|
reklama
| Editorial (67/2009) |
|
Irena Jirků |
| SANQUIS č.67/2009, str. 10 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
Ten plakát vybízející Angličany, aby oblékli uniformy, byl skvělým marketingovým tahem, řekli bychom dnes – byť s jistou dávkou cynismu. Během krátké doby přivedl totiž do britské armády 150 000 vojáků z povolání a více než 1,5 milionu dobrovolníků. Při mobilizaci v lednu 1916 byly už více než 3 miliony mužů připraveny zemřít za krále. Kdo je tak motivoval? Lord Kitchener, ministr války a hrdina z válek předešlých, zvláště těch strašlivých búrských. Jeho portrét se skví na plakátu, to on osobně apeluje, žádá.
Po vzoru Britů pojali nábor rekrutů v roce 1916 i Američané. Zase ta výzva, zase ten pronikavý pohled, zase ten apelativní ukazováček. Na city Američanů útočí ovšem samotný bělovlasý Strýček Sam. V plné parádě a národních barvách.
A pak už nebylo třeba nic vymýšlet, stačilo jen nahradit angličtinu němčinou, ruštinou či švédštinou a vyměnit hrdinu, případně politika. Princip zůstal stejný. Až trochu mrazí, jak je jednoduchý. Pokouším si za těmi apelativními díly představit umělce. Kdo byli, jak smýšleli? Lorda Kitchenera fotografoval Alexander Bassano. Strýčka Sama ztvárnil James Montgomery Flagg...
A víte, kdo je autorem té skvělé parafráze níže na stránce? Vítejte ve světě Jiřího Slívy.
Irena Jirků
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 67 |
 |
ročník 2009 |
|
témata |
|
|
