reklama




naši partneři
 
reklama


Otazníky kolem těhotenství
Doc. MUDr. Bohuslav Svoboda CSc. 
SANQUIS č.72/2009, str. 82


Těhotenství je fyziologický stav, který tudíž není nemoc. Tato základní poučka by měla být výchozím principem, kterým se řídí nejen těhotné ženy, ale i všichni ti, se kterými přichází nastávající matka do kontaktu nebo kteří o ni a její budoucí dítě pečují.

Zároveň je ale nutné si uvědomit, že těhotenství vyvolává celou řadu reakcí organismu ženy a že tyto reakce mohou být nejen fyziologické, ale i patologické, a mohou vyvolat chorobné projevy s těhotenstvím související. Odlišení fyziologických projevů těhotenství od patologických změn je zásadním úkolem porodníka pečujícího o těhotnou ženu. Nastávající matka by však měla znát těhotenské projevy, aby byla schopna je sama pozorovat a interpretovat a případně včas na patologické symptomy reagovat.
Pokud žena otěhotní, její organismus na přítomnost vyvíjejícího se plodového vejce prakticky ihned zareaguje. Mezi změny, které mohou být příznaky časného těhotenství, můžeme počítat:
1. vynechání menstruace
2. pocit zvětšování a napětí prsů
3. častější nucení na močení
4. pocity na zvracení, event. zvracení – hlavně ráno
5. zvýšenou únavnost
6. zvětšování břicha
/II. trimestr/
7. pohyby plodu /II.trimestr/
Pokud má žena podezření, že by mohla být těhotná, může si v lékárně zakoupit komerční těhotenský test na vyšetření přítomnosti těhotenských hormonů (podjednotky lidského choriového gonadotropinu v moči). Bezpečný průkaz těhotenství přinese gynekologické vyšetření, stanovení těhotenských hormonů v krvi a v současné době hlavně ultrazvukové zobrazení plodu a zobrazení jeho srdeční akce.

Co by mělo těhotenství předcházet?
Dnešní moderní doba stále více směřuje k plánovanému rodičovství, tj. těhotenství až v době, kterou budoucí rodičovský pár považuje za ideální. Masivní rozšíření hlavně hormonální antikoncepce zásadním způsobem zamezilo nežádoucím otěhotněním, důsledkem je posunutí prvního porodu k třicátému roku věku.
Žena, která plánuje otěhotnění, by měla absolvovat standardní gynekologické vyšetření, preventivní vyšetření čípku děložního a dále ultrazvukové vyšetření malé pánve. Budoucí manželské páry, které mají ve svém příbuzenstvu nějakou vrozenou vývojovou vadu, by se měly podrobit genetickému vyšetření.
V období koncepce plánovaného těhotenství by neměla budoucí matka kouřit, pít alkohol, užívat drogy, pokud bere nějaké léky, měla by konzultovat jejich vhodnost se svým gynekologem. Doba početí by měla být obdobím bez stresu, obdobím fyzické i psychické pohody – například dovolená.
Dnešní budoucí matky jsou velmi často ženy velmi společensky a pracovně vytížené, a proto se také často setkáváme s otázkou, co všechno těhotná žena nesmí. Již dříve bylo řečeno, že kouření, alkohol a drogy kromě negativního působení na ženu mají zásadní negativní vliv na vývoj dítěte, od zhoršení jeho výživy a růstu v průběhu těhotenství až k eventuálním závažným abstinenčním projevům po porodu a poruchám centrálního nervového systému.
 
Jan Vermeer van Delft: Žena držící váhu, 1662–3, výřez

Cvičit, pracovat, cestovat?
V této souvislosti je třeba zopakovat slova z úvodní části – těhotenství je fyziologický stav, a pokud těhotná nemá žádné komplikace, není ji nutno v jejích aktivitách významně omezovat. Pohyb, na který je žena zvyklá, těhotenství neškodí, je nutno pouze vyloučit větší otřesy, pády. Neměl by také způsobovat pocit únavy či vyčerpání.
Pracovní zátěž musí být posuzována individuálně, obecně platí, že jsou nevhodné noční směny a práce v prostředí nevyhovujícím pro těhotné (hluk, prach, škodliviny, vibrace, teplo…), rovněž je nutné posuzovat možnosti dopravy do zaměstnání. Těhotenství snáší každá žena jinak, a proto o tom, zda má či nemá chodit do práce, se musí skutečně rozhodovat individuálně. Nelze stanovit obecný návod jinak, než že je třeba zajistit optimální průběh těhotenství.
Velmi častou otázkou v ordinacích gynekologů je dotaz na možnosti cestování – hlavně na možnosti cestování letadlem. Obecně lze konstatovat, že žádný typ cestování – autem, autobusem, vlakem nebo letadlem neovlivňuje negativně průběh těhotenství. Je ale třeba zdůraznit, že by v případě dlouhé cesty měla mít budoucí matka možnost odpočinku, že je nutné respektovat potřebu častějšího močení, zajistit dostatečný přísun tekutin a potravy. Cestování v posledním měsíci těhotenství v sobě obsahuje riziko nástupu porodu a proto by ho měla žena již omezit a pohybovat se v blízkosti svého porodnického zařízení.

Porod doma
Když hovoříme o porodnickém zařízení, automaticky se objevuje velmi diskutovaná otázka porodu v domácnosti. Musím konstatovat, že tato otázka je sice masmediálně velmi frekventovaně probírána, ale ve skutečnosti se o ni zajímá a porod v domácnosti chce realizovat méně ně 1 % ze všech těhotných žen u nás.
Má více než čtyřicetiletá zkušenost porodníka mne přesvědčila o tom, že průběh žádného porodu nelze předvídat a nelze tvrdit, že bude fyziologický, normální. Těhotenství, které se vyvíjelo naprosto ideálně, poloha plodu i placenty byla zcela normální, porod se rozběhl a probíhal zcela fyziologicky, se může prakticky ve vteřině změnit v drama, kdy záchrana dítěte nebo i matky vyžaduje veškeré technické vybavení moderní porodnice a maximální odbornost porodníků, anesteziologů, neonatologů.
Příkladem takového vývoje může být předčasné odloučení lůžka od dělohy. V důsledku této porodnické komplikace přestane být plod zásobován kyslíkem z krve matky a matka sama bez porodnického řešení vykrvácí. Doba, za kterou musíme takovou komplikaci vyřešit, představuje 15–20 minut. Když si představíme porod ve dvanáctém patře na sídlišti, průjezdnost Prahy, obtížnost diagnózy – tyto komplikace a z toho vyplývající pozdější řešení, dostává otázka porodu v domácnosti zcela jiný rozměr.
 
Jan van Eyck: Podobizna Giovanniho Arnolfiniho a jeho ženy, 1434

Nejde o volbu možnosti, jde o volbu možného neřešitelného rizika. Komplikace porodu v domácnosti, které jsme museli řešit, nás přesvědčily, že tomu tak skutečně je. Musím konstatovat, že já sám bych na základě své celoživotní zkušenosti a více než 3000 vlastnoručně porozených dětí do takového rizika nešel, a považuji porod v domácnosti za nezodpovědný hazard. Správnou cestou tedy nejsou porody doma, ale změna neosobního prostředí v porodnici na přátelský, domov připomínající prostor, přítomnost otce u porodu a hlavně osobní vztah mezi rodičkou a porodníkem.
Holandsko je opakovaně uváděno jako země, kde jsou porody v domácnosti běžné. Pominu fakt, že dostupnost holandských přízemních rodinných domků je jiná než u nás. Omezím se pouze na konstatování, že přestože jsou porody v domácnosti plně hrazené pojištovnou a v porodnici musí rodička hradit spoluúčast, počet porodů v domácnosti v Holandsku v posledních dvaceti letech trvale klesá. Myslím si, že důvod tohoto poklesu je jasný.

Závěrem
Co bych chtěl všem budoucím matkám doporučit? Tak jako je pro matku a dítě důležitý výběr partnera a otce dítěte, je důležitý i výběr porodníka a místa porodu. Vztah mezi rodičkou a porodníkem by měl být vztahem vzájemné důvěry a respektování – to je základ skutečného moderního, osobního a zlidštěného porodnictví, které v sobě ukrývá ten latinský název – ars obstetrica – umění porodnické.

Repro: Wikimedia Commons


obsah čísla 72 ročník 2009





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek