|
reklama
| Egon Schiele |
|
Jana Nekolová |
| SANQUIS č.79/2010, str. 28 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Na jaře roku 1911 se Egon Schiele opět vydává do Českého Krumlova. Tentokrát se svou přítelkyní Wally Neuzil. Chce tu najít klid a především malovat. Max Tschunko, místní obchodník, jenž rád podporuje umělce, mladému malíři zdarma pronajímá svůj čerstvě opravený zahradní domek u řeky. Když se za několik dní přijde na Schieleho podívat, užasne. Dveře domu jsou přemalované na černo, z barokních kamen se stal barevný obraz…
|
|
 | | Klečící poloakt, tužka a krycí barvy, 1917 |
|
|
Schiele vůbec provokuje ctihodné občany Krumlova – svým chováním i kresbami. Po městě se prochází v bílém obleku a ironicky komentuje styl oblékání usedlých měšťáků. Poslední kapkou pro Krumlovské je pak scénka s nahou dívkou. „Kreslil ji před růžovým keřem u zahradního domku. Ten výjev zahlédla z terasy dcera Pollakových a zhrozila se. Ne pro tu nahotu, ale protože v modelce poznala sousedovu dceru,“ vypráví Hana Jirmusová, ředitelka Egon Schiele Art Centra. „Pobouřená slečna Pollaková si běžela postěžovat rodičům, ti zase protestovali u majitele domku. A ten? Trval na tom, aby kontroverzní malíř z Krumlova odjel.“ Egon Schiele se vrací do Vídně, ale na Krumlov nezanevře. Občas sem přijíždí a – jak jinak – maluje, kreslí tady.
Sám ďábel mi vás vplivl do třídy
Kde se vlastně vzal ten nespoutaný umělec? Narodil se 12. června 1890 jako vytoužený syn Eugena Schieleho, přednosty stanice v rakouském Tullnu, a rodačky z Českého Krumlova Marie Soukupové. První tři chlapci jim zemřeli hned po narození, takže je jasné, že se Egon stal miláčkem rodiny. Zvláště jeho tři sestry, Elvíra, Melanie a Gerti, jej milují, rozmazlují. Egon vyrůstá obklopen ženami, možná proto je později portrétoval s takovou citlivostí, proto tak dokonale znal každý záhyb ženského těla. A jeho komplikovaná osobnost, výstřednost, potřeba nezávislosti? Mnozí vidí složitost Schieleho povahy v genetických předpokladech, zděděných po otci. Eugen Schiele trpí duševní poruchou, zapříčiněnou pravděpodobně syfilidou.
Po smrti otce se v roce 1905 stává Egonovým poručníkem jeho strýc, železniční inspektor Leopold Czihaczek, vážený občan, úředník. I když by měl z neposedného synovce raději inženýra, nechá ho jít vlastní cestou. Egon je v pouhých patnácti letech přijat na akademii ve Vídni a mezi svými staršími kolegy se neztratí. Ba naopak, jeho nezkrotná duše dále provokuje své okolí a profesor Christian Griepenkerl si jednoho dne postěžuje: „Sám ďábel mi vás vplivl do třídy.“ Když v devatenácti letech opouští akademii, Gustav Klimt, jehož secesní vliv je krátce v Schieleho kresbách patrný, mu prý říká: „Vždyť už teď jste lepší malíř než já.“
|
|
|
Vlevo Egon s rodiči a sestrami Melanií a Elvírou, okolo 1892, vpravo Egonova žena Edith Harms-Schiele
Musím odejít
|
|
| První světová válka skončila. Celá Evropa je zasažena její krutostí a počtem obětí. A jako by to nestačilo, šíří se epidemie španělské chřipky. Ve vídeňském ateliéru se před světem uzavírají Egon Schiele a jeho těhotná žena Edith. Těší se na své první dítě a věří, že izolováni od okolního světa přežijí. Marně. 28. října Edith umírá v šestém měsíci těhotenství, o tři dny později podlehne nemoci i Egon. Je mu pouhých 28 let. Umělec, jehož talent je mnohými přirovnáván k talentu Amadea Mozarta, po sobě i za tak krátké tvůrčí období deseti let zanechává dvě stě olejomaleb a na několik tisíc akvarelů, kreseb a kvaší. Portréty, skvěle vystavěné krajiny měst, dokonalé tvary ženských těl i na tu dobu odvážně erotické kresby. Přesto je záhy po své smrti zapomenut. Trvá dlouho, než jej svět objeví a jeho dílo budou všichni obdivovat.
|
 | | Egon Schiele (1890–1918) |
|
|
Repro kreseb Egona Schieleho a černobílých fotografií: © Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
|
|
|
|
obsah čísla 79 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
|
