reklama




naši partneři
 
reklama


Osud Jenského kodexu
Günter Bartoš  
SANQUIS č.77/2010, str. 43


Byl k vidění letos na Pražském hradě – a to pouhé dva týdny, pod skleněným poklopem a za sníženého osvětlení. Pozdně středověký manuskript je totiž tak vzácný, že klimatizovaný trezor opouští jen výjimečně a nakrátko, za přísných technických a bezpečnostních podmínek. „Po výstavě necháme rukopis pět let ležet v klidu,“ řekl Michal Lukeš, ředitel Národního muzea.
Vznik kodexu v letech 1490–1510, vlastně sborníku deseti teologických textů psaných česky a latinsky, inicioval pražský utrakvista Bohuslav z Čechtic. Obsahem většiny textů je kritika katolické církve, srovnání čistého života Krista a jeho učedníků s dobovým zlořádem, jak naznačuje už první list s titulem Antithesis Christi et Antichristi.
Rukopis obsahuje 120 listů se 122 iluminacemi. Podle kurátora Richarda Šípka je skutečnou raritou složka šestnácti listů, které nebyly psány rukou, ale vytištěny v roce 1495: „Byly věnovány mučednické smrti Jana Husa a Jeronýma Pražského, na celém světě se dochovaly jen tři exempláře.“
 

Jenský kodex fascinuje především velkými iluminacemi, většinou malovanými přes celou stranu. Text je jen stručně komentuje, případně je napsán na kroucené pásky, vycházející z úst postav. Řada iluminací „středověkého komiksu“ zlidověla, ilustrace Žižka v čele vojsk byla otištěna na dvacetikorunové bankovce. „Dobře známá je také scéna boje husitů s křižáky, na níž je krvelačnost a krutost křižáků zdůrazněna tělíčkem nemluvněte, které jeden z nich nese nabodnuté na svém kopí,“ dodává Šípek. Ideologická kritika katolíků vyústila do expresivity ve tvarech a barevnosti. Autoři textů psali iluminátorům komentáře, jak mají kresby vypadat. „Takových věcí se dochovalo málo. Srovnatelný je Göttingenský rukopis, jehož výzdoba není tak nádherná,“ říká Marta Vaculínová, vedoucí oddělení rukopisů a starých tisků Národního muzea.
 
Iluminace upálení mistra Jana Husa

V první polovině 16. století odvezli za neznámých okolností kodex z Čech. Jméno mu dalo dlouhodobé umístění v Univerzitní knihovně v Jeně, kde byl po staletí. V roce 1951 ho prezident NDR Pieck daroval Gottwaldovi. Byla to symbolická reparace enderácké části Německa za válku? Časté vystavování v následujících letech rukopis nevyčíslitelné hodnoty poškodilo. „Zprávy ze sedmdesátých let konstatují rozsáhlá poškození, musel se restaurovat,“ vysvětluje kurátorka Kateřina Horníčková. Dnes k němu tedy už nemají běžný přístup ani badatelé a musejí se stejně jako veřejnost spokojit s digitalizací a faksimilii.

Foto: Günter Bartoš, repro: © Národní muzeum


obsah čísla 77 ročník 2010





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek