Změnila se vaše Miranda za ty dva roky, co ji hrajete?
Čím déle člověk nějakou roli hraje, tím víc v ní nachází nové věci a tím více ho to baví. Postupně ztrácím ostych a svázanost, kterou na začátku mám, a je to najednou lehčí – je tam i něco navíc, co mě předtím nenapadlo. Když to po roce opráším, najdu vždy cosi nového. Člověk za ten rok něco prožije, novou zkušenost, hereckou i osobní, a ta se do role obtiskne. Není to tak, že bych si něco nového připravovala doma, nejsem člověk, který se věci naučí a pak je striktně dodržuje, to by mě nebavilo. A to je na divadle úžasné, jak je živé.
 
Je těžké interpretovat Shakespearovy veršované texty?
Pro mě je výzva hrát tak, aby jazyk byl lidem příjemný, abych se veršovaným textem vyjadřovala přirozeně. Mám Shakespearovy hry ráda. Nemyslím si sice, že jsou jednoduché, ale přesto si je užívám.

Oslovuje ještě Shakespeare mladé lidi?
To je individuální. Mě oslovil. Nedovedu si však představit, že bych byla pouze shakespearovská herečka. To by bylo moc jednotvárné a jednotvárnost je nudná. Ale dělat jednou za čas Shakespeara – proč ne? Chtěla bych do her, které znám jen zběžně, proniknout hlouběji. Všechny jeho ženské hrdinky jsou zajímavé, nejsou ploché a nudné – Desdemona, Kateřina… Neříkám však, že bych si vedle toho nestřihla nějakou moderní věc.

Potkaly vás vedle Mirandy i jiné shakespearovské role?
Dělala jsem jedno představení na Lávce. Byla to komponovaná inscenace z Shakespearových děl. Jmenovala se Blázni, milenci a básníci, průvodní slovo tam měl pan Hilský. Mluvil vždy o nějakém konkrétním dialogu a my jsme ho pak hráli. Popisoval vše tak nádherně a poutavě, že jsme měli obavy, abychom jeho slovům svým herectvím dostáli. Ale dobře to dopadlo, dokonce nás chválil. Jinak jsem ještě na DAMU ztvárnila čarodějnici v Mackbethovi a také jsem pro Český rozhlas natočila Julii.

Jakou další roli byste si ráda zahrála?
Už kdysi v dramatickém kroužku jsem začínala s Othellem. Tudíž mě vlastně od dětství přitahuje Desdemona.

Čím konkrétně?
Je to silná ženská a zároveň bezmocná. To je takové věčné téma. V pořadu Českého rozhlasu „O čem ženy nepromluvily“ jsem pronášela monolog Desdemony – co by řekla, kdyby dostala patnáct minut před tím, než ji Othello uškrtí. Desdemona mě celkově hodně provází. Už ji mám nějak v sobě.

V inscenaci Bouře na Letních shakespearovských slavnostech hrajete po boku Jana Třísky. Nesvazuje vás stát na scéně s takovou hereckou osobností?
My jsme se nejdřív potkali ve zkušebně, kde jsme zkoušeli scénu, ve které na něho křičím: „Ty stvůro, ty zlá, dobrem nedotčená stvůro!“ Styděla jsem se a nějak mi to nešlo přes pusu. On i režisér mi ale řekli, že ho prostě musím seřvat jako psa, ať se ho nebojím a zařvu na něj. Tak jsem si dodala odvahy a nakonec to šlo. Je to milý, galantní a vnímavý člověk. Občas mě třeba před představením vzal kolem ramen a ptal se, co kluci, anebo mě pozval na kafe a povídal si se mnou o práci.

Čím vás inspiruje?
Nejvíc asi svým přístupem k hraní. Na jevišti podává maximální výkon. Je mu sedmdesát a přitom jde do každého představení naplno, vypadá to, že ho to vždycky baví. Také bych chtěla i po tolika letech dělat svou práci s takovou radostí a profesionálním přístupem, jaký má pan Tříska.