|
reklama
| S mečem a křížem |
|
Pavel Kočička |
| SANQUIS č.70/2009, str. 112 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Křížové výpravy trvaly s přestávkami necelých dvě stě let a zanechaly za sebou na Blízkém východě spousty zajímavých památek.
|
|
|
Na skalnatém návrší uprostřed borových lesů asi pětadvacet kilometrů od syrského města Lattakia leží trosky křižácké pevnosti Saône. Základ je pravděpodobně ještě fénický z prvního tisíciletí před Kristem, ale hrad byl od té doby mnohokrát přestavován.
Před rokem 1119 patřila pevnost nejvyššímu antiochskému hodnostáři, později hrad přešel do rukou křižáků, kteří ke stavbě připojili masivní donjon neboli hlavní věž. Ovšem za nejpodivuhodnější obranný prvek je právem považován vytesaný skalní příkop spojující Saône se sousedním vrchem. Bohužel ani ten nezabránil, aby hrad roku 1188 dobyl velký muslimský vojevůdce Saladin, po němž od této chvíle nese jméno Qula’at Saladin.
Do dnešních dnů se z kdysi slavné pevnosti dochovaly jen zbytky centrální stavby. I ty však dovedou barvitě vyprávět o snech mužů s křížem na prsou...
|
|
 | | Eugène Delacroix: Příchod křižáků do Konstantinopole v roce 1204 |
|
|
Po stopách legend
Když roku 1096 dorazili křižáci do Levanty, měli poměrně snadnou cestu do Jeruzaléma. Islámská říše byla oslabená vnitřními boji a tudíž nejednotná. To umožnilo, aby křižáci podél syrského pobřeží založili křesťanská feudální knížectví s mnoha obrannými hrady. Antiochie, Tripolis, Edessa a Jeruzalémské království se staly bránou do svaté země. Křesťanské státečky neměly však dlouhého trvání, v islámské historii šlo pouze o krátkou epizodu. Pro Evropu mají ovšem výpravy rytířů stále příchuť romantiky a nenaplněných nadějí.
Pozůstatky křižáckých hradů a opevnění najde dnešní cestovatel v pěti státech – Turecku, Sýrii, Libanonu, Izraeli a Jordánsku. Zatímco v Jordánsku se nacházejí nejširší křižácká opevnění z dvanáctého století a v Izraeli mnoho zrestaurovaných hradů, nejzajímavější – a velmi dobře dostupné – objekty jsou v Sýrii. A hlavně láká zdejší středověká legenda: hrad Krak des Chevaliers.
|
|
 | | Krak des Chevaliers patří k legendám křižáckých tažení |
|
|
 | | Zbytky sklepení a stájí na hradu Saône |
|
|
Základ pro zkoumání syrských památek poskytuje kniha Monuments of Syria, kterou lze pořídit v originálním vydání na internetu (Amazon.com) nebo mnohem levněji (i když pirátskou verzi) přímo v Sýrii. Mnoho hradů však může člověka překvapit, protože kniha odráží stav památek v devadesátých letech dvacátého století, který se leckde už změnil – některé hrady byly mezitím dostavěny. Zejména jde o památky významné pro islámskou historii: například hradu Quala’at Marquab (Margat) přibyla celá jedna budova. Ostatně není divu – po vyhnání křižáků hrad sloužil jako muslimské opevnění.
Architektonické principy
U křižáckých hradů měli vědci původně představu, že jejich architektura vycházela z byzantských staveb, kterými se rytíři inspirovali na cestách. První vědecká práce na toto téma naopak tvrdila, že stavby byly inspirované západní Evropou. Ale ani toto není celá pravda. Po příchodu na místo křižáci často zjistili, že vlastní architektonické zkušenosti jsou jim k ničemu a pevnosti podle jejich návrhů muslimové snadno zdolají. A proto se raději obrátili ke spolehlivější, islámské architektuře. Křižácké stavby jsou tak výsledkem celé řady vlivů – podle toho, co bylo v příslušném postředí nejvhodnější.
|
|
 | | Gotická inspirace se v Kraku nezapře |
|
|
Křižácké hrady
Prvního úspěchu křižáci dosáhli v roce 1099 dobytím Jeruzaléma. Ale téměř okamžitě se museli začít bránit, což vyústilo ve vznik čtyř křižáckých států a mnoha opevněných hradů. Když roku 1144 Imád al-Dín Zengí znovu dobyl hlavní město křižáckého hrabství Edessa, vyvolalo to v západní Evropě vlnu zděšení. To vyústilo ve druhou křížovou výpravu. Zatímco první křížová výprava byla „anarchistická“ akce ozbrojených poutníků, druhá už byla vysoce organizovaná.
|
|
|
V Sýrii jsou nejlépe přístupné tři hrady – Saône neboli Qula’at Saladin, Quala\at Marquab a Krak des Chevaliers. Ani v jenom případě se nedá počítat se snadnou dopravou, pokaždé je třeba si v nejbližším městě pronajmout taxíka, nebo se na místo přepravovat poměrně složitě místní dopravou. Většinou ovšem nebývá problém si v hotelu zajistit taxi na celý den za relativně rozumnou částku (ačkoli s rozvojem turismu jdou ceny nahoru a začínají se účtovat v dolarech).
A jak se tedy na křížové cesty dívat? Záleží, na které straně cestovatel stojí: křesťané obhajují nutnost ochránit svatou zemi a bojovat proti pohanům, muslimové zase hovoří o barbarském vpádu na jejich území. Vědci se dnes přiklánějí na stranu muslimů. Přece jen barbary připomínali spíše boží bojovníci, což dokládá i mnoho historických pramenů.
|
|
Foto a ilustrace: Pavel Kočička
Celý článek ve formátu pdf naleznete zde.
|
|
|
|
obsah čísla 70 |
 |
ročník 2009 |
|
témata |
|
|
