Důležitost prevence
Naše česká endokrinologie nezapomíná, že ještě důležitější než léčba je prevence. Šedesát let existující a dále zpřesňovaná prevence jodového deficitu, která ochraňuje naše obyvatelstvo nejen před strumou a některými dalšími onemocněními štítné žlázy, ale zasluhuje se i o mírné zlepšení celkové intelektové úrovně obyvatelstva, byla již zmíněna. Zásluhou prof. Hníkové byla u nás zavedena již před více než čtvrt stoletím kontrola vrozené hypotyreózy a u všech u nás nově narozených dětí se z kapky krve sleduje, zda novorozenec netrpí vrozenou fenylketonurií nebo hypotyreózou (neléčeny by jej odsoudily k duševní zaostalosti) a dále vrozenou nadledvinovou hyperplazií (ta by jej mohla ohrozit i na životě).
Podobně je aktivně vyhledáván i život ohrožující medulární karcinom štítné žlázy u příbuzných, jimž toto onemocnění bylo diagnostikováno. V současné době je ve zkušebním rozsahu zaváděn screening nedostatku jodu a výskytu tyreopatií v těhotenství, který by měl zajistit další péči matkám, omezit ohrožení plodu a zlepšit inelektovou úroveň ohrožených dětí o několik bodů IQ.
Endokrinologie se stává nepostradatelnou partnerskou disciplínou i pro jiné medicínské obory. Hormony pronikají jako léčebné prostředky významně do imunologie, dermatologie, transplantologie, o almologie, gynekologie, psychiatrie a dalších oborů. Endokrinologie splývá zvolna s dalšími obory, které se zabývají metabolickými onemocněními, zejména s diabetologií (která je koneckonců jedním z oborů endokrinologie), metabolickou osteologií, lipidologií, obezitologií a dalšími příbuznými odvětvími medicíny poruch regulací. Onkologie hormonálně dependentních nádorů, které u žen i u mužů patří k nejčastějším, se bez poznatků z endokrinologie dnes neobejde. Stejně je tomu u dnešní úspěšné kardiologie, urologie, gastroenterologie, neurologie, pneumologie, revmatologie nebo medicínských oborů zabývajících se výživou, vývojem dítěte či stárnutím.
Není se však třeba bát, že by endokrinologové ztratili své pacienty. Již prevalence onemocnění štítné žlázy, syndromu polycystických ovarií, poruch metabolismu kosti nebo hormonální dysbalance stárnoucí populace je důvodem k odhadu, že snad každý čtvrtý občan potřebuje nebo bude potřebovat endokrinologické vyšetření. Tomu také odpovídá doporučení Výboru pro endokrinologii Evropské unie lékařských specialistů (2001), které považuje za rozumné, aby na 50–60 tisíc obyvatel připadal jeden endokrinologický specialista nebo konzultant. Ve skutečnosti je tomu tak jen v některých zemích Evropské unie. Některé země překračují toto číslo až třikrát, jinde včetně naší země nedosahuje ani poloviny. Podle průzkumu by Evropská unie potřebovala nově celkem asi sedm tisíc endokrinologů a navíc k náhradě přirozeného úbytku by měla zajistit přípravu nových endokrinologů přibližně v počtu 300 ročně. Není proto divu, že u nás pacient doporučený k endokrinologovi má značné potíže najít specialistu s volnou kapacitou.
Je také třeba počítat s novým typem pacienta, který bude vyhledávat radu endokrinologa. Půjde o jinak zdravé lidi, kteří budou chtít zlepšit například svou malou postavu, snížit chuť k jídlu, změnit tělesné složení v poměru svalů a tuku, upravit svou sexualitu, reprodukční schopnosti nebo korigovat důsledky stárnutí.
Proti situaci před dvaceti lety, kdy hlavní tíhu centralizované péče o dospělé endokrinologické pacienty nesla tři pražská pracoviště – 3. interna 1. lékařské fakulty, klinika nukleární medicíny v Motole a Endokrinologický ústav, je dnes v České republice celá řada erudovaných endokrinologických pracovišť. O dobrém jménu české endokrinologie svědčí i skutečnost, že pořádání 12. kongresu Evropské společnosti pro endokrinologii bylo svěřeno České endokrinologické společnosti. Koná se ve dnech 23. 4.–28. 4. 2010 v Praze.
 

Celý článek ve formátu pdf naleznete zde.