|
reklama
| Sen o pobřeží jantaru |
|
Jan Andreska |
| SANQUIS č.77/2010, str. 102 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Tak tedy půjdeme dál po břehu Suebského moře, jeho vlny omývají sídla Aestiů, kteří mají vzhled a zvyky Suebů, jazyk bližší britannskému. Prozkoumávají však i moře a jediní ze všech sbírají na mělčinách a na břehu jantar, kterému říkají glesum. Nezjistili, ba ani o tom nepátrali – vždyť jsou to barbaři – jaká je jeho podstata a co způsobuje jeho vznik. Dlouho se dokonce válel nepovšimnut mezi ostatním, co moře vyvyrhlo, až mu naše rozmařilost pomohla ke jménu. Sami ho neužívají. Sbírá se surový, nezpracovaný přichází na trh a cena, kterou za něj dostávají, je udivuje. Tacitus, Germania, kap. 45
|
|
|
Jantar je látka, která se vzpírá jednoznačným definicím. Patří mezi minerály, jde totiž o mineralizovanou pryskyřici tře tihorních jehličnanů. Chemické složení směsi terpenoidních látek je neurčité, udává se pouze jako empirický vzorec C10H16O. V ohni jantar hoří, z této vlastnosti povstalo německé Bernstein a z toho pak polské bursztyn. Jantar se sice nachází na více místech světa, nám nejbližší a pro evropské dějiny nejdůležitější naleziště je na jižním pobřeží Baltu.
Člověka jantar fascinoval odedávna. Nejstarší lidskou rukou opracovaný jantar byl nalezen u Hannoveru a stáří jeho opracování se odhaduje na 30 000 let. Ve starověku vedla potřeba jantaru v antickém Řecku a později v Římě ke vzniku panevropské komunikace, která byla přímo pojmenována Jantarová stezka. Její hlavní větev vedla od severu k jihu přes Moravu. Množství transportovaného jantaru bylo zjevně velké, například u Wroclavi archeologové nalezli tři pozdně laténské depoty o celkové váze 2900 kg!
Pozoruhodnou vlastností jantaru je schopnost tvořit záporný elektrický náboj při tření vlněnou látkou, jako první tento jev zaznamenal Thalés z Miletu. Tehdy získalo lidstvo podle řeckého jména jantaru elektron ( ) slovo elektřina.
Baltská primární naleziště jsou koncentrována do oblasti Královce čili Königsbergu, který se dnes jmenuje Kaliningrad. Tamní jantar vznikl zkameněním pryskyřice jednoho z tehdy žijících druhů borovice Pinus Succinifera. Jantarové kusy, často nečekaně velké, jsou uloženy v křídových souvrstvích a získávají se hornicky. Královecké křídové skály jsou ale také rozmývány mořským příbojem, a tak se jantar dostává do vod Baltu a je jimi roznášen na všechna jeho pobřeží. Je jen nepatrně těžší než voda a lehčí než všechny další přítomné minerály, proto je příbojem vyplavován a dá se sbírat na plážích.
|
|
Kam se vypravit
Časově i ekonomicky nejjednodušší získání jantaru je nepochybně jantarový šperk koupit. Jeho hledání na přírodních nalezištích totiž není úplně snadné. Uložení jantaru v křídových vrstvách činí jeho primární naleziště amatérským hledačům naprosto nedostupná. V celkem nedávných dobách, kdy chladné vody Baltu reprezentovaly jednu z mála možností, jak se mohl občan Československa vykoupat v moři, mnozí turisté (mezi nimi i autor) se pokoušeli vyplavené kousky jantaru hledat na sekundárních nalezištích, tedy na plážích Polska i východního Německa. Hledání bylo zpravidla zcela neúspěšné.
|
|
Úspěch v Lotyšsku
Dětský sen o nálezu jantaru na břehu mořském se mi ale přece jen splnil, byť to bylo jen pár kousků, o třicet let později na ostrově Usedomu v ústí Odry. Příští cestu do jižního Pobaltí jsem pak naplánoval rovnou s úmyslem věnovat se mimo jiné také sběru jantaru.
Jako nevhodné se při této cestě ukázalo pobřeží polské, zřejmě proto, že očí slídících po bursztynu bylo na tamních plážích prostě příliš mnoho. Ani kratinké pobřeží Litvy neposloužilo jako dobré naleziště, nejspíše ze stejného důvodu. Až dlouhé a v podstatě liduprázdné pobřeží Lotyšska poskytlo kýžený výsledek.
Tam jsem nasbíral (s vydatnou pomocí manželky a tří dětí) svou první a asi i poslední nádobku baltského jantaru. Ke šperkařskému zpracování je tenhle jantar zcela nevhodný a tedy vlastně bezcenný. K získání představy, jak se asi kdysi dávno získával jantar na severním konci Jantarové stezky, ovšem tato zkušenost posloužila znamenitě. Nacházeli jsme jen malé a ještě menší kousky, ty velké si moře šetřilo na čas velkých zimních bouří.
Když vezmu svou sklenici s mořem omletým jantarem do ruky, vidím ledovcem, příbojem a větrem modelovanou plochou pobřežní krajinu. Byla, ač v srpnu, neprázdninově osamělá a nebe nad ní plné na jih táhnoucích popelavých volavek. Nekonečný pás pobřežních písčin zdobily na linii příboje drobné kousky jantaru.
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 77 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
|
