají v dostatečném příjmu nedráždivých tekutin (zejména bez obsahu kofeinu) v množství 2–2,5 litru za den. Podle závažnosti příznaků dále můžeme indikovat relativní klidový režim bez větší fyzické aktivity až po krátkodobou pracovní neschopnost.
Prevence a léčba
Obecná prevence infekcí močových cest spočívá v zabránění prochladnutí a dostatečném příjmu tekutin, jehož výsledkem je odpovídající vylučování moči. V prevenci recidivujících zánětů močových cest se nejčastěji uplatňují přípravky s obsahem brusinek nebo D-manózy, které snižují přilnavost bakterií ke stěně močového měchýře. Zde je možné využít přípravky ke zlepšení imunity dolních močových cest, případně zajistit přípravu autovakcíny s očkovací látkou vyrobenou z bakteriálních kmenů pacienta. Pokud tato opatření selhávají, předepisuje se dlouhodobé užívání nízké dávky antibiotika na noc. Při recidivujících infekcích močových cest je vždy nutné odborné vyšetření urologem k vyloučení anatomické nebo funkční příčiny.
Není-li akutní cystitida včas léčena, je hlavním rizikem rozšíření infekce na horní močové cesty se vznikem akutního zánětu ledvinných pánviček a okolní tkáně. K tomu nejčastěji dochází při odkládání návštěvy u lékaře nebo příliš dlouho trvající samoléčbě různými rostlinnými přípravky.
|
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 79 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
|
