|
reklama
| Srdce |
|
Doc. MUDr. Jiří Šimek CSc. |
| SANQUIS č.55/2008, str. 7 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Ve srovnání s jinými tělesnými orgány je lidské srdce poměrně jednoduchý stroj. Je to pružná pumpa, která díky důmyslnému systému chlopní prohání svými stahy krev celým tělem.
|
|
Napodobit takovou pumpu není problém. Funkčních modelů již bylo vytvořeno dost, a kdybychom v cévách měli jakoukoliv jinou tekutinu, jistě by již náhradní srdce tlouklo v hrudi mnoha nemocných. Jenomže srdcem koluje krev, a to je tekutina vysoce nesnášenlivá. Tak nesnášenlivá, že lidský organismus musel potáhnout vnitřek cév zvláštním materiálem, který odděluje krev od všeho ostatního.
Je to zvláštní pomyšlení, že sice životodárná, ale přitom vlastně služebná tekutina, která ke všem tkáním dopravuje živiny a odvádí od nich škodlivé odpadové produkty a po celém těle roznáší spoustu signálních látek, je vlastně od všech, komu slouží, s mimořádnou důsledností oddělena. Je to ale skutečně tak zvláštní? Zkusme použít obecně známou symboliku a uvidíme, že krev nás může ve skutečnosti o lecčems poučit. Krev je symbolem vášní, krevnatý člověk je člověk plný citu, bezkrevný je ten, kdo žádné city nemá. Všimněme si, že podobně jako krev, i city a vášně v prvním kroku fungují samostatně, člověka vlastně od ostatních oddělují. A i když jsou ve službách mezilidských vztahů, jsou citlivé na různé propletence. Proto je krevnatý člověk také srozumitelný. Díky proudícím vášním buď má rád, nebo nemá, určitou věc chce, nebo nechce. Je to on sám za sebe, kdo miluje nebo nenávidí, a stejně jako jeho krev je i on zřetelně oddělený od těch ostatních. Teprve pak může těm druhým posloužit. Představme si matku Terezu. Vedena svými hlubokými city šla v první řadě sama za svým cílem, nezávisle na druhých, bez ohledu na to, zda to lidé okolo považovali za rozumné. Právě proto překonala všechny obtíže a proto se k ní přidalo tolik spolupracovnic. Žena prostá, na první pohled nezajímavá se díky své krevnatosti stala slavnou zakladatelkou mnoha útulků pro trpící a opuštěné.
Podobně srdce, samo o sobě docela prosté, se díky krvi, která jím protéká, stává orgánem nezaměnitelným. Srdce je symbolem lásky. Člověku je dáno, že umí mít rád. To je na první pohled prosté jako srdeční pumpa. Prostě má o někoho starost a přeje mu dobré. Lásku je ale nutné projevit, cosi musí proudit k milované osobě a zpátky. Lidé, kteří se mají rádi, si vyměňují pozornosti, slova, dárky. A to teprve dělá lásku skutečnou láskou. Když se tento oběh zastaví, s láskou je konec. Přitom není podstatné, zda jsou projevy lásky vidět, naopak, to nejdůležitější zůstává neviditelné. Projevy lásky jsou někdy také nesnášenlivé. Lidé, kteří se mají rádi, chtějí být často spolu sami. A i když jsou ve společnosti, koluje mezi nimi cosi, čemu ti ostatní nejen nemohou, ale ani nesmějí rozumět. A cokoliv člověk dostane z lásky, prostě nemůže dát dál, to by se oběh zastavil a láska umřela. Přitom ale není jedno, co člověk do oběhu lásky dává. Vlídné slovo, dárek, technická pomoc dělají zázraky. Ale slovo špatně zvolené, dárek, který se nelíbí, absence pozornosti ve chvíli, kdy je žádaná, vede ke srážkám, které mohou mít pro lásku fatální následky. Udržet v pohybu koloběh lásky není proto vůbec jednoduché. Člověka, kterého máme rádi, poznáváme srdcem. Proto jen srdce ví, co je kdy potřeba říci, co udělat, čím toho druhého obdarovat. A proto ani to symbolické srdce, které lásku rozhýbává, se nesmí zastavit.
Kardiologie je úžasná věda, která prodlužuje lidský život daleko za jeho přirozené limity. Někdy si říkám, že i to symbolické srdce, pumpa lásky, by si zasloužilo rozvinout podobně účinnou vědu pomáhající lidem překročit bariéry dané jejich omezenou schopností porozumět druhému člověku a vytrácející se ochotou znovu a znovu rozhýbávat ochabující výměnu věcných i symbolických pozorností a dárků.
|
|
|
|
obsah čísla 55 |
 |
ročník 2008 |
|
témata |
|
|
