|
reklama
| Editorial (81/2010) |
|
Irena Jirků |
| SANQUIS č.81/2010, str. 12 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Když se Henri Matisse chystal na svou cestu po Francouzské Polynésii, doufal nalézt zajímavé světlo, nové barvy, ale pak na Tahiti nevěděl, co si s nimi počít. Stál prý tehdy po kolena ve vodě, díval se zasmušile na ryby plovoucí okolo a mlčel. Celé hodiny.
|
|
„Mistře, tady je taková nádherná krajina, ženy, zvířata. Proč se nekocháte? Proč nemalujete?“ zeptali se ho.
A on, aniž zvedl oči od hladiny, pravil:
„Kdepak. To je Gauginovo!“
„A ryby – ty jsou zase Matissovy,“ říká Tomáš Císařovský.
Zrovna nedávno se toulal po stejných končinách a přivezl si odtamtud skicák plný zářivých barev. Své dojmy, pocity a vjemy se teď v pražském ateliéru pokouší převést na plátno. „Je to těžké,“ řekl Evě Bobůrkové a ta mu musela dát za pravdu. Co chcete ještě objevovat po Gauginovi, po Matissovi?
Ne, vůbec to dnes nemáme lehké. Všechno už snad bylo namalováno, napsáno, objeveno. Kdo z nás, lidí žijících na začátku 21. století, má ještě šanci přijít s něčím novým? Počítačoví specialisté, ti nám bezesporu nachystají spoustu dech beroucích novinek, ale malíři, sochaři, fotografové, spisovatelé?
Od takových otázek je už jen krok k té zásadní... Nemusím ji vyslovovat, rovnou odpovím: Má to smysl! I kdybychom nic neobjevili. Důležité je přece hledání. A Tomáš Císařovský, jak si můžete ověřit v tomto čísle Sanquisu, už svou cestu dávno našel.
Irena Jirků
Tomáš Císařovský: Snesitelná bolest, 1997, olej na plátně, 130 x 115 cm
Všechny reprodukce obrazů Tomáše Císařovského v tomto čísle jsou z jeho archivu.
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 81 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
|
