|
reklama
| Zahrada podle přírody |
|
Pavel Kočička |
| SANQUIS č.78/2010, str. 108 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Jak se o svou zahradu postarat „jednou provždy“? Třeba pomocí takzvaného permakulturního pěstování.
|
|
Jsou zahradníci, kteří rádi tráví každou volnou chvilku prací na zahradě. A potom existují lidé, které úkony spojené se zahradničením příliš nezajímají – ale co dělat, když už zahradu jednou mají. Obě tyto skupiny může zaujmout originální přístup k zahradničení – ekozahrady.
Ve stručnosti: jde vlastně o vytvoření permakultury – zahrady, která se neustále sama obnovuje. Řízeným „ponecháním rostlin svému osudu“, tedy správným osazením jednotlivých výškových úrovní zahrady, lze dosáhnout trvalé udržitelnosti – a spokojenosti zahradníka. Čím blíže je toto uspořádání přirozenému prostředí, například v lese (kde nejníže rostou mechy, následují křoviny, stromy), tím lépe. Přímo u domu se tedy má nacházet nejnižší patro rostlin, které se pomalu zvedá: v dalším pásmu rostou keře, pak ovocné stromy a nakonec nejvyšší stromy, ty chrání celý systém. Nejnižší zóna by měla být otevřená na jih, stromová hradba zase musí poskytovat ochranu na severu.
|
|
|
Permakulturní pěstování zaručuje všechny vlastnosti skutečné zahrady – včetně pěstování plodin. Nabízí se otázka – jak na to, aby místo „užitečných“ rostlin nepřevládl plevel? Nejlepší inspirací je bezpochyby opět příroda, tvrdí Jaroslav Svoboda, který již několik let o permakulturách přednáší a nyní na základě svých dlouholetých zkušeností s ekozahradami napsal publikaci Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku.
Další podstatná myšlenka? „Na každém místě se ujmou jen ty rostliny, které se tam hodí. Nikde nezůstává obnažená holá půda, rostliny se navzájem překrývají, odumřelé části zetlívají na místě a hnojí půdu pod sebou, rostliny si navzájem prospívají.“
Vtip tkví v zónách
Uvažujme o zahradě u rodinného domku: rozdělíme ji do několika zón podle jejich účelu, přičemž nejčastěji využívané rostliny umístíme logicky nejblíže budově. Zóna 0 tedy zahrnuje samotnou budovu, to znamená třeba k ní přiléhající skleník nebo zimní zahradu. Následuje zóna 1 (tráva, cestičky), kam patří bylinky, „jedlý trávník“ (jedlý ve smyslu léčivých rostlin, salátovek apod.) a zeleninové záhonky s pestrou paletou plodin. První zóna přece jenom vyžaduje určitou údržbu, občasné zalévání a pravidelné sklízení plodů. V zóně 2, do které už není třeba zacházet tak často, se pro změnu nachází „jedlý les“, například brambory, fazole nebo cukety. Hodí se také pro umístění kompostu. Zatímco první zóna ještě vyžadovala občasnou zálivku, druhá oblast se bez ní obejde.
|
|
|
Zónu „komerční produkce“ s číslem 3 lze vytyčit hlavně na větších pozemcích. Zahrnuje ořešáky, velké ovocné stromy nebo jedlé kaštany a veškerá větší políčka pro pěstování a prodej zeleniny – odtud její název. U největších pozemků se setkáváme také se zónou 4 – tedy zónou minimální péče, kde se nachází les pro těžbu dřeva nebo divoce rostoucí plodiny. Dříve se těmto územím říkalo úhor. Pátá zóna, divočina, je oblastí zcela bez zásahu lidské ruky.
Zatímco velká zahrada dokáže fungovat jako samostatný ekosystém, záhonek před domem nebo rostliny v truhlících, které nemají jak zadržovat vláhu a ani jinak nejsou soběstačné, to mají těžší. Permakulturní zahradu přesto můžeme mít i na balkoně. „Platí ale, že čím menší zahrádka, tím více práce,“ dodává Svoboda.
|
|
Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku
Kniha popisuje „filozofii“ ekozahrádek a permakulturního pěstování. Autor shrnuje nutnou teorii i praktické rady, uvádí seznam vhodných plodin, popisuje ideální rozmístění rostlin a jejich nejlepší kombinace. Věnuje se ekozahradám všech rozměrů – od malých balkonových až po rozsáhlé farmy. SMART PRESS, 2009
|
|
|
Foto z knihy J. Svoboda: Kompletní návod k vytvoření Ekozahrady a rodového statku, Smart Press, 2009
|
|
|
|
obsah čísla 78 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
|
