Narodila se v izraelském kibucu. Její otec byl ředitelem politického divadla a malá Jasmin tam trávila spoustu času. Už tehdy se rozhodla pro moderní tanec. První zkušenosti získávala v největším izraelském souboru Kibbutz Dance Company, který v té době vedla známá choreografka Yehudit Arnon. „Byla to pro mě výborná zkušenost, jako velmi mladá tanečnice jsem měla možnost pracovat se zajímavými lidmi. Také jsem tam vytvořila své první, krátké představení pro své kolegy.“

 
Roku 1997 jste se přesunula do Londýna. Proč?
Nejprve jsem doprovázela svého partnera, který tehdy v Londýně studoval. A během tohoto pobytu jsem nabídla tamější taneční škole The Place svou choreografii – uvedli ji v rámci projektu „Resolution“. Hned poté mi nabídli, abych se stala členkou této významné školy. Podpořilo mě několik velkorysých osobností a institucí, byla jsem šťastná, že mohu pokračovat ve své práci. V Londýně chci zůstat, vyhovuje mi jeho otevřenost.

Jaký je rozdíl v pojetí izraelského a evropského tance?
Izraelský tanec je extrémně fyzický a nebývá tolik teatrální. V Británii a v Evropě vidám větší rozmanitost a všestrannost, především ve způsobu, jakým tanečníci zapojují tělo, aby vyjádřili pocity. To, že města jako Londýn jsou tak multikulturní, navíc umožňuje originální tvůrčí propojení.

O čem pojednává Yesterday?
Připomíná uplynulých deset let existence souboru, je to cesta do mých vzpomínek, momenty z našeho již uvedeného repertoáru, ale i útržky, které nikdy neopustily studio. Starým nápadům a minulým vzpomínkám jsme vdechli nový život. Představení pohlíží na tělo jako na domov. Zkoumá jeho krajinu, hledá okamžiky, které paměť nějak poznamenaly nebo v ní zanechaly trvalou stopu.

Vracíte se ve svých choreografiích do rodného Izraele?
Inspirací je mi celkově život kolem mě. Ubírá se jistými cestami, na nichž narážím na nejrůznější události, které probouzejí mou fantazii. Vyrůstala jsem a dospívala v Izraeli, většinu svého tvůrčího života jsem strávila ve Velké Británii, ale můj domov je v mém těle, které je domovem mých nápadů, myšlenek, přání a veškerých vzpomínek. Tam žiju.
 

Tělo jako nástroj
Cesta do hlubin lidské duše, zápas s býkem, fenomén dvojčat či příběh lásky, touhy a smrti – to vše se dá vyjádřit tancem. Tancem vášnivým, provokujícím a především popírajícím fyzikální zákony. Již tradičně je mu zasvěcen měsíc červen, kdy se do Prahy a dalších českých měst sjíždějí soubory z různých koutů Evropy, aby předvedly své choreografie.
Letošní mezinárodní festival Tanec Praha zahájí přední maďarský choreograf Pál Frenák. Debris Company ze Slovenska společně s belgickou Compagnie José Bes prosvany budou zkoumat možnosti současného tance, hudby a slova. A Evropská laboratoř v rámci přehlídky nabídne například choreografii Dory Hoštové Tore či představení španělsko-kubánské dvojice La Macana nazvané jednoduše Ven.

Do Karlína!
V závěru festivalu si milovníci tance jistě nenechají ujít tři večery v Karlínském divadle. Budou patřit dvěma tanečním souborům, které se českému publiku představí poprvé. „Yesterday s osmi virtuózními tanečníky dýchá vášní, jemností i fyzičností – od zběsilého, provokativního tance až po okamžiky křehké krásy a něžnosti,“ zve na Jasmin Vardimon Company ředitelka festivalu Yvona Kreuz mannová. O divácky náročné, ale velmi působivé choreografi i Out of Context belgického souboru Les Ballets C de la B říká: „Alain Platel se obrátil do nitra lidské duše, která nezadržitelně vyplouvá na povrch skrze tělo. Tělo jako nástroj emocí, nositel vzpomínek, jako surový materiál pro živé umění. Autor zve diváka na cestu do hlubin lidské existence.“
Představení proslulého vlámského choreografa Alaina Platela spolu s Jasmin Vardimon Company budou bezpochyby zlatými hřeby festivalu – přijďte se seznámit! Tanec Praha, 7. 6.–29. 6., více informací o programu na www.tanecpraha.cz