|
reklama
| Ano, Masaryk (44/2006) |
|
Zdeněk Mahler |
| SANQUIS č.44/2006, str. 80 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Když se hovoří o Masarykových střetech, uvádějí se zpravidla dva - rukopisné boje a hilsneriáda. Dodneška se však stydlavě zamlčuje kolize třetí - s katolickými preláty.
|
|
Už poté, co papež Pius IX. proklamoval svoji neomylnost a od profesorů se žádalo, aby služebně přísahali na neposkvrněné početí Panny Marie, vystoupil Masaryk z katolické církve - na čas se přiklonil k evangelíkům, ale brzy mu i tato konverze přestala vyhovovat. Přišel na to, že církev má jako všechny instituce sklon sama sebe vyhlásit nikoli za prostředek, ale za cíl, tj. zbožštit se - kněží, zřízenci církve, se prohlásí vyvolenými, obklopí se řadou výsadních dogmat, a tak se náboženství postupně převádí do obřadnictví, vyprazdňuje se, církev se stává poduškou světské moci, oltář a trůn se vzájemně podpírají. Tomu se Masaryk vzepřel. Dopracoval se k názoru, že by náboženství nejvíce prospělo, kdyby se vlastně odcírkevnilo, kdyby se takříkajíc každý sám sobě stal papežem a spojoval se se svým bohem bez prostředníka. V tomto postoji se vlastně obráželo úsilí o demokratičnost a demokracii. A samozřejmě vyvolalo to oheň na střeše! Střetání se projevilo v celé sérii: když šlo například o to, uctít památku Husovu, postavil se na odpor katolický politik Schwarzenberk výrokem, že husité byli jenom banda lupičů a žhářů. Popudil českou veřejnost a jmenovitě Masaryka, který se pak přihlásil do čela snah za postavení Husova pomníku v Praze. Nebo v roce 1892 při 300. výročí narození Komenského habsburská vláda oslavy zakázala, dokonce i na školách - Masaryk tehdy zorganizoval cyklus přednášek. Rozlícení klerikálové nakonec vyvolali proti Masarykovi několik soudních líčení: poprvé se tak stalo u soudu na Praze 1, kde byl obžalován za urážku kněžského stavu. Zastal se totiž jednoho svého kolegy profesora, který byl udán farářem a přeložen na venkov a jemuž byl zastaven úřední postup. Masaryk byl zažalován za výrok, že „katecheta, který se toho dopustil, není služebníkem náboženství, nýbrž vlastně státem placeným denunciantem“. A byl obviněn nikoli jediným žalobcem, nikoli třemi, nikoli třiceti, nýbrž třemi sty osmi kněžími! Jejich jmenný seznam zabírá plných 13 spisových stran! Žádali, aby Masaryk byl exemplárně odsouzen a aby všem hradil soudní výdaje, tedy 308x. Protože se Masarykovi podařilo prokázat oprávněnost svého tvrzení, pospíšily si katolické kruhy, aby se záhy konalo další soudní tažení, a ještě závažnější - vynutila si je nejvyšší církevní hierarchie, kauzu dokonce zdálky sledoval sám císař pán Franz Josef. Masaryk byl obviněn z rušení náboženství a hrozilo mu, že bude zbaven profesury a vyloučen ze všech rakousko-uherských univerzit. Když mu právní zástupce dr. Bouček předával obžalovací spis, který měl 220 stran, třásly se mu ruce. Masaryk na to pravil: „Klid - já už se nějak uživím. V nejhorším případě se odstěhujeme do Ameriky a začneme péct koláče a buchty.“ Naštěstí si předseda soudu krátce před procesem pročetl časopis Die christliche Welt a v něm studii, která dokazovala, že Masaryk je velice zajímavý novátorský náboženský myslitel - a tak Masaryka osvobodil. Proces už tentokrát probíhal za obrovské veřejné pozornosti - před soudem čekaly zástupy lidí. A vítězný Masaryk byl přivítán poprvé potleskem.
Jakkoli byl Masaryk často vydáván za neznaboha, lze říci, že nikdy ve svém dlouhém životě nebyl ateista. Byl přesvědčen, že se všechno vyvíjí, a má se tedy vyvíjet i náboženství. Odmítal všechno fantazírování, zjevení a zázraky. Vyznával, že je Bůh, Prozřetelnost a že všechno má svůj plán. A vyvozoval z toho, že máme každý tento plán vystopovat a s odpovědností za sebe i za svět podle toho jednat. Bůh zanechal své dílo nedokončené a na nás je, abychom na něm spolupracovali. To byla Masarykova teorie synergismu. A dál: Ježíš pro něho byl nejen prorokem, ale i nesmírně závazným filozofem. Konečným článkem víry, kterou Masaryk praktikoval, bylo, že jsme všichni nositeli nesmrtelné duše, že tudíž máme žít sub speciae aeternitatis, se zřetelem k věčnosti. A věčnost pro něho byla teď a tady - a bylo záhodno respektovat ji s důslednou odpovědností a historickým nadhledem. Masaryk znal Písmo daleko lépe než leckterý církevní hodnostář. Jeho prosazování účinné víry se setkalo s ohlasem nejen místním, Masaryk byl podvakrát pozván do Spojených států amerických, aby se zúčastnil kongresů o otázkách moderního náboženství. Z jeho přemítání vzešla řada spisů. Jádro, které Masaryk pro moderní víru odvodil, lze shrnout do jediné citace, kterou on často z bible uváděl: „Bůh láska je - kdo nemiluje bližního, jehož vidí, nemůže milovat Boha, jehož nevidí - kdo by řekl, že miluje Boha a bratra svého nenáviděl, je lhář.“ To je deviza, které pak Masaryk všechno v praxi podřizoval.
Úryvek z knihy
|
|
|
|
obsah čísla 44 |
 |
ročník 2006 |
|
témata |
|
|
