|
reklama
| Duševní poruchy a kvalita psychiatrické péče |
|
prof. MUDr. Jiří Raboch DrSc. |
| SANQUIS č.78/2010, str. 76 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Lidé trpící duševními nemocemi byli dlouhodobě vyřazováni ze společnosti a někdy dokonce za projevy svých chorob trestáni. Ve středověku charakterizovala věta „Fame plagiis, vinculis, coercendus est insanus” (volně přeloženo: duševně nemocný musí být zkrocen hladem, bitím nebo okovy) péči o jedince s duševní chorobou. Teprve později díky rozvoji poznání lidstva o přírodě i o sobě samém, díky změnám filozofických postojů v období renesance a osvícenství a díky enormnímu úsilí lékařů, jako byli například Johan Weyer (1515–1588), William Tuke (1732–1822), Filip Pinel (1745–1826) a další, se podařilo opět probojovat původní Hippokratovu myšlenku, že duševní choroby jsou způsobeny dysfunkcí mozku a patří k poruchám zdraví.
|
|
Psychiatrie se ve 20. století stala plnohodnotným medicínským oborem. Došlo k obrovskému rozvoji poznatků o mozku a jeho funkci. Jsou popisovány geny (genom), které podmiňují abnormní chování a myšlení duševně nemocných. Byl prokázán vliv faktorů ze zevního prostředí na expresi genů, a tím i na rozvoj a persistenci duševních poruch. Nová psychofarmaka již nejsou nacházena náhodně či produkována jako analogie přírodních látek, ale jsou syntetizovány molekuly, které cíleně ovlivňují některé oblasti CNS podle předpokládaného mechanismu účinku. Objevují se další biologické prostředky ovlivňující lidskou psychiku, jako je působení světla, magnetické energie, spánková deprivace apod. Psychoterapeutické postupy se stávají kratšími, strukturovanějšími a v kontrolovaných studiích prokazují svoji účinnost.
Někdy tento vývoj bývá popisován jako takzvaná třetí psychiatrická revoluce. Jistě není náhodou, že Nobelova cena za fyziologii a lékařství byla v roce 2000 udělena společně A. Carlssonovi, P. Greengardovi a E. Kandelovi za výzkum v oblasti přenosu informací v mozku.
Kvalita péče
Velká studie organizovaná v devadesátých letech Světovou zdravotnickou organizací, Světovou bankou a Harvardovou univerzitou pod názvem Global Burden Disease prokázala, že neuropsychiatrické choroby přinášejí především rozvinutým zemím největší ztráty pracovní schopnosti. Podíl neuropsychiatrických poruch na celkovém množství let ztracených předčasnou úmrtností a nemocností (DALY) je v Severní Americe, západní a střední Evropě 22 %, což představuje první místo ještě před kardiologickými (20,4 %) a onkologickými (13,7 %) onemocněními! Nejvýznamnějšími jednotlivými chorobami zde byly ischemická choroba srdeční, rekurentní depresivní porucha a cerebrovaskulární choroby.
|
|
|
Pod mottem „Duševní poruchy a kvalita péče“ se ve dnech 10.–13. června 2010 uskuteční pod záštitou ministryně zdravotnictví Dany Juráskové ve Špindlerově Mlýně 8. sjezd České psychiatrické společnosti za účasti více než 500 psychiatrů, ale také zástupců organizací sdružujících pacienty, jejich příbuzných, plátců, organizátorů, politiků i farmaceutického průmyslu. Proč právě téma kvalita péče? Kvalita péče se nyní v českém zdravotnictví skloňuje na všech úrovních. Je možno ji vidět z pohledu ideologického či praktického, mezinárodního, národního, mezioborového, oborového, z pohledu organizátorů péče, úředníků, poskytovatelů, plátců, zdravotnických pracovníků, konzumentů péče a jejich příbuzných.
Úroveň v České republice
Jaká je tedy psychiatrická péče v ČR? Z celosvětového pohledu velmi dobrá. Z pohledu rozvinuté Evropy je silně podfinancovaná, tradičně středoevropsky patriarchální, orientovaná institucionálně (více než by bylo žádoucí) se všemi nevýhodami i výhodami takového systému.
K největším změnám ve struktuře poskytovaných služeb došlo pochopitelně na začátku devadesátých let, kdy se například snížila lůžková kapacita asi o jednu třetinu a vznikla celá řada komunitních zařízení. Změny se děly spontánně a po počátečním nadšení vstoupily do hry především ekonomické faktory a nezájem rozhodujících společenských sil o problematiku duševně nemocných. Psychiatrie je také dlouhodobě znevýhodněna nedohodami mezi zdravotním a sociálním sektorem při financování kombinované péče, která je pro celou řadu lidí s duševní poruchou důležitá a typická.
Česká psychiatrická společnost, ač její prvoposlání je odborné a vědecké, se dlouhodobě snaží dalšímu vývoji napomoci. Má vypracovanou koncepci svého oboru (viz webové stránky www.ceskapsychiatrie.cz), iniciovala celou řadu setkání, jednání či seminářů za účasti předních politiků (např. Přemysl Sobotka, Jaroslav Krákora, Dana Jurásková, Vladimír Remek, Pavel Bém, Tomáš Julínek, Milada Emmerová, Džamila Stehlíková, Boris Šťastný). Stála u zrodu dvou mezirezortních komisí ministerstva zdravotnictví, které se měly věnovat poskytování psychiatrické péče. Dílčích úspěchů již bylo sice dosaženo, skutečný průlom se však teprve očekává.
Co to je kvalitní péče? Názory se různí. Někteří zdůrazňují množství peněz proudících do sektoru. V tomto směru je na tom psychiatrie velice špatně. I po loňském navýšení asi o jedno procento (cca 350 milionů Kč) zůstává se čtyřmi procenty z celkového zdravotního rozpočtu hluboko na evropském chvostu. Přitom systém toku peněz vysloveně brání rozvoji oboru.
Jiní zdůrazňují počty profesionálů pracujících v oboru. Pokud se týká lékařů, je jich v psychiatrii kupodivu relativní dostatek (lehký evropský podprůměr), i když by jich bylo potřeba ještě více. Při změnách postgraduálního vzdělávání není zatím dostatek informací o tom, zda mladí lékaři budou mít i nadále zájem vstupovat do tohoto komplikovaného oboru. Zato je k dispozici méně dalších odborníků, jako jsou kliničtí psychologové, sociální a rehabilitační pracovníci, arteterapeuti a další.
Struktura poskytované psychiatrické péče je dlouhodobě orientována na ústavní péči s nadprůměrným množstvím lůžek umístěných v léčebnách často v nedobrém technickém stavu. V České republice máme relativně dost psychiatrických ambulancí, schází ovšem akutní nemocniční oddělení. Za pozitivní lze považovat, že před časem byla poprvé po dlouhé době postavena zcela nová psychiatrická klinika – a to ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, rozšiřuje se dále psychiatrické oddělení v Ostrově nad Ohří a má být postaven nový pavilon ve Svitavách.
Spokojenost pacientů
Často je ve sdělovacích prostředcích zmiňována spokojenost pacientů. Mezi ostatními obory není obor psychiatrie hodnocen příznivě. Je ale nezbytné si uvědomit, že asi 10 % našich pacientů je léčených proti své vůli především z iniciativy svých příbuzných či orgánů policie. Jen asi v polovině případů i po několika týdnech pobytu v nemocnici tito lidé uznají, že hospitalizace byla adekvátním řešením krizové situace.
Jako cennější se jeví mezinárodní porovnání s obdobnými skupinami pacientů léčených v jiných zemích. Z evropských projektů EDEN a EUNOMIA vyplývá, že spokojenost psychiatrických pacientů v České republice je buď stejná, nebo dokonce o něco vyšší než například spokojenost klientů psychiatrických center či klinik v Drážďanech nebo Londýně. Podle provedených měření se pocity léčených a ošetřujícího personálu často liší. Jsem přitom přesvědčen, že i spokojenost s podmínkami a výsledky práce profesionálů poskytujících psychiatrickou péči jsou pro kvalitu systému psychiatrické péče velmi důležité.
Je třeba si přát, aby se česká psychiatrie byla schopna blížit „vybalancované“ a diferencované péči, která se v současné době jeví jako optimální a měla by se u nás stát běžným standardem.
|
|
|
|
|
obsah čísla 78 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
|
