Popáleniny bolí
Dětský organismus je mnohem zranitelnější než dospělý. Už při popálení na pěti procentech těla (jedno procento je přibližně plocha dlaně) může dojít k popáleninovému šoku a hrozí smrt. Proto se doporučuje vyhledat odbornou pomoc i v zdánlivě nerizikových případech. Praktický lékař, který se s popáleninami běžně nesetkává, může mít problém přesně určit rozsah poškození.
Českou zvláštností, zasluhující hlubší psychologickou analýzu, jsou relativně časté sebevraždy upálením, obvyklejší spíše v asijském kulturním prostředí. Přitom asi neexistuje bolestivější a nepříjemnější způsob, jak sejít ze světa. Lidé se upalují na veřejných prostranstvích, demonstrativně, takže je obvykle někdo zachrání. Potom následuje dlouhá a bolestivá léčba. „Kdyby ti lidé věděli, co je čeká, tak by se o nic takového ani nepokusili,“ říká Zdenka Crkvenjaš. „Někteří to popisují jako momentální zkrat a byli rádi, když jsme je zachránili. Ale měli jsme pacienta, který se popálil na velké části těla, přežil a udělal to znovu. Podruhé už sebevraždu dokonal.“
V ostravském popáleninovém centru řeší následky tragických událostí. Jak se vlastně dá snášet každodenní pohled na bolest a utrpení, které je provázejí? Pohled do očí popálené Natálky je strašný, i když vidíte jen její fotku v novinách. „Pro nikoho to není jednoduché. Lidé většinou nemohou za to, co se jim stalo. Následky si přitom ponesou celý život. Od toho se člověk musí, ať chce či nechce, oddělit. Většinou se k tomu dojde automaticky, když se soustředíte na práci. V té chvíli nemáte čas a prostor přemýšlet nad lidskými osudy, jakkoli s nimi soucítíte,“ uzavírá primářka Crkvenjaš.